Článek
Bravurní výkon Terezy Ramby
První díl seriálu inspirovaného životem Simony Monyové ve mně zanechal mnohem silnější emoce, než jsem čekala. Nejde jen o další dramatický příběh o vztahu. Už od prvních minut člověk cítí zvláštní tíhu, protože ví, že za tím vším stojí skutečný osud ženy, která celý život toužila po obyčejné lásce a bezpečí. A možná právě proto seriál funguje tak intenzivně. Není překombinovaný, nesnaží se tlačit na pilu. O to víc bolí.
Tereza Ramba podává podle mě jeden z nejsilnějších výkonů posledních let. Nepůsobí jako herečka, která „hraje“ Simonu. Postupně máte pocit, jako byste ji opravdu poznávali. S každou další scénou jste jí blíž a blíž, rozumíte jejímu tichu, nejistotám i tomu zoufalému hladu po lásce a pochopení. A právě v tom je její výkon naprosto fenomenální.
Žena toužící po lásce
Nejvíc mě zasáhla scéna v autě s Igorem Orozovičem. Hrála Lucie, Simona mlčky koukala z okna a v tu chvíli člověku dojde úplně všechno. Že to vlastně nebyla žena toužící po něčem přehnaném. Jen chtěla být milovaná. Chtěla cítit blízkost, kterou ve svém prvním manželství zřejmě nikdy nezažila. A právě v tom se podle mě uvidí obrovské množství žen. Ne v těch velkých dramatických momentech, ale v těch drobných pocitech prázdna, osamění a naděje, že „tentokrát už to třeba bude jiné“.
O to mrazivější je, že divák po celou dobu zná skutečné pozadí příběhu. Život Simony Monyové skončil tragicky a právě tahle znalost dodává i zdánlivě obyčejným scénám úplně jinou sílu. Člověk nesleduje jen seriál. Sleduje ženu, která skutečně existovala, skutečně milovala a skutečně se snažila najít štěstí.
Pokud si seriál udrží nastavenou atmosféru i v dalších dílech, může jít o jednu z nejsilnějších českých minisérií poslední doby. A po prvním dílu mám pocit, že tohle nebude jen televizní příběh. Bude se o něm ještě hodně mluvit.
