Článek
Jitka Molavcová se narodila v Praze do znamení ryb. Tatínek František byl správcem pivovaru, dodnes ráda vzpomíná na vůni sladu a na chvíle, kdy jako malá jezdívala na kole po rozsáhlém pivovarském dvoře. V dokumentárním pořadu Klaunka vzpomínala na své krásné dětství, na to jak už si jako dítě zamilovala Bedřicha Smetanu či Jana Wericha. „Jan Werich je celý můj život. Moje rodiče milovali tvorbu Jana Wericha a Osvobozeného divadla a jejich láska se na mě přenesla. Takže já od dětství jsem se učila jejich písničky, byla jsem šťastná, když jsem slyšela hudbu Jaroslava Ježka.“
Maminka pracovala jako provozní kabaretu, kam ji občas jako malou brávala. V introvertní holčičce postupně klíčila touha stát se herečkou. Když si ale vybírala školu, na kterou půjde, zvolila nakonec studium polygrafie na Střední průmyslové škole grafické. Svých uměleckých ambicí se však nevzdávala. Zúčastnila se pěvecké soutěže Talent 70, kde se umístila na první příčce. Na základě svého vítězství byla pozvána do divadla Semafor. Nenápadná tichá dívka Suchého hned zaujala tím, že sice nic neříká, ale něco z ní vyzařuje. Tehdy prý Suchý pošeptal Ferdovi Havlíkovi: „Myslím, že tahle holka bude mít nějakou moc nad lidma.“ Pak se předvedla na jevišti a Suchý byl překvapen, jak umí být tato slečna potrhlá. Rozhodl se ji přijmout.
Jiří Suchý
Mělo to však malý zádrhel. Jitka tehdy ještě studovala na střední škole. Jitčiny rodiče se proto přišli zeptat do její školy, zda by jejich dceři umožnili dokončit školu formou dálkového studia. A jelikož jí to umožnili, mohla se tato talentovaná dívka věnovat tomu, co ji tak moc bavilo. Roku 1970 získala v Semaforu angažmá. Podle Suchého byla od počátku velmi dobrá, svými proměnami rozesmávala na zkouškách nejen všechny okolo sebe ale často i sebe. Postupem času se také ukázalo, že mívá docela dobré nápady, jak scénky obohatit. Navíc je velmi muzikální. Zvládne hrát na několik hudebních nástrojů. Ovládá hru na saxofon, kytaru, banjo, ukulele a lyru.
Postupně se z lyrických rolí přehrála do hlavní ženské osobnosti divadla Semafor. Mnoho let tvoří sehranou dvojici s Jiřím Suchým. Mezi umělci to na jevišti stále jiskří, lidé do Semaforu chodí zejména na jejich vystoupení.
Suchý si Molavcové velmi váží, a to nejen pro její komediální a muzikální talent, ale také pro její loajalitu vůči Semaforu, která se prý projevovala už od počátku. „Třeba kdysi dávno měla natáčet film Hvězda padá vzhůru a hrát s Karlem Gottem, ale odmítla, protože jsme zkoušeli. Tehdy jsme dostali od Městského výboru KSČ úkolem, abychom Jitku uvolnili z divadla. Film prostě natočit musela. Ale pak s ním měla jet jako herečka do Indie, ve stejnou dobu měla hrát dvě představení v Semaforu. Zvolila Semafor,“ vzpomínal Suchý v roce 2016.
Na Jitku Molavcovou bylo vždy spolehnutí. I v době, kdy jí v jejich 29 letech umřel tatínek a ona ten večer měla hrát v Kytici. Jelikož se na představení měl přijít podívat Miloš Forman, bylo jí sděleno, že si to musí nějak zařídit. A zvládla to. Po letech si na ni vzpomněl a obsadil ji do hry Dobře placená procházka v Národním divadle, kde hrála roli tety, která má vše, kromě lásky.
Uvádí se, že její životní rolí je slečna Žofie Melicharová, která je zamilovanou hospodyní kabaretního umělce Jonáše ztvárněného Jiřím Suchým. Svůj talent ovšem předvedla také v muzikálech. V roce 1996 obdržela cenu Thálie za roli Dolly Leviové v muzikálu Hello, Dolly. V roce 2021 obdržela Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru muzikál.
Za zmínku jistě stojí také její tvorba pro děti. Objevila se v pořadech Malý televizní kabaret a Studio kamarád, hrála také v seriálu Návštěvníci. Velmi ji bavilo namlouvat večerníčky, jako např. Káťa a Škubánek. K tomu píše knížky pro děti a vystupuje v rozhlase.
