Článek
Některá psí plemena formovala krajina, jiná stáda ovcí, lov nebo život na hospodářských dvorech. Černý ruský teriér má za sebou podstatně neobvyklejší příběh. Jeho podobu začal člověk cíleně vytvářet ve 20. století v Sovětském svazu, kde byl požadavek na velkého, silného, odolného a dobře cvičitelného služebního psa schopného fungovat i v náročných klimatických podmínkách. Výsledkem je mohutný černý pes, který svým vzhledem může připomínat obřího knírače, ale pod hustou srstí se skrývá svébytné plemeno. Ke své rodině dokáže být mimořádně oddané a klidné, zároveň však neztratilo sebevědomí, ostražitost ani ochranářské vlohy. A právě kombinace těchto vlastností znamená, že působivý černý obr není automaticky vhodným společníkem pro každého.
Černý ruský teriér
Historie černého ruského teriéra je proti mnoha starobylým plemenům překvapivě krátká. Jeho vývoj je spojen především s obdobím po druhé světové válce a se sovětským chovem služebních psů. Země potřebovala psy využitelné při hlídání a dalších pracovních úkolech, kteří by byli dostatečně odolní, fyzicky silní a schopní pracovat v rozdílných podmínkách obrovského území Sovětského svazu. Významnou roli při vzniku plemene sehrála státní chovatelská stanice Krasnaja Zvezda, tedy Rudá hvězda. Cílem nebylo vyšlechtit elegantního psa na výstavy. Důležitá byla především jeho využitelnost.
Chovatelé proto nepracovali s jediným plemenem. Do šlechtitelského programu bylo zapojeno více různých psů a postupným výběrem se hledala kombinace požadovaných vlastností. Mezi plemena, která měla na vznik černého ruského teriéra zásadní vliv, patřil zejména velký knírač, rotvajler, erdelteriér a novofundlandský pes. V rodokmenech zakladatelské populace se však objevovala i další plemena. Každé mělo výslednému typu něco přinést. Potřeba byla síla, odolnost, dobrá cvičitelnost, stabilita, dostatečně mohutná stavba těla i srst schopná chránit psa před nepříznivým počasím. V dalších generacích už následoval výběr jedinců, kteří nejlépe odpovídali představě o novém služebním psovi.
Samotný název dokáže člověka zmást. Pod slovem teriér si většina lidí představí menšího temperamentního psa vyšlechtěného k lovu škodné. Černý ruský teriér se této představě vymyká téměř ve všem. Ano, erdelteriér se na jeho vzniku podílel, ale černý ruský teriér nebyl vytvořen jako klasický norník ani lovec drobných zvířat. Od počátku šlo především o mohutného pracovního a služebního psa. Jeho velikost tomu odpovídá. Dospělý pes může dosahovat zhruba 72 až 76 centimetrů v kohoutku, přičemž standard připouští určité rozpětí kolem těchto ideálních hodnot. Feny jsou o něco menší. Hmotnost dospělých psů se běžně pohybuje v desítkách kilogramů a mohutný samec může působit skutečně impozantně.
Srst dává černému ruskému teriérovi jeho nezaměnitelný vzhled. Je hustá, hrubší a doplněná podsadou. Delší osrstění na hlavě vytváří charakteristické vousy, knír a obočí, kvůli nimž může pes na první pohled připomínat obrovského černého knírače. Zbarvení je černé, případně černé s určitým množstvím šedých chlupů podle standardu. Působivý kožich má ale svou cenu. Černý ruský teriér rozhodně nepatří mezi psy, u kterých stačí jednou za čas přejet srst kartáčem. Bez pravidelné péče se mohou vytvářet zacuchaná místa a srst vyžaduje průběžné pročesávání i úpravu. Vousy navíc velmi ochotně nosí domů vodu a zbytky všeho, do čeho pes strčil tlamu. Kdo se zamiluje do dokonale upraveného psa na fotografii, měl by proto počítat i s méně reprezentativní každodenní stránkou jeho srsti.
Možná nejzajímavější je kontrast mezi jeho vzhledem a chováním k vlastním lidem. Černý ruský teriér může na cizího člověka působit odtažitě, doma se ale často ukáže jako pes velmi silně připoutaný ke své rodině. Potřebuje být její součástí. Představa, že mohutného hlídače jednoduše umístíme na zahradu, kde bude spokojeně obcházet plot, jeho povaze příliš neodpovídá. Pozemek sice může hlídat, ale samotná zahrada nenahradí kontakt s člověkem. Ke svým lidem bývá oddaný a dokáže být překvapivě kontaktní. Právě silný vztah k rodině se však pojí s další vlastností, kterou nelze přehlížet, s přirozenou ostražitostí. Černý ruský teriér byl šlechtěn jako služební a strážní pes. Nedává proto příliš smysl pořizovat si ho kvůli ochranářským vlohám a následně být překvapený, že skutečně sleduje a hlídá své okolí.
