Článek
Libuše Šafránková, kterou nejbližší oslovovali „Lili“, se narodila do skromné rodiny kostelního varhaníka a učitele hudby Miroslava Šafránka ve Šlapanicích. Ten zde zapustil kořeny poté, co vyhrál konkurz na uvolněné místo po šlapanickém varhaníkovi, který v roce 1948 náhle zemřel. Oženil se zde s velmi mladou Libuší Hrubanovou. Narodila se jim dcera, které dali jméno po její mamince. Pár let poté se Lili, dočkala narození sestřičky Miroslavy, která stejně jako ona, měla herecké nadání.
Dětství strávila na Moravě, byla vychovávána v duchu křesťanských hodnot. Právě prostředí kostela a křesťanská víra jejích rodičů výrazným způsobem ovlivnili její duchovní směřování. Byla zvyklá na skromné životní podmínky. „Paní učitelka zkoumala naší životní úroveň a ptala se, která rodina vlastní auto a televizi. Já se přihlásila, až když padla otázka, kdo nemá nic,“ vzpomínala. Hlady netrpěli, ale z tatínkova učitelského platu si moc vyskakovat nemohli.
Maminka byla také učitelkou, vyučovala na oděvní průmyslovce. Byla krásná, a když se jí něco nelíbilo, dokázala to dát patřičně najevo. „Naši byli zdraví, temperamentní, velice mladí manželé. Dodnes si pamatuji, jak maminka nechtěla tatínka pustit domů, když se zdržel do noci po zkoušce. Jednou na něj vyházela celý koš domácích vajec. Mámu jsme s Mirkou, která se narodila pět let po mně, braly do svých řad – byla velmi mladá, když nás měla, vždycky nám rozuměla. Kdybych neměla takové dětství, jaké jsme měla, a takové lidi kolem sebe, žila bych jiný život.“
Z Lili, kterou bavilo vymýšlení lumpáren, vyrostlo krásné děvče s pohybovým nadáním. Zprvu však o herectví neuvažovala. Na konci základní školy jí velmi ovlivnil třídní učitel, který prošel jáchymovskými doly a na jejich školu byl poslán za trest. Byl chemikář a v Lili dokázal vzbudit zájem o chemii. Ve třinácti letech ale potkala pedagožku z JAMU, Marii Mrázkovou, která si všimla jejího pohybového nadání a nasměřovala jí na studium herectví.
Libuše Šafránková, 1992
Libuši se podařilo dostat na brněnskou konzervatoř, na kterou dojížděla každý den vlakem. Chodívala se dívat na všechna divadelní představení, která se v tu dobu v Brně konala. Od druhého ročníku hostovala v Mahenově divadle. Byla velmi šťastná, když dostala příležitost ztvárnit titulní roli v Shakespearově hře Romeo a Julie. Během studia hrála také v Divadle bratří Mrštíků, dnešním Městském divadle.
Jejího talentu si tehdy všiml režisér Antonín Moskalyk, který ji obsadil do role Barunky v televizním filmu Babička. Pro začínající šestnáctiletou herečku to byla první velká filmová role. Konkurz na roli Barunky měl 4 kola, na každé jela čtyři a půl hodiny vlakem tam a pak zase zpátky.
A když pak o 3 roky později režisér Václav Vorlíček plánoval natáčení Tří oříšků pro Popelku, vzpomněl si na představitelku Barunky z Babičky. Zprvu plánoval obsadit do hlavní role něžně vypadající Janu Preissovou, ta ale tehdy přišla do jiného stavu a roli musela odříct. A tak se v roce 1973 zrodila snad nejoblíbenější Popelka v podání krásné Libušky Šafránkové.
V té době už půvabná herečka žila v Praze a měla angažmá v Činoherním klubu, kde se seznámila se svým budoucím manželem Josefem Abrhámem. Do Prahy jí tehdy nalákal Otomar Krejča, který jí napsal, že by ji chtěl do Divadla Za branou. Devatenáctiletá herečka moc dlouho neváhala. Byla to pro ni velká příležitost. Bohužel v divadle strávila jen jednu sezónu. Po sesazení ředitele divadla ministrem kultury bylo divadlo brzy rozpuštěno. Co dál? Naštěstí přišla nabídka angažmá v Činoherním klubu. Libuše tak dostala příležitost hrát na stejném jevišti, kde hrál Josef Somr, Petr Čepek, Jiří Hrzán nebo Pavel Landovský. A právě posledně jmenovaný měl pro mladou herečku velký význam. „Lanďák by pro mě takovou školou života. Když si vzpomenu, jaký mi udělal rychlokurz herectví, z něho žiju dodnes! On hrál Astrova ve strýčku Váňovi, já ošklivou a zamilovanou Soňu. Sedíme spolu na jevišti jako v hospodě a vedeme noční rozhovor. On má hluboký monolog, já taky. Byla jsem tehdy hodně mladá a chtěla mu co nejlíp vytmavit všechny ty těžké filosofické myšlenky. Jemu se zdálo, že už trochu přeháním. V jednu chvíli vzal ze stolu kávovou lžičku, lehce mě s ní ťukl do čela a zamručel: Nehraj. Udělal to tak, že si nikdo ničeho nevšiml, jenom já byla najednou normální, přirozená. Byla to tzv. blesková herecká škola, nejrychlejší a nejlepší, jakou jsem kdy dostala. A dodnes často, když mám tendenci na něco moc tlačit, cítím tu jeho lžičku na čele,“ vzpomínala na svého kolegu herečka.
