Článek
Kousek od Františkových Lázní stojí kopec, na kterém vlastně není nic moc zvláštního. Alespoň na první pohled. Jenže před několika stovkami tisíc let tu vybuchovala sopka. Později se o její původ začali přít přírodovědci a do celé záležitosti se zapletl i slavný Goethe. Nakonec se rozhodli, že nejlepší bude kopec prokopat a podívat se, co je uvnitř. Což také udělali.
Komorní hůrka
Komorní hůrka leží nedaleko Františkových Lázní a měří nějakých 503 metrů nad mořem. Kdyby člověk nevěděl, že jde o bývalou sopku, nejspíš by ho to ani nenapadlo. Je to prostě kopec, dnes porostlý stromy, s několika odkrytými místy po někdejší těžbě. Žádná hora s kráterem, jakou známe z obrázků Itálie nebo Islandu.
Její stáří se nejčastěji udává kolem 300 až 400 tisíc let. Samozřejmě je to pořád strašně dávno, jenže když si uvědomíme, že některé naše sopečné horniny vznikly před desítkami milionů let, je Komorní hůrka vlastně docela mladá. A také nebyla nijak veliká. Při erupcích se z jejího nitra dostával na povrch popel, žhavé úlomky hornin a sopečná struska. Materiál dopadal do okolí a postupně vytvářel kužel. Nejspíš to musela být docela působivá podívaná, i když se samozřejmě neví, jak přesně jednotlivé erupce vypadaly. V té době tu žádné Františkovy Lázně nebyly. Ani Cheb nevypadal jako dnešní město, protože pochopitelně ještě neexistoval. Krajina byla úplně jiná a o tom, co se tu odehrálo, nám dnes vyprávějí hlavně horniny.
Na Komorní hůrce je jedna poměrně výrazná prohlubeň. Návštěvníci ji někdy považují za původní sopečný kráter, ale ve skutečnosti jde o pozůstatek těžby sopečné strusky. Lidé si zkrátka část někdejší sopky postupně odvezli. Dnes víme, že čedič vzniká tuhnutím magmatu. Ve škole se to učí jako docela obyčejná věc. Jenže před dvěma sty lety se o tom vedly pořádné spory. Tehdejší přírodovědci se totiž neshodovali v tom, jak vlastně některé horniny vznikají. Jedna skupina, které se říkalo neptunisté, považovala za hlavní sílu při vzniku hornin vodu. Podle jejich představ se řada hornin vytvořila usazováním látek z dávných moří a dalších vodních prostředí. A někteří mezi takové horniny řadili dokonce i čedič. Druhá skupina naopak tvrdila, že čedič souvisí se žhavým magmatem a sopečnou činností. Dnes už víme, kdo měl pravdu. Tehdy to ale tak jednoduché nebylo.
Komorní hůrka
Komorní hůrku označil za vyhaslou sopku už v roce 1773 přírodovědec Ignác Born. Jenže jeho názor rozhodně nepřijali všichni. Objevovaly se i jiné teorie, například že zdejší horniny mohly být pozměněny požárem podzemního uhlí. Taková představa dnes zní trochu divně, ale podzemní uhelné požáry skutečně existují. Dokážou hořet velmi dlouho a okolní horniny při nich procházejí výraznými změnami. Jenže jak zjistit, co se stalo právě tady?
Z povrchu bylo vidět jen to, co příroda a později těžba odkryly. A to k definitivnímu vyřešení sporu nestačilo. Johann Wolfgang Goethe bývá spojován hlavně s literaturou. Faust, Utrpení mladého Werthera a další díla. Jenže tenhle člověk měl mnohem širší zájmy. Zabýval se botanikou, sbíral minerály a hodně ho zajímala také geologie. Během pobytů v západočeských lázních podnikal výlety do okolí. A Komorní hůrka ho zaujala natolik, že se sem opakovaně vracel. Goethe se na Komorní hůrku podíval několikrát, například v letech 1808, 1820 a 1822. Zajímala ho, ale s jejím původem si tak docela nevěděl rady. Sám se přikláněl spíš k neptunistům, kteří věřili, že řada hornin vznikla působením vody. Jenže co když měli pravdu ti druzí a Komorní hůrka byla opravdu sopkou? Z toho, co bylo vidět na povrchu, se to nedalo s jistotou poznat.
