Článek
Když byla na světě první dcera, přemýšlela jsem, co budu po rodičovské dělat za práci. Vzpomněla jsem si, že kromě průvodkyně na hradech a zámcích jsem chtěla být učitelkou. Tato vzpomínka ve mně vzbudila velkou touhu. Nějakou dobu jsem schválně promeškávala termíny podání přihlášek na vysokou školu. Pak se narodila i druhá dcera a v listopadu v roce 2018 jsem slyšela v rádiu, že rok 2019 bude přát studentům. V ten moment se to ve mně zlomilo a na jaře jsem mohla být mezi prvními přihlášenými uchazeči.
Byla jsem úspěšně přijata bez přijímacích zkoušek a začalo dlouhé období, které bylo v mém životě velmi důležité.
V průběhu pěti let padlo hodně slz, myšlenek, zda mi to vše za to stojí, plno nervů, neskutečné množství času stráveného u počítače, probdělé noci, starosti se zařizováním hlídání apod. Učila jsem se hrát na piano, naučila jsem se jakž takž plavat. Mám velký strach z velkého množství vody a nikdy jsem neplavala, ale moje vnitřní motivace byla tak silná, že i zkoušku z plavání jsem zvládla. Myslím, že při studiu jsem překonala mnoho svých limitů.
Druhý ročník byl v té náročné covidové době a online studium mi absolutně nevyhovovalo. Přestože odpadly starosti se sháněním hlídání pro děti, jezdila jsem si do školy trochu také odpočinout a to právě zrovna nešlo. Po cestě v autě jsem poslouchala audioknihy a užívala si chvíle klidu.
V polovině třetího ročníku jsem zjistila, že se počítá studijní průměr. Ano, nevěděla jsem prostě o studiu vysoké školy vůbec nic a jen plnila, co jsem měla. V ten moment jsem se přestala na zkoušky učit způsobem „hlavně, ať to udělám“, ale probudila se opět má touha po jedničkách. Vím, že známky nejsou důležité, ale mě se vždy víc líbily jedničky.
Trochu mě mrzí, že jsem po studijním průměru nepátrala dříve, protože mi nakonec jen o vlásek utekl červený diplom. Teď už víte, že jsem dostudovala poměrně velmi dobře. Třetím rokem vykonávám práci, která mě baví a ve které se chci stále zlepšovat. Pět dlouhých let je za mnou, já si konečně užívám naplno svých dětí a jsem na sebe pyšná.
Myslím, že když má člověk dostatečně silnou vnitřní motivaci, že i přes různé překážky dokáže vše, co si přeje.
