Článek
Plzeňský rodák Jiří Suchý je velmi činorodý. Je považován za legendu naší kultury. On sám však toto označení nemá moc v lásce. Takto ho prý označovala druhá žena Markéta či někteří kolegové, když jej chtěli namíchnout.
Tento divadelník, herec, hudebník, textař, zpěvák, básník, skladatel, spisovatel, filmař, grafik, výtvarník, divadelní režisér, komik a sběratel se narodil do rodiny Jaroslava Suchého, který byl mimo jiné muzikant a loutkař. Ten vystřídal řadu zaměstnání, než našel uplatnění u dráhy jako telegrafista na Masarykově nádraží v Praze, kam ho posléze z Klatov následovala i rodina. A tak se Jiří Suchý spolu s bratrem Ondřejem v roce 1936 dostali do stověžaté Prahy.
Již od dětství v Jiřím klíčila touha uplatnit se v nějaké umělecké oblasti. Nicméně jeho začátky byly krkolomné. Marně se pokoušel dostat k výrobě kresleného filmu, nepodařilo se mu dostat ani na gymnázium. Vyučil se tedy reklamním grafikem.
Nezůstal jen u výtvarné činnosti. Čím dál tím více ho lákala také hudba. Naučil se hrát na kontrabas a stal se zpívajícím textařem hudební skupiny založené Františkem Sodomou. Hrával ve vinárně Reduta, kde se prostřednictvím Miroslava Horníčka seznámil se svým budoucím parťákem Jiřím Šlitrem, s nímž roku 1959 založil ikonické divadlo Semafor (SEdm MAlých FORem).
Jiří Šlitr
Ještě před tím však spolu se skupinou přátel založili Divadlo Na zábradlí, kde získával herecké zkušenosti. Jak ale sám po mnoha letech hodnotil, jeho začátky v divadle nebyly dobré: „Neuměl jsem se na jevišti hejbat, neuměl jsem mluvit, nic jsem z divadelního řemesla neznal.“ Ostatně ani dříve mu herectví moc nešlo. Jeho první herecké zkušenosti z podnikového ochotnického spolku rovněž skončily nechvalně: „Z podnikového ochotnického spolku mě hnali poté, co jsem měl svádět manželku člena Propagační tvorby, a já se tak styděl, že jí luply nervy a řekla: ‚Já se tu chovám jako štětka, a on je furt jak poleno!‘“
Sklíčen svými divadelními neúspěchy ztratil chuť věnovat se dál této činnosti. Pak se ale nechal přesvědčit talentovaným skladatelem Jiřím Šlitrem a spolu dali základ úspěšné divadelní scéně, jejíž hlavním úkolem bylo dělat hudební komedie. „On byl tedy ten, kdo inicioval naše divadlo. Pak jsem samozřejmě vše vyřizoval já, protože on nebyl obíhač po úřadech. Ale zvládl jsem to. Divadlo Ve Smečkách jsme dostali přiklepnutý během deseti minut,“ vzpomínal Suchý ve svém knižním rozhovoru.
Jejich první hra Člověk z půdy zaznamenala mimořádný úspěch. Byla to doba, kdy Suchý zažíval šťastné období také v soukromém životě. Roku 1960 se oženil s výtvarnicí Bělou Novotnou, se kterou se seznámil roku 1957 v Propagační tvorbě, kde před tím pracoval. Z jejich velké lásky vzešel syn, ten však krátce po narození zemřel. „Na světě moc nepobyl,“ svěřil se principál Semaforu v dokumentu Olgy Sommerové nazvaném Lehce s životem se prát. Pro manžele to byla ohromná rána. Tragédie je ale ještě více sblížila, byli si vzájemně velkou oporou. Štěstí se na ně usmálo v roce 1964, kdy se jim narodil druhý syn Jakub.