Nakonec se začalo uvažovat o tom, že by se do kopce vyrazila štola. Goethe tenhle nápad podporoval. Vlastně šlo o to dostat se dovnitř a zjistit, jaké horniny tam jsou a jak na sebe navazují. Dnes by geologové mohli použít různé přístroje, jenže tehdy měli k dispozici hlavně hornické nástroje. A vykopat tunel do kopce jen kvůli tomu, aby se zjistilo, jak vznikl, nebyla zrovna levná záležitost. Goethe se nakonec odpovědi nedočkal. Zemřel v roce 1832, zatímco práce začaly až roku 1834. Tehdy se průzkumu ujal hrabě Kašpar Maria Šternberk, jeden ze zakladatelů Národního muzea, který se o přírodní vědy také hodně zajímal. Díky němu se podařilo celý plán uskutečnit.
Horníci pak na Komorní hůrce pracovali několik let. Nekopali ovšem žádný jeden rovný tunel, postupně vznikaly další chodby, kterými se snažili dostat k místům důležitým pro objasnění původu kopce. Nakonec jich bylo dohromady asi 225 metrů. Docela dost práce na to, že se tu nehledalo žádné uhlí ani drahé kovy, ale odpověď na jednu geologickou otázku. Dnes by se možná podobný průzkum řešil vrty, geofyzikálním měřením a počítačovými modely. Tehdy ovšem museli horníci postupovat kousek po kousku. A hlavně neměli jistotu, že vůbec něco najdou.
Nakonec narazili na čedičové těleso, které souviselo s někdejším přívodem magmatu. Objevily se také horniny nesoucí stopy působení vysokých teplot. Bylo tedy jasné, že Komorní hůrka skutečně vznikla sopečnou činností. Tím se vyřešila otázka, která přírodovědce zaměstnávala několik desetiletí. Samozřejmě nešlo o jediný důkaz magmatického původu čediče na světě. Podobné výzkumy probíhaly i jinde a geologie se postupně vyvíjela. Komorní hůrka se ale stala jedním z dobře známých příkladů, kdy se vědecký spor podařilo rozhodnout přímo v terénu. Na celé věci je trochu zajímavé, že Goethe, jehož jméno je s průzkumem dodnes spojováno, se do podzemí nikdy nepodíval. A lidé, kteří tam skutečně několik let pracovali, zůstali většinou bezejmenní. Tak už to v historii někdy bývá.
Po skončení průzkumu zůstaly chodby uvnitř kopce. Jenže postupně chátraly. Některé části se zavalily, jiné byly zanesené sutí a časem už nebylo úplně jednoduché určit ani přesnou polohu všech podzemních prostor. Z někdejšího významného vědeckého díla se stala spíš historická vzpomínka. Teprve v posledních desetiletích se začalo vážněji uvažovat o jeho obnově. Od roku 2016 se do výzkumu zapojili odborníci z Geofyzikálního ústavu Akademie věd a dalších institucí. Nejdřív potřebovali zjistit, kde přesně staré chodby vedou. Pomáhaly jim přitom metody, o kterých si Goethe mohl nechat jen zdát. Třeba georadar nebo seismická měření. Část historické štoly se nakonec podařilo obnovit a při vybraných příležitostech se do ní mohou podívat i návštěvníci. Není to ovšem běžně otevřená turistická atrakce, kam by se dalo kdykoliv přijít a koupit si vstupenku. Na povrchu je Komorní hůrka přístupná a prochází kolem ní naučná stezka. Kdo se zajímá o geologii, určitě si tu najde své. I když bez znalosti zdejší historie by asi člověk těžko hádal, jak důležité místo to kdysi bylo.