Dobře socializovaný a povahově vyrovnaný černý ruský teriér nemá bezdůvodně napadat lidi. To však neznamená, že musí radostně vítat každého návštěvníka nebo cizího člověka na ulici. Určitá rezervovanost vůči cizím je u plemene pochopitelná. Pes může nejprve situaci pozorovat a teprve potom se rozhodnout, zda je vůbec důvod se o příchozího zajímat. Právě proto je velmi důležitá kvalitní socializace štěněte. Jejím cílem ovšem není naučit psa, že se musí kamarádit s celým světem. Mnohem důležitější je, aby dokázal svět kolem sebe vyhodnotit bez zbytečně přehnaných reakcí. Člověk procházející kolem domu by neměl být automaticky vnímán jako vetřelec. Běžec v parku by neměl být hrozbou. U malého štěněte se může zanedbaná socializace zdát jako drobnost. U dospělého psa vážícího několik desítek kilogramů už nikoliv.
Štěně rychle roste a z roztomilé černé koule se postupně stává mimořádně silné zvíře. Základy je proto potřeba budovat od začátku. Klidná chůze na vodítku, manipulace, přivolání, schopnost odpočívat, respektování prostoru člověka nebo zvládání běžných situací nejsou drobnosti určené pouze lidem, kteří chtějí závodit v poslušnosti. U takto velkého psa jsou základem normálního soužití. Černý ruský teriér je inteligentní a dobře se učí, ale není to bezmyšlenkovitý vykonavatel povelů. Dokáže být sebevědomý a člověk by si měl respekt získat skutečně brzy. Dobře funguje důslednost, předvídatelnost a dobře postavený vztah. Pes potřebuje vědět, co se od něj očekává. Pravidlo, které dnes platí, zítra neplatí a pozítří záleží na náladě majitele, je cestou ke zbytečným problémům. Hrubost navíc může být u velkého sebevědomého psa velmi špatnou strategií. Majitel nepotřebuje se svým psem bojovat o to, kdo je silnější. Potřebuje vychovat zvíře, které mu důvěřuje a dokáže se podle něj řídit.
Velký a těžký pes potřebuje odpovídající péči už během růstu. U černého ruského teriéra by se mělo sledovat především zdraví pohybového aparátu, včetně kyčelních a loketních kloubů. V chovu se mohou řešit také některá dědičná onemocnění, pro která jsou dostupná příslušná vyšetření či genetické testy. Důležitá jsou doložitelná zdravotní vyšetření, povaha rodičů, dlouhověkost příbuzných a otevřenost chovatele ohledně problémů, které se v linii objevily. Stejně jako u dalších velkých plemen je dobré znát také příznaky dilatace a torze žaludku. Jde o akutní, život ohrožující stav, u něhož rozhoduje rychlá veterinární pomoc. Budoucí majitel musí také počítat s pravidelným česáním, úpravou srsti a péčí o bohaté osrstění hlavy. Kdo chce psa prakticky bez údržby, neměl by o tomto plemeni vůbec uvažovat.
Za černými vousy není roztomilý obr, ale pes vytvořený k tvrdé práci a obraně. Potřebuje důslednou výchovu, kvalitní socializaci a majitele, který chápe rozdíl mezi sebevědomým vedením a zbytečnou tvrdostí. K tomu je nutné připočítat jeho velikost, sílu, péči o srst a náklady, které život s velkým psem přirozeně přináší. Pokud to všechno dostane, může být nesmírně oddaný, klidný a velmi milý. Pokud budete o tomto plemeni přemýšlet, kontaktujte několik různých chovatelů a vyptejte se na všechny informace.
Zdroje:
https://www.dogster.com/dog-breeds/black-russian-terrier/
https://www.dogbreedslist.info/all-dog-breeds/black-russian-terrier.html
https://breedadvisor.com/black-russian-terrier/
https://www.akc.org/expert-advice/dog-breeds/black-russian-terrier-history-soviet-superdog/
https://www.ckc.ca/en/Choosing-a-Dog/Choosing-a-Breed/Working-Dogs/Black-Russian-Terrier
https://www.petmd.com/dog/breeds/black-russian-terrier
https://paw-champ.com/dog-wiki/breed/black-russian-terrier?lang=cs
