Článek
Edward Anthony měl za sebou sotva pár dní ve filadelfské věznici Holmesburg, když si všiml něčeho zvláštního. Někteří vězni měli peníze. Na poměry člověka za mřížemi se ale jednalo o docela dost peněz. Mohli si koupit cigarety, něco k jídlu navíc a další věci, které zpříjemňovaly život na místě, kde jinak člověk neměl téměř nic. Anthony brzy zjistil, odkud peníze pocházejí. Stačilo nabídnout své vlastní tělo.
Anthony Edward
Byl rok 1964 a Holmesburg nebyl místem, kam by se Anthony dostal poprvé. Vyrůstal ve Filadelfii a problémy začal mít už jako dospívající. Postupně do jeho života vstoupily drogy. Nakonec také heroin. Krádeže, zatčení a pobyty za mřížemi se staly součástí jeho života. V Holmesburgu si měl odpykat další trest. Netušil však co se tam tehdy dělo. Ve věznici už více než deset let probíhaly lékařské pokusy.
Za velkou částí z nich stál dermatolog Albert Kligman z Pensylvánské univerzity. Později se stal uznávaným odborníkem a jeho jméno je spojeno mimo jiné s výzkumem tretinoinu, látky používané při léčbě akné a později také v dermatologii proti projevům stárnutí kůže. Holmesburg mu však nabízel něco, co se mimo vězeňské zdi shánělo mnohem hůř, velké množství lidí, kteří byli neustále na jednom místě a byli ochotni za peníze podstupovat nejrůznější testy. Kligman později při vzpomínce na svůj první příchod do Holmesburgu použil přirovnání, které se stalo symbolem celé kauzy. Popsal věznici jako místo, kde před sebou viděl „akry kůže“. Tou kůží myslel skutečné lidi. A jedním z nich se stal Edward Anthony.
Zpočátku na tom pro něj nebylo nic děsivého. Věděl, že se vězni do pokusů hlásí, a především věděl, že za ně dostávají zaplaceno. V prostředí věznice to byla velmi lákavá možnost. Anthony se proto přihlásil také. Jeden z jeho prvních pokusů zněl skoro směšně neškodně. Mělo se zjišťovat, co udělá pěna do koupele společnosti Johnson & Johnson, když se dostane do otevřené rány. Experiment měl trvat přibližně tři týdny a Anthony za něj měl dostat 37 dolarů. Jenže měl jeden problém. Žádné otevřené rány neměl. Výzkumníci je tedy museli vytvořit. Na jeho záda byla opakovaně přikládána a strhávána lepicí páska. Znovu a znovu, dokud nebyla zdravá vrchní vrstva kůže pryč a nezůstala podrážděná, odřená místa. Teprve potom mohl skutečný pokus začít. Na poškozenou kůži mu byly nanášeny testované látky.
Anthony později vzpomínal na silné pálení a problémy s pokožkou. Přesto se dál účastnil dalších experimentů. Právě to je na celém jeho příběhu možná těžko pochopitelné. Proč se po první špatné zkušenosti přihlásil znovu? Jenže Holmesburg měl vlastní pravidla a vlastní ekonomiku. Peníze znamenaly cigarety, hygienické potřeby, jídlo nebo možnost koupit si něco navíc. Výzkumné programy nabízely jednu z mála příležitostí, jak si vězeň mohl vydělat víc. Částky za některé pokusy navíc několikanásobně převyšovaly to, co bylo možné získat běžnou vězeňskou prací.
Na papíře byli tito muži dobrovolníci. Jenže právě otázka, jak dobrovolné jejich rozhodování ve skutečnosti bylo, se později stala jedním z největších problémů celé kauzy. Anthony navíc tvrdil, že vězni často pořádně nevěděli, co přesně se na nich testuje. Lidé v bílých pláštích, kteří chodili po odděleních a sháněli účastníky, podle jeho vzpomínek nemuseli být ani lékaři. Někdy šlo o jiné vězně zapojené do fungování programu. Člověk se dozvěděl, kolik může vydělat a co se s ním přibližně bude dělat. O skutečných rizicích ale nejspíš věděli mnohem méně. A experimentů bylo v Holmesburgu ohromné množství.
Na tělech vězňů se zkoušely kosmetické přípravky, deodoranty, šampony, detergenty, kožní preparáty i experimentální léky. Výzkum se však postupně dostal k mnohem problematičtějším látkám. V Holmesburgu byly prováděny také experimenty s radioaktivními izotopy a dioxinem, látkou později nechvalně známou mimo jiné v souvislosti s Agent Orange. Neznamená to, že každý vězeň podstoupil všechny tyto pokusy, a stejně tak není možné Anthonyho pozdější zdravotní potíže jednoduše připsat konkrétní látce. Jeho vlastní zkušenost ale ukazuje, jak málo kontroly měli účastníci nad tím, co se s jejich tělem dělo.