Děti má ráda, vždy se prý od dětí učila. Je v nich totiž čistota a upřímnost. Sama však vlastní děti nikdy neměla. Když v dokumentu Olgy Sommerové zazněla otázka, proč vlastně nemá dítě, po delší odmlce smutně odpověděla: „Člověk asi nemůže mít úplně všechno.“
Touha o rodinném životě Jitce není cizí. Během jejího manželství s o devět let starším hercem a spisovatelem Janem Petráněm padla řeč i na otázku rodičovství. Petráň měl již syna z předchozího vztahu, na další děti se už necítil. A tak jejich třicetileté manželství zůstalo bezdětné.
Podruhé se Jitka Molavcová vdala za svého dlouholetého partnera Alfreda Strejčka. Jejich svatba v roce 2023 byla pro mnohé překvapením. S hercem, moderátorem, hudebníkem, recitátorem a pedagogem se zná po profesní stránce už přes 30 let. Hráli spolu v inscenaci Oráč a smrt. Dlouho však byli pouze přátelé. Strejček se mezitím stihl dvakrát oženit. Jeho první žena herečka Consuela Morávková na konci 70. let emigrovala, druhá manželka atletka Jarmila Nygrýnová podlehla rakovině. A Jitka byla také vdaná.
Vztah mezi Jitkou a Alfrédem se prohloubil poté, co jej postihly vážné zdravotní potíže. Jitka vzpomínala, jak jí roku 2017 při cestě tramvají zazvonil telefon a v něm ji Alfréd prosil o pomoc. Odvezla jej do nemocnice, kde jim sdělili, že kdyby přijeli jen o 10 minut později, bylo by už pozdě. Tím mu vlastně zachránila život.
A co se vlastně stalo? Alfréd si šel předchozí den zaběhat, v noci ho probudila zvláštní bolest v nehtech na rukou i nohou. Ráno už měl potíže s pohybem. Zavolal si tedy o pomoc. Následně bylo zjištěno, že organismus napadl virus, který vyvolal vzácný Guillainův-Barrého syndrom, po němž ochrnul. Jde o onemocnění, které postihuje periferní nervovou soustavu. Tento syndrom se obvykle projevuje vzestupnou paralýzou začínající slabostí v nohou a palčivou bolestí svalstva, které se šíří od nervových zakončení prstů od nohou přes míchu do horních končetin a obličeje. Nemoc bývá vyvolána akutním traumatickým stresem nebo akutním infekčním procesem. V některých případech může končit i smrtí. A to když se vyskytnou závažné plicní komplikace způsobené parestézií svalstva a problémy s autonomní nervovou soustavou.
„Najednou jsem se octnul v bezvládném stavu. Nemohl jsem mluvit, nemohl jsem se hýbat. Legrace nastala ve chvíli, kdy za mnou chodily návštěvy, především mé dcery a Jitka, a chtěly se mnou mluvit. A já jsem zjistil, že pouze bezhlasně otevírám ústa,“ popsal Alfréd. Jeho stav byl velmi vážný, tři čtvrtě roku musel být napojený na ventilátor. Když se po roce dostal z motolské nemocnice, čekaly jej náročné rehabilitace. Alfréd to nehodlal vzdát, začal dělat velké pokroky. Pak se ale jeho stav koncem roku 2020 zhoršil, neboť prodělal těžký zápal plic, mozkovou příhodu, plicní embolii a těžký covid.
Velkou oporou mu byla Jitka, která za ním pravidelně docházela. Opět prokázal svou pevnou vůli. Zvládl své tělo posílit natolik, že jednu ruku udrží předpaženou a dokáže se pohybovat pomocí vozíčku. Právě v těchto chvílích Jitka zjistila, jak moc Alfréda obdivuje a jak moc jí na něm záleží. „Mám pocit, že náš vztah začal až ve chvíli, kdy přišla ta zákeřná nemoc, to se pak teprve ukáže, co v člověku skutečně je,“ sdělil Alfréd v dokumentu Klaunka.
Jitka Molavcová je nejen žena s všestranným talentem ale také charakterní člověk, který to má v hlavě srovnané. „Alfréd je vzácný člověk. My si věříme navzájem, vlastně máme velké štěstí,“ sdělila. Její životní filosofií je, že i těžké chvíle jsou moc užitečné. „Pokud by člověk neprožil ty těžké chvíle, nevážil by si radosti, štěstí, které na člověka čeká.“
Zdroje:
1) Dokumentární film Olgy Sommerové - Klaunka
2) SUCHÝ, Jiří a HVÍŽĎALA, Karel. Legenda Suchý: rozhovor s Jiřím Suchým. Olivovníky. Praha: Galén, [2016]. ISBN 9788074922749.
