Článek
Už před pár lety jsem slíbila dceři, že jednou pojedeme do Paříže. Minulý rok jsme se doma dohodli, že jelikož budu mít letos pracovní tempo volnější, tak že na podzim vyrazíme. Celý rok jsme poctivě odkládali peníze do obálky včetně dcery.
Blížil se podzim a začaly narůstat moje obavy z výletu. Do Paříže mě kromě slibu dítěti nic nelákalo. Četla jsem si na internetu různé články o tom, jak tam není bezpečno. Mluvila jsem s některými známými, kteří také neměli jen pozitivní zkušenosti.
Řešila jsem, jestli by nebylo nakonec lepší jet s cestovní kanceláří a mít alespoň malý pocit nějaké jistoty. Jelikož cena výletu by s CK vyšla o dost tisíc Kč dráž, zůstala jsem u původního plánu. Objednala jsem letenky, sehnala ubytování, transport z letiště a už jen doufala, abychom byli konečně zpátky doma.
Ještě před odletem jsem řešila, že mi nešly zobrazit jízdenky na transport z letiště. Bohužel, tuto situaci jsem před odletem vyřešit nestihla a vyrazili jsme smířeni s tím, že tyto jízdenky budeme muset koupit znovu.
Po příletu jsem musela komunikovat s pánem na prodeji jízdenek na autobus. Sám nevěděl, proč se mi jízdenky nezobrazují, ale po skoro hodině nám velmi pomohl. Přes objednávací pult našel podle čísla faktury naše jízdenky, stáhl je do svého telefonu a nechal mi je vyfotit, abychom je mohli použít. Byli jsme unešeni, jak moc nám pomohl hned první člověk, se kterým jsme museli mluvit. Ani já a ani manžel nejsme totiž příliš jazykově vybaveni.
Jako poslední převoz do ubytování, místo původně plánované taxi služby, jsme zvolili pařížské metro. To by zážitek. Jsou to velmi zvláštní pocity, které člověk zažívá - od pocitů strachu, respektu, odporu, překvapení až po totální nadšení. Zdárně jsme se ubytovali a šli rovnou spát. Byl to velmi náročný den pro všechny.
Druhý den jsme měli naplánovanou pěší trasu po památkách. Začali jsme u Eiffelovy věže, od které jsme bydleli jen kousek. A tady jsme tedy příliš nadšení nebyli. Nejen, že byla věž z poloviny v mlze, pršelo a nebyl vidět konec fronty, ale tady jsme viděli, co lidé popisují na internetu. Lidé, kteří vám nabízejí různé zboží a dotěrní rádoby sběrači údajů do různých anket (které jsou velkým podvodem a můžete lehce přijít o mnoho peněz). Ty všechny jsme opravdu potkali nesčetněkrát a příjemné nám to tedy vůbec nebylo.
Dalším cílem byl památník princezny Diany, Vítězný oblouk, Champs-Élysées, náměstí Ludvíka XVI., Louvre, katedrála Notre-Dame a hotel Invalides. Musím říct, že jen co jsme přešli přes řeku Seinu, tak jsme si přišli jako v jiném světě. Žádné negativní pocity, žádný strach. Užívali jsme si krásy Paříže a tuto trasu mohu všem jen doporučit.
Domů jsme letěli další den. Na zastávku autobusu jsme se nechali odvézt taxi službou a to byl tedy také zajímavý zážitek. Vůbec jsme nepochopili, podle jakých pravidel se někteří řidiči v Paříži řídí. Nakonec jsme byli rádi, když jsme v Praze vystoupili z letadla.
Když to shrnu, tak jsme na našem výletě stihli hlavně prožít silné emoce, za které jsme rádi. Jsme rádi, že naše děti na vlastní oči viděly, že to, co se ukazuje ve filmech v televizi není celá realita a že je důležité nenechávat si nasazené růžové brýle. V Paříži se nám ve výsledku líbilo, ale myslím, že jednou nám návštěva tohoto města bohatě stačila.