Při jednom z experimentů se Anthonyho zdravotní stav podle jeho pozdějšího vyprávění zhoršil natolik, že začal budit pozornost ostatních vězňů. Nakonec se ocitl na samotce. Jindy podstoupil zákrok kvůli hemoroidům a tvrdil, že následná péče byla nedostatečná. Jeho zdravotní komplikace nakonec vedly až k hospitalizaci mimo věznici. A nebyl zdaleka jediný. Pokusy přesto pokračovaly dál. Holmesburg se během let změnil v obrovské výzkumné pracoviště. Program fungoval od počátku padesátých let až do roku 1974 a prošly jím tisíce mužů. Výzkum se prováděl pro desítky společností a institucí. Velkou část vězeňské populace přitom tvořili chudí afroameričtí muži. V šedesátých letech byly předpisy upravující experimentování na lidech podstatně volnější. Přesto už existovaly zásady, podle nichž měl být člověk před účastí ve výzkumu informován a měl s ní dobrovolně souhlasit. Holmesburg se později stal jedním z případů, na kterých bylo vidět, jak problematické je slovo „dobrovolně“, pokud je na jedné straně vědec s penězi a autoritou a na druhé člověk zavřený ve vězení.
Anthony nakonec Holmesburg opustil. Tím ale jeho problémy neskončily. Další roky jeho života byly stále poznamenané drogami a kriminalitou a do vězení se opakovaně vracel. Teprve později se mu podařilo tento způsob života opustit. Přijal islám a začal používat jméno Yusef Anthony. Čas plynul a experimenty z Holmesburgu se pomalu ztrácely z veřejné paměti. Pak se o nich začalo znovu mluvit. Historik Allen M. Hornblum se začal případem zabývat a v roce 1998 vydal knihu Acres of Skin, která odkryla rozsah toho, co se ve věznici po desetiletí odehrávalo. Anthony jednou sledoval televizi a uviděl reportáž o Holmesburgu. Najednou se na obrazovce mluvilo o něčem, co pro ostatní představovalo šokující kapitolu lékařské historie, ale pro něj to byla část vlastního života.
Bývalí vězni se začali ozývat. Někteří popisovali kožní problémy, jizvy a další zdravotní obtíže, které spojovali s experimenty. Anthony patřil mezi muže, kteří začali veřejně mluvit o tom, co v Holmesburgu zažili. Po letech se pokusili domoci také odškodnění. Jenže mezi experimenty a žalobami uplynula desetiletí. Případ narazil mimo jiné na promlčecí lhůty a na zásadní problém. Po tak dlouhé době bylo mimořádně obtížné prokázat, že konkrétní zdravotní potíž skutečně způsobila konkrétní látka použitá při dávném experimentu. Anthony se tedy finanční satisfakce nedočkal.
V roce 2007, kdy mu bylo přes šedesát let, stále tvrdil, že následky Holmesburgu nosí na vlastním těle. Mluvil o mimořádně citlivé pokožce, problémech s klouby a dalšími zdravotními obtížemi. Sám je dával do souvislosti s pokusy, které podstoupil jako mladý vězeň. Medicínsky ale nebylo možné všechny tyto potíže po desetiletích jednoznačně spojit s konkrétními experimenty.
Jednu věc ale dokazovat nemusel. Anthony si z Holmesburgu odnesl hlubokou nedůvěru k lékařům. Nakonec však udělal něco, co by jeho mladší já pravděpodobně nečekalo. Začal o svých zkušenostech vyprávět budoucím lékařům. Chodil mezi studenty medicíny a vysvětloval jim, jak celý systém vypadal z pohledu člověka ležícího na druhé straně vyšetřovacího stolu. Jeho příběh později Allen Hornblum zpracoval v knize Sentenced to Science: One Black Man's Story of Imprisonment in America. Anthony nikdy netvrdil, že byl v Holmesburgu nevinným mužem. Za mříže se dostal kvůli vlastním rozhodnutím a vlastní trestné činnosti. Jenže trest odnětí svobody nikdy neměl znamenat, že mu jeho tělo přestane patřit.
Edward Anthony přišel do Holmesburgu jako vězeň. Za několik desítek dolarů dovolil vědcům, aby na něm prováděli pokusy. V době, kdy potřeboval peníze a prakticky celý jeho svět končil u vězeňských zdí, se jeho vlastní kůže stala něčím, na čem bylo možné vydělávat a zároveň získávat vědecká data. Jenže vše má dvě strany mince a Edward poznal tu horší.
Zdroje:
https://www.prisonlegalnews.org/news/2007/dec/15/sentenced-to-science-one-black-mans-story-of-imprisonment-in-america-by-allen-m-hornblum/
https://www.npr.org/2022/10/07/1127406363/philadelphia-apologizes-experiments-black-inmates
https://wellcomecollection.org/works/v4vhtjkx
https://humanmedicalresearch.weebly.com/holmesburg-experiments.html
https://www.inquirer.com/news/philadelphia/holmesburg-prison-experiments-timeline-20241022.html
https://www.prison-insider.com/en/articles/usa-the-holmesburg-prison-experiments