Komorní hůrka je vyhaslá. To ovšem neznamená, že by se v západních Čechách už vůbec nic nedělo. Právě Chebsko patří k geologicky nejzajímavějším oblastem republiky. V okolí Nového Kostela se například opakovaně objevují zemětřesné roje. Někdy jde o stovky, jindy o tisíce menších otřesů, které přicházejí během několika dnů nebo týdnů. Většinu z nich lidé ani nezaznamenají, ale některé už jsou docela dobře cítit. Zajímavé je také okolí Františkových Lázní, především přírodní rezervace Soos. Tam se na několika místech dostává ze země oxid uhličitý. Plyn probublává vodou a bahnem, takže to místy vypadá, jako by se pod povrchem něco vařilo. Jenže voda ve skutečnosti nemusí být vůbec horká. Jde o takzvané mofety.
Zajímavé je, že část oxidu uhličitého, který tu uniká ze země, pochází až ze zemského pláště. Tedy z mnohem větších hloubek, než bychom možná čekali. A vědci se pochopitelně snaží přijít na to, co se tam dole vlastně děje. Zkoumají zdejší zemětřesení, složení plynů i pohyby zemské kůry. Jenže když už tu kdysi sopky vybuchovaly a pod zemí se očividně pořád něco děje, nemohla by se tu jednou objevit další? Mohla. Alespoň teoreticky. Ono totiž není možné s jistotou říct, že sopečná činnost v západních Čechách už navždy skončila. Jenže mezi tím, že něco nelze vyloučit, a tím, že se to skutečně stane, je pořádný rozdíl. Navíc se bavíme o geologických obdobích, která mohou trvat statisíce nebo miliony let. Jestli se tu tedy někdy další sopka objeví, vůbec nikdo neví. A už vůbec ne kdy.
Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se Komorní hůrka měla znovu probudit. Zemětřesení tu sice jsou, oxid uhličitý ze země uniká také, ale to ještě neznamená, že se někde pod kopcem hromadí magma a chystá se k výbuchu. A možná by případná nová sopka ani nevznikla na místě té staré. Klidně by se mohla objevit někde úplně jinde na Chebsku. Pokud se tedy vůbec někdy objeví. Sopek jsme přitom měli docela dost. Komorní hůrka není jedinou bývalou sopkou v Česku. Nedaleko od ní leží Železná hůrka, která může být dokonce ještě mladší.
A pak tu máme ještě České středohoří. Tamní krajina vznikala z velké části v souvislosti se sopečnou činností, i když dnes už většina kopců původní sopky příliš nepřipomíná. Známé jsou například Milešovka nebo Hazmburk. Sopečný původ má také Říp, byť leží mimo samotné České středohoří. Sopky kdysi vybuchovaly i na Moravě. V Nízkém Jeseníku najdeme Velký Roudný, Venušinu sopku nebo Uhlířský vrch. Jenže od jejich posledních erupcí uplynula velmi dlouhá doba. Některé původní sopečné kužely už dávno zmizely a zůstaly po nich jen odolnější horniny. Jinde se zachovala větší část někdejšího vulkánu. Proto také naše bývalé sopky často vypadají spíš jako obyčejné kopce.
Dnes už se ví, že měli zastánci sopečného původu pravdu. A také to, že Komorní hůrka dávno vyhasla. Přesto je docela zajímavé, že právě takový nenápadný kopec pomohl změnit chápání toho, co se odehrává hluboko pod zemským povrchem.
Zdroje:
https://www.greatspas.eu/komorni-hurka
https://onlytall.cz/komorni-hurka-geologie-prirodni-zajimavosti/
https://lokality.geology.cz/vyhl?_de=1&_o=&_flt=NAZEV%7E%2A%7EKomorn%C3%AD+h%C5%AFrka&_ofs=1&vyhl=1
https://www.novinky.cz/clanek/cestovani-komorni-hurka-na-vylete-okolo-nejmladsi-sopky-v-cesku-40280857
https://www.kct-tabor.cz/gymta/NaseSopky/KomorniHurka/index.htm
https://strednicechy.rozhlas.cz/komorni-hurka-je-jednou-z-nejprobadanejsich-sopek-od-roku-1933-je-tento-kopec-9406673