Pavel Landovský, 2011
Landovskému se mladá herečka líbila. Obecně měl velkou slabost pro ženy, což dokládají jeho 4 manželství. Vedl bouřlivý živit, byl vyhlášeným proutníkem. A když mu půvabná devatenáctiletá kolegyně popisovala, jaké má problémy s bydlením, že bydlí v suterénu u jedné kamarádky z divadla, ucítil svou šanci. „Nikdy se nedala obalamutit. Připadala nám jako neuvěřitelná kombinace. Hezká, milá a navíc strašně chytrá. Ovšem nepřístupná,“ vzpomínal Landovský. „Trmácela se tehdy po podnájmech. Sehnal jsem jí malý byt, já to s těma babama na národních výborech vždycky uměl. Pro ni bylo nepředstavitelné, že by se někde vnucovala. A co myslíte, že se stalo? Abrhám, zmetek jeden, se k ní hned nastěhoval. Pak jsem na něj vždycky volal, že by mi měl platit nájem.“
Libuše mu byla velmi vděčná, jako poděkování mu tehdy prý přivezla upečenou husu z Moravy. Z kolegy se stal kamarád, který jí pomáhal také s renovací bytu. Byl to byt jedna plus jedna ve třetím patře bez výtahu u Smíchovského nádraží. To ale Libuši nevadilo. Byla ráda, že už nemusí řešit podnájmy a vybavit si byt podle svého. Měla konečně svůj prostor. Místo, kde mohla žít se svou životní láskou.
Jak už bylo zmíněno, brzy se k ní nastěhoval Josef Abrhám. Odešel tehdy od zpěvačky Nadi Urbánkové, se kterou měl několik let vážný vztah. Pro populární zpěvačku a herečku to tehdy byla velká rána. Milostný vztah s mladou herečkou před ní dlouho tajil. Jak se říká, srdci neporučíš. Abrhám podlehl kouzlu o 14 let mladší kolegyně a odešel od ženy, se kterou byl dlouhých 8 let.
Josef Abrhám
Po třech letech vztahu s Popelkou přišla svatba. Měli církevní obřad na Karlštejně, rok po svatbě se jim narodil syn Josef. To ještě bydleli v malém bytě. Když malý synek povyrostl a pomalu začal chodit, začalo jim jejich hnízdečko být malé a tak se ho snažili vyměnit za něco většího.
Nakonec se usadili ve vile v pražských Záběhlicích, kde si to nemohli vynachválit. Vyhovovala jim lokalita i zahrada se vrostlými stromy. „Kdysi jsme na pozemku vysadili sazenice borovic, teď bydlíme v lese. Na balkoně jsem vlastně v korunách stromů,“ říkávala herečka. Jejich druhým domovem byl dům ve Šlapanicích, kde Libuše vyrůstala.
Odchod rodičů nesla herečka velmi těžce. Nejprve onemocněl tatínek, vzorně se o něj starala. „Můj tatínek byl dlouho vážně nemocný a Pepa mi s ním moc pomáhal, protože já tátu nakonec neunesla. Unesete, dokud můžete, ale pak zjistíte, že máte zničený záda a že už to nejde. Nevím, jak to dělají v jiných rodinách, kde není manžel, bratr, prostě nikdo silný,“ vzpomínala na náročné období, kdy odešla na celé dva roky z angažmá. Po jeho smrti v roce 1984 jí zbyla maminka. Tu si dle šlapanického kronikáře Josefa Kopeckého vzala k sobě do Prahy poté, co ji na kole porazilo auto. Maminku měla u sebe až do její smrti v roce 2008. O dům po rodičích se pak staral hereččin syn Josef, který si nemovitost rekonstruoval dle slov kronikáře nejspíš na letní sídlo.
Pro Libuši bylo samozřejmostí postarat se jak o své rodiče, tak o svého syna, na kterého před svou smrtí s manželem převedli svůj majetek. Jejich potomek získal jak dům v Praze tak dům ve Šlapanicích. Když populární herečka podlehla v roce 2021 rakovině plic, nastěhoval si Josef mladší svého chřadnoucího otce Josefa Abrháma k sobě domů. Byl velmi zesláblý, potřeboval péči. Jeho syn se o něj ukázkově staral až do jeho smrti. Zemřel necelý rok po Liduščině smrti na zápal plic.
A co se stalo s domem slavné Popelky, který byl pro ni jejím královstvím? Dle sousedů bohužel vila chátrá. „Pravda je taková, že dům je zpustlý, nikdo sem nepřijede se o něj či zahradu postarat. Je to džungle. Nám sousedům je to líto a bereme to jako velkou neúctu k jeho rodičům,“ sdělila před pár měsíci webu Prima Ženy jedna ze sousedek.
Zdroje:
1) ČERMÁKOVÁ, Dana. Libuše Šafránková: herečka našich srdcí. Páté doplněné vydání. Portréty. [Praha]: Imagination of People, 2021. ISBN 9788087685891.
