Článek
Kůň provází člověka už více jak desítky tisíc let. Byl využívám pro svoji sílu a odvahu na bitevních polích, v zemědělství či jako symbol moci šlechty. Díky jeho kráse, odvaze a inteligenci si získal u lidí místo v jejich srdcích. Dnes již sice není kůň brán jako nutnost, ale stal se pro mnohé sportovním partnerem nebo jen kamarádem či pomocníkem při různých terapiích. Pojďme se nyní společně podívat na jedno úchvatné plemeno koně, které si získalo srdce nejednoho koňáka.
Irský cob
Plemeno pochází z Velké Británie, kde jej po staletí chovali především britští a irští kočovníci. Jejich cílem bylo vyšlechtit koně, který bude nejen dostatečně silný k tahání obytných vozů, ale zároveň krásný a klidný, což bylo pro kočovné rodiny, často s malými dětmi, nesmírně důležité. Na vyšlechtění irského coba se podílela tak významná plemena, jako byl například shirský kůň. O tomto nesmírně zajímavém plemeni jsem psala v tomto článku zde. Na šlechtění se také podílelo plemeno clydesdale, fellský pony, daleský pony a později i welsh cob. V této době však ještě plemenná kniha pro toto nové plemeno neexistovala.
Změna nastala ve 20.století, kdy si manželé Thompsonovi pocházející z USA, při návštěvě Velké Británie v 90. letech plemene všimli. Plemeno se jim natolik zalíbilo, že se ho rozhodli přivézt zpět do USA. Byli to právě oni, kdo se podíleli na vytvoření oficiální plemenné knihy a pojmenovali plemeno tak, jak je dnes známé. I v současné době se do této knihy registruje plemeno po celém světě.
Irského coba snad nelze zaměnit za jiné plemeno koně. Jeho charakteristickým znakem jsou husté rousy (chlupy), které rostou od kolen až k zemi. Stejně tak bohatá je hříva a ohon. U čistokrevných jedinců jsou většinou rousy, hříva i ohon mnohem bohatší. Je třeba u plemene počítat s mnohem větší péčí a to hlavně o rousy. Majitelé rousnatých koní ví, jak je to někdy náročné. Někdo dokonce rousy stříhá či holí, ale je třeba si uvědomit, že mají také svůj účel, a tím je ochrana nohou.
Tělo coba je robustní. Jejich kohoutková výška by se správně měla pohybovat v rozmezí od 135 do 160 cm. Jejich hřbet je celkem krátký, ale silný s dobře osvalenou zádí. Je velmi známo, že je často problém s napasováním sedla a to hlavně u jedinců, kteří mají lehkou nadváhu. Jejich krátký hřbet tento problém ještě umocňuje. Hlava je většinou ušlechtilá a má jemný profil. Hlavě vévodí krásné, inteligentní, laskavé a živé oči. Hrudník mají poměrně široký. Nohy jsou silné, s většinou pevnými kopyty. Co se týče barvy, nejčastější kombinace je černý nebo hnědý strakáč. Nicméně jsou u plemene uznáni i jednobarevní jedinci.
Největším pokladem plemene je jeho povaha. Většina jedinců je velmi klidné a trpělivé povahy, což jistě ocení hlavně začínající jezdci. Je také velmi učenlivý a je možné ho naučit mnoho zajímavých cviků. Jsou to statní koně, což ocení nejen děti, ale hlavně dospělí. Pokud je dobře veden a cvičen, je to velmi dobře spolupracující kůň. Ovšem jako všechna zvířata i toto plemeno koně se dá zkazit. Nicméně svému milujícímu majiteli je velmi oddán.
V současné době je využíván jak na rekreační ježdění pro děti i dospělé, na různých přehlídkách, kde se ukazuje v celé své kráse, a často je i zapřahán. Ačkoliv ho často nevidíme ve vrcholovém sportu, je schopen účastnit se drezurních soutěží s velmi dobrým hodnocením. V hobby sportu je viděn mnohem častěji. Někteří jedinci vynikají i ve westernových disciplínách. Nicméně pokud někdo hledá hodného a klidného parťáka, je irský cob rozhodně dobrou volbou.
Téměř každý kůň, který si získá naší důvěru a respekt, nám může nabídnout mnohem víc, než si kdo může myslet.
Zdroje:
https://www.traditionalcobregistry.com/breed/gypsy-cob
https://thebitandbridle.com/horse-advice/horse-breeds/gypsy-cob-horses-the-ultimate-breed-for-riding-and-driving-1699/
https://www.eqlife.com.au/articles/breeds-of-the-world-the-gypsy-cob/
https://en.wikipedia.org/wiki/Gypsy_horse
http://www.irskycob.cz/inpage/o-plemeni/