Jelikož si Suchý své soukromí střeží, o jeho osobní tragédii věděli jen ti nejbližší. A tak se i přes velký smutek věnoval své práci a krátce po rodinné tragédii šel do divadla bavit lidi. Učinil tak i v době, kdy v roce 1986 zemřela jeho milovaná žena. Bylo jí pouhých 47 let. „Jednoho dne bylo Bělině čím dál tím hůř, tak šla raději do nemocnice na rozbor krve. Měla strach, že to dopadne blbě, a měla pravdu. Byla to leukemie,“ vzpomínal. „Měla ukrutné bolesti, hlavně v holenních kostech. Od jednoho léčitele se naučil jí to odhladit. Když ji něco bolelo, tak jsem to hladil tak dlouho, až to přestalo,“ dodal. I tentokrát šel krátce po její smrti do divadla bavit lidi. „Nebylo to ponejprv, co jsem se ocitl v takové situaci. Zemřel mi malý synek, zemřeli mi rodiče, zemřel Jiří Šlitr… Hrál jsem s vědomím, že komediant musí sloužit publiku za všech okolností, a byl jsem dokonce na sebe i trochu pyšnej, že jsem tento úkol zvládl,“ komentoval náročné období v knize Legenda Suchý: rozhovor s Jiřím Suchým.
Smutek, který v sobě měl, se snažil zahnat prací. On sám se označuje za workoholika. Rozhodně nečekal, že ho na stará kolena ještě potká láska. Nicméně spletl se. Jeho srdce si získala o 45 let mladší Markéta, která si během studií na pedagogické fakultě v jeho divadle přivydělávala jako uvaděčka. „Láska na první pohled to nebyla. Jiří tvrdí, že si mě všiml, ale nijak se to neprojevovalo. Až po letech mě pozval na večeři,“ zavzpomínala Markéta.
S Markétou se vídali pár dní v týdnu, občas jej přiměla k nějakému tomu výletu. Byla totiž posedlá cestováním, kterému věnovala každou volnou chvíli. Jako učitelka na Keplerově gymnáziu na Hradčanech využívala čas prázdnin k tomu, aby poznávala svět. Jenže Suchý na to nebyl stavěný. A tak se domluvili, že polovinu svých výletů absolvuje Markéta se svou kamarádkou, druhou s ním. Nastavili si to tak, aby to oběma vyhovovalo.
Jiří Suchý
Po osmi letech randění přišel od Markéty impuls k tomu, aby vztah posunuli na vyšší úroveň. A tak se ve svých 75 letech Suchý znovu oženil. Roku 2006 si řekli své ano v obýváku jeho vily. „Sňatek s Markétou vznikl proto, že ta má velice dobrá přítelkyně trpěla trochu tím, že když jsem ji všude vodil, nikdo nevěděl, co je to za osobu. Ona řekla, když se vezmeme, nebudu se cítit tak divně. Já s tím souhlasil s podmínkou, že budeme každý bydlet jinde. Jenže po letech ji toto manželství nenaplňovalo: chtěla mít děti. Všechny kamarádky už je měly. Teď dítě má, stará se o něj a nejspíš bude spokojena. Dohodli jsme se, že se naše cesty rozejdou, a v mém věku o dalším sňatku neuvažuju. Už taky proto, že mám nesmírně zdatnou asistentku, která je schopná všechno zařídit. Můj syn jí říká torpédo,“ uvedl Suchý v roce 2016.
Po rozvodu, který proběhl v roce 2013, si Suchý váží toho, že má konečně více času na svou rodinu, která bydlí o patro níž. Konečně tráví více času se svými 2 vnuky Vítkem a Adamem a také se synem Jakubem, který po svém otci podědil výtvarný talent. Pracuje jako počítačový grafik a stará se o výtvarnou stránku semaforských programů.
Zdroje:
1) SUCHÝ, Jiří a HVÍŽĎALA, Karel. Legenda Suchý: rozhovor s Jiřím Suchým. Olivovníky. Praha: Galén, [2016]. ISBN 9788074922749.
