Článek
V roce 2011 možná někteří mladí lidé „objevili“ Václava Neckáře díky hitu Půlnoční, který vznikl k filmu Alois Nebel. Píseň, kterou Neckář natočil po mozkové mrtvici, sklidila velký úspěch, jistě předčila očekávání skladatele a producenta Jana P. Muchova. Klip k písni vznikl vlastně náhodou. Když se natáčel film o starém unaveném nádražákovi, zbylo tvůrcům ve střižně poměrně dost materiálu. Režiséra Tomáše Luňáka pak napadlo, že by z toho materiálu šlo sestavit videoklip, který by film propagoval. Kontaktovali Neckáře a požádali jej o natočení pár záběrů ve Fantově kavárně na hlavním nádraží. A on souhlasil. Díky slečně z produkce, která před zpěvákem držela text na papíře, se obešli i bez čtecího zařízení, které zpěvák po prodělané mrtvici ke zpívání potřebuje. Rázem se z civilní písně, ze které vyzařuje klid, stal velký vánoční hit.
Lidé, kteří nepamatují Golden Kids a Bacily, si najednou začali jméno Václava Neckáře spojovat s hity, které už někde slyšeli, ale nevěděli, že je zpívá Neckář. Písně jako Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě nebo Kdo vchází do tvých snů má lásko začali lidé opět oprašovat.
A možná si i uvědomili, že krom populární pohádky Šíleně smutná princezna hrál také například v trezorovém filmu Skřivánci na niti či v oscarovém filmu Ostře sledované vlaky. Zjistili, že ty vlaky, které mu před lety zajistily slávu, mu zase přinesly štěstí, tentokrát v podobě hitu Půlnoční.
Václav Neckář se narodil v roce 1943 do rodiny herce, tanečníka a zpěváka, který vystupoval pod pseudonymem Václav Dubský. Svého času to byl prý velký fešák a milovník. Působil jako ozdoba operety Východočeského divadla. U divadla pracovala i Vaškova maminka, i když ne jako herečka, ale jako hospodářská vedoucí divadla. Už z toho je jasné, že divadlo mělo na malého Vaška velký vliv. Není se tedy čemu divit, že se toužil stát hercem.
Když Vaškovi byly 3 roky, přestěhovala se jeho rodina na Ústecko. Jeho otec se stal členem mosteckého souboru, maminka zůstala v Ústí jako ekonomka. Vztah rodičů se začal hroutit. Když se v roce 1949 narodil Vaškův bratr Honza, jeho rodiče už byli od sebe. Tatínek si dokonce zprvu myslel, že Honza není jeho syn. Po čase ale názor změnil, Honzův hudební talent, který měl po tatínkovi, byl nepřehlédnutelný.
Jablko nepadlo daleko od stromu, ani co se týká Vaška. Jako malý zpíval dětské role v ústecké opeře, divadlu úplně propadl. Po maturitě se několikrát neúspěšně hlásil na DAMU. I přes svůj neúspěch u přijímacích zkoušek to nevzdal a šel za svým snem. Nastoupil jako elév do mosteckého divadla. Nicméně tam dlouho nezůstal. Uprostřed druhé sezóny mu sdělili, že s ním dál nepočítají. Dal na doporučení kolegů z šatny a zkusil štěstí v Plzni, kde tou dobou sháněli do Divadla v Alfě zpěváka. Hledali náhradu za Martu Kubišovou, která mířila do Rokoka.
Tentokrát měl štěstí. Zprvu jej sice málem při konkurzu odmítli, protože se prý divně hýbá, nicméně zaujal přítomného skladatele a kapelníka divadelního orchestru Bohuslava Ondráčka, který později založil legendární trio Golden Kids. Tehdy prý řekl: „Naopak, toho vezmeme právě proto, že se tak divně hejbá!“
A tak se Vašek usadil na nějaký čas v Plzni, kde potkal také svou osudovou lásku Jaroslavu Žlábkovou. Křehká blondýnka byla primabalerína Divadla J. K. Tyla, kde působila od roku 1958. V době, kdy se s ní seznámil, tančila v Romeovi a Julii.
Vaškovi se velmi líbila. A tak jednoho večera, poté, co Jarka odehrála své představení Pohádky o Honzovi, zašel do její garsonky. Psal se rok 1964 a byl zrovna Silvestr. Aby udělal dojem, vzal s sebou vzácný magneťák Sonet Duo, na kterém jí pustil své nahrávky z plzeňského rozhlasu. Bylo mu s ní tak krásně, že u ní vzácný magneťák zapomněl. Druhého ledna ještě oslavili společně její narozeniny a pak se jejich cesty na delší čas rozešly.
