Článek
Na první pohled je to idylka. V obýváku si na koberci hraje malé dítě, vedle něj leží pes, který je součástí rodiny už několik let. Všichni ho znají jako mírného, přátelského společníka, který se nechá pohladit, podrbat za ušima a nikdy neprojevil ani náznak agrese. A tak si rodiče řeknou, vždyť je to náš hodný pes, zná dítě od narození, nic se nemůže stát. A tak odejdou třeba do jiné místnosti, vyřídit si telefonát, věnovat se vaření nebo v horším případě odejdou mimo domov na „rychlý“ nákup. Jenže právě v takových chvílích se může během několika vteřin změnit klidná scéna v neštěstí, které už nikdo nevezme zpátky.
Pes, ať je jakkoli dobře vychovaný a zvyklý na děti, je pořád jen zvíře. Má své instinkty, svou řeč těla a svou hranici trpělivosti. Dítě naopak ještě nechápe, že některé chování je pro psa nepříjemné nebo dokonce ohrožující. Může ho nechtěně zatahat za ucho, spadnout mu na ocas, křičet mu přímo do obličeje, přiblížit se k jeho misce s jídlem nebo k oblíbené hračce. A pes, který si do té doby všechno nechal líbit, může v mžiku zareagovat varovným vrčením, chňapnutím, nebo dokonce plným útokem.
Nezaútočí proto, že by byl „zlý“, ale protože jednal instinktivně, cítil se ohrožený nebo zahnaný do kouta. Je to podobné jako u dvou psů. Někdy spolu žijí v poklidu, hrají si spolu, nelezou si do misek a celkově zavládá pokoj a klid. Jenže i u nich se najednou může stát, že jednomu může něco vadit, nemusí mít dobrý den nebo má nějakou bolest. A zareaguje zcela jinak, než je pro něj běžné. Stát se prostě může naprosto cokoliv.
Mnozí rodiče mají tendenci věřit, že jejich pes by nikdy nic takového, jako je útok na člena rodiny, neudělal. Tato věta se bohužel často objevuje až poté, co k útoku došlo. Skutečnost je taková, že i ten nejklidnější pes má své limity. Stejně jako by nikdo neponechal malé dítě samotné u zapnutého sporáku nebo u otevřeného okna, nemělo by zůstat bez dozoru ani se psem, ať už jakýmkoli. Překvapují mně příběhy nebo zprávy o tom, že nějaký rodič nechal doma dítě se psem a odešel třeba do obchodu nebo kamkoliv jinam.
Zodpovědnost rodiče v této situaci nelze přenést na psa. Pes není chůva, není schopný vyhodnotit, že to, co dítě dělá, je jen hra nebo že dítě to myslí dobře. Je na dospělém, aby dohlížel, aby včas rozpoznal signály nepohody u psa, jako jsou například stažené uši, odvracení hlavy, olizování pysku, ztuhlé tělo, a pak na tato varování včas reagoval. Nezodpovědnost se v tomto případě může projevit právě tím, že rodič podcení riziko. A podcenění rizika u kombinace dítě a pes může mít fatální následky.
Je potřeba si uvědomit, že i krátká chvilka o samotě stačí. Dítě se během vteřiny může dostat do situace, kdy psa přimáčkne, strhne nebo mu jen nechtěně ublíží. Pes reaguje rychle a mnohdy bez varování, alespoň pro lidské oko, které řeč psího těla nezná. A zatímco dospělý by se uměl stáhnout a zachovat chladnou hlavu a krizovou situaci odvrátit, dítě v takovém momentu často začne křičet, máchat rukama, což psa může ještě více vyprovokovat. Nutno podotknout, že taková situace může vzniknout i u jinak běžně hodného psa, kterého potkáte venku. Tam by mělo platit pravidlo, že cizí pes se nehladí. Každý by se měl předem zeptat majitele, zda se smí hladit. Protože je to právě majitel, který by měl svého psa znát a vyhodnotit, zda se cítí komfortně. Stejně tak jako dospělec by měl dítko hlídat, aby takové zvíře pohladilo jemně a nezatahalo psa právě třeba za ucho nebo ho nedloublo do oka.
Existuje mnoho způsobů, jak těmto situacím předejít. Učit dítě od malička, jak se ke psovi chovat. Nelézt mu do pelechu, i když to může být nesmírně legrační, nebrat mu samo hračky z tlamy, nechodit k němu, když jí. Pes by zase měl mít možnost se kdykoli stáhnout na klidné místo, kam za ním dítě nemůže. A hlavně, dohled dospělého by měl být nepřetržitý. I když se to může zdát přehnané, prevence je vždy lepší než řešení následků.
Láska ke psovi a důvěra v něj jsou krásné věci. Ale stejně jako milujeme své děti, měli bychom je chránit před každým možným nebezpečím. Aať už má podobu otevřeného ohně, hluboké vody, nebo… čtyřnohého přítele, kterému jsme zvyklí říkat člen rodiny. Pes může být úžasným parťákem a ochráncem, ale nikdy by neměl nést zodpovědnost za situaci, kterou může vyřešit jen dospělý. Rodiče, kteří si uvědomují tato rizika, nikdy nenechávají dítě se psem bez dozoru, byť by šlo jen o pár minut. Vědí, že zodpovědnost za bezpečí dítěte je na nich, a ne na tom, že pes je hodný a hrátky dítěte zvládne. Ti méně zodpovědní si často nebezpečí připustí až ve chvíli, kdy je pozdě. A pak už nezbývá než litovat a přát si, aby čas šel vrátit zpět.
V některých toto může vyvolat negativní reakce, protože si mohou klást otázky, jako třeba, jak si pes pak na dítě zvykne. Tady jde spíš o to, že malé děti často neumí situace vyhodnotit správně a je třeba je učit, jak se ke zvířatům chovat. Vysvětlovat jim, co se může stát. A pochopitelně jde i o zvíře. Děti mohou zvířeti nechtěně ublížit. Mohou vzít něco těžšího do ruky a psa uhodit. Takové malé plemeno pak může mít i fatální zranění. Je třeba si veškerá možná rizika uvědomit. Je zcela každého věc, zda své dítě se psem nechá o samotě, ale pak je třeba přijmout následky, které z toho mohou vzejít.
Zdroje:
https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/nenechavejte-deti-samotne-se-psy-varuji-odbornici.A070226_161032_zdravi_deti_ves
https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/171127-pes-a-dite-vztah-na-kterem-se-musi-pracovat
https://www.idnes.cz/olomouc/zpravy/utok-pes-smrt-dite-prerov-vysetrovani-matka.A180102_091031_olomouc-zpravy_stk
https://www.novinky.cz/clanek/krimi-pes-ktery-napadl-na-petrine-ctyrlete-dite-je-chtel-zabit-rekla-matka-u-soudu-40380281
https://prazsky.denik.cz/nehody/pes-napadl-dite-v-byte-to-jeho-utok-neprezilo-20121214.html
https://publications.aap.org/aapnews/article/34/4/32/10552/Never-leave-dogs-young-children-alone-together?autologincheck=redirected
https://www.reddit.com/r/Dogfree/comments/juf9gf/im_so_tired_of_hearing_dog_experts_say_dont_ever/
