Článek
Nadšení vydrželo jediný den
Do první třídy přitom Kozub nastupoval s velkým očekáváním. Okolí mu podle jeho slov školu vykreslovalo jako něco, na co se může těšit. Iluze však vzaly rychle za své. „Do první třídy jsem se těšil, protože jsem šel do něčeho nového. Všichni dospěláci mi říkali, že to bude bomba. Hned první den jsem pochopil, že lžou,“ zavzpomínal v novém podcastu KOZUB PYTCHO.
Brzy navíc zjistil, že mu nevyhovuje ani samotný systém. Nechápal například, proč by schopnost vyřešit matematickou slovní úlohu měla vypovídat o kvalitách člověka. Své názory navíc před pedagogy neskrýval a učitele rád parodoval. Humor se pro něj už tehdy stal způsobem, jak se s nepříjemnými situacemi vyrovnávat.
Učitelka ho bila pravítkem
Mnohem vážnější vzpomínku má ale na zacházení jedné z učitelek. Kozubovi bylo pouhých šest let, když podle svých slov okusil fyzické tresty.
„Chtěl jsem si povídat. Učitelka mi řekla mlč, a já se jí zeptal proč. Vzala mě za kotletu a vytahovala mě až do vzduchu. Taky mě vzala pravítkem přes ruce. Nebyl jsem na to zvyklý. Bylo mi 6,“ popsal.
Když jeho kolega David Jordan poznamenal, že dnes už se podobné zacházení nepoužívá, Kozub situaci obrátil ve svůj typický černý humor. Prohlásil, že když dříve učitelé bili děti, měly by nyní pro „rovnováhu“ děti bít učitele. Z kontextu rozhovoru je ale podstatné, že následně mluvil o násilí na škole vážně a řekl, že by měl velký problém, kdyby něco podobného zažívala jeho dcera.
Zažíval i šikanu
Fyzické tresty ze strany pedagogů přitom nebyly jedinou nepříjemnou zkušeností, kterou si ze školy odnesl. Kozub otevřeně promluvil také o násilí mezi samotnými dětmi.
„Za nás byla normální šikana i od pedagogů i od spolužáků. Bylo normální, že si na vás v partě někde počkali, zkopali vás. Tohle jsem prožíval poměrně často,“ přiznal. Představa, že by si stejným obdobím měla projít jeho dcera Anežka, je pro něj podle jeho slov nepřijatelná.
Známky by nejraději zrušil
Kozub se kriticky vyjádřil také ke klasickému známkování. Podle něj není správné hodnotit dítě pouhým číslem a větší smysl mu dává slovní zpětná vazba, která žákovi vysvětlí, co mu nejde a na čem může zapracovat. „Nemůžeš hodnotit lidi číslem,“ shrnul svůj pohled.
Za mě je tenhle úhel mnohem silnější než „Kozub schvaloval násilí“. To byla evidentně jeho nadsázka, zatímco to, že jako šestiletý dostával od učitelky pravítkem a že ho spolužáci opakovaně zbili, je mnohem silnější lidská story.
K dceři přistupuje jinak
Drsné zkušenosti z vlastního dětství se zřejmě promítají i do toho, jak dnes Kozub přistupuje ke své dceři Anežce. Komik opakovaně dává najevo, že pro něj není nejdůležitější výkon ani to, aby dítě naplňovalo představy rodičů. Mnohem větší důraz klade na pocit bezpečí a přijetí. O to citlivěji nyní vnímá představu, že by jeho dcera mohla ve škole zažívat něco podobného jako kdysi on.
„Zahrnuju ji láskou, bezpečím a jistotami. Ostatní je druhořadé,“ popsal letos svůj přístup k Anežce v rozhovoru pro Deník. Už dříve také vysvětloval, že do ní nechce promítat vlastní nenaplněná přání nebo ambice. „Snažím se být pro ni kamarád, parťák,“ uvedl s tím, že se jí snaží věci především vysvětlovat a otevřeně si s ní povídat.