Osud Jarku zavál do Německa, kde 2 roky působila jako sólistka Národního divadla. Na další dva roky zakotvila v Komické opeře v Berlíně. Do své vlasti se vrátila v roce 1969 v době, kdy už měl Vašek rozjetou kariéru, vystupoval společně s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou v legendárním triu Golden Kids. Budoucí manželé se opět sešli v roce 1970, kdy Jarka začala účinkovat v karlínském divadle.
Golden Kids (Kubišová, Vondráčková, Neckář)
Zjistili, že je to i po letech k sobě stále táhne. Po 4 letech byla svatba. Jarka totiž pod srdcem nosila jejich syna Vaška, který se narodil 20. ledna 1975. Shodou okolností měla ve stejném roce svatbu také zpěvákova maminka, která byla po letech konečně rozvedená a tak si mohla vzít svého letitého partnera Láďu. Bohužel si manželského štěstí moc neužila. Lékaři jí diagnostikovali necelý rok po svatbě rakovinu tlustého střeva. Alespoň se ještě dožila svého vnuka Vašíka. Zemřela v létě 1975.
Velkou radost vystřídal velký smutek. Byl tu ale malý Vašek, který zpěvákovi dělal radost. Jeho žena pověsila kariéru baletky na hřebík, přeci jen už baletila 20 let a tančit na špičkách člověk nemůže věčně. Tance se ale úplně nevzdala. Vyučovala balet na Taneční konzervatoři v Praze. Když byly malému Vaškovi 3 roky, odpromovala na HAMU.
V soukromí přálo Václavu Neckářovi štěstí, měl vedle sebe ženu, která mu byla vždy oporou. I v době, kdy v roce 2002 prodělal mozkovou mrtvici, která poškodila jeho hlasové centrum. Když se tehdy dával dohromady, musel radikálně zhubnout. Rodina ho samozřejmě podpořila, manželka mu připravila jídelníček, který spočíval v dělené stravě. Výsledky se dostavily, zhubl 22 kilo.
Bohužel se zdravotní problémy nevyhnuly ani jeho manželce. Jarka několik let bojovala s onemocněním ledvin. Ke konci svého života musela pravidelně dojíždět na dialýzy. A protože i zpěvák na tom nebyl zdravotně úplně nejlíp, pečoval o Jarku zejména syn Vašek s manželkou, bydlící ve stejném domě, co jeho slavný otec.
Kvůli zdravotním komplikacím musela Jarka nastoupit do nemocnice, kam za ní manžel dojížděl a trávil u ní několik hodin denně. „Je to těžké, jsem bez ní jako bez ruky, moc mi doma schází,“ sdělil tehdy médiím smutně zpěvák. Lékem proti smutku se tehdy staly pro Neckáře koncerty. „Z nemocnice paní Jaroslava vždy volala manželovi před koncertem. Bylo to i před vystoupením, které měl den před její smrtí ve Frýdku-Místku. Řekla mu: Vašíku, to bude dobrý,“ vzpomínala jedna z lékařek. Další den už Jarka před koncertem svému muži nezavolala. Místo hlasu své manželky zaslechl zpěvák těsně před koncertem ve Zlíně smutnou zprávu o tom, že jeho životní láska zemřela. I když to pro něj bylo těžké, koncert v roce 2015 odehrál. Bylo to jen pár dní před Vánoci. „Vánoce 2015 pro mě byly ty nejsmutnější v životě. Ačkoliv jsem věděl, že Jarka na tom není dobře, věřil jsem, že na Štědrý den budeme spolu. Možná naposledy, ale spolu. A místo toho jsem jí chystal pohřeb,“ sdělil Neckář ve své autobiografické knize.
Neckář se musel naučit žít bez své drahé polovičky. Společnost v domě mu dělá jeho syn Vašek, který po Zdeňku Rytířovi převzal nahrávací studio a kromě hudby nahrává také audioknihy. Pak je tu jeho bratr Honza, jeho věrný souputník, se kterým hraje ve skupině Bacily. Neckář si v posledních letech přerovnal hodnoty, našel svůj klid a s pokorou přijímá vše, co mu život přináší.
Zdroje:
1) NECKÁŘ, Václav, HLAVÁČ, Jan (ed.). Václav Neckář: všechny moje války : autobiografie. V Praze: Daranus, 2023. ISBN 9788088413103.
2) ROHÁL, Robert. Legendy československé populární hudby: 70. a 80. léta. Praha: Grada, 2014. ISBN 9788024753645.
