Článek
Dnešní maminky malých dětí mívají pocit, že jsou na vše samy. Často se pak stává, že maminky bez možnosti relaxace bývají podrážděné, naštvané, frustrované, úzkostné. Když nemají čas vypnout, těžko zpracovávají své negativní emoce a ty pak přenášejí na své potomky.
Mít k dispozici hlídací babičku není samozřejmostí. Vše se posouvá. Lidé chodí déle do práce, nezřídka si někdo k důchodu ještě přivydělává. Času na vnoučata tak moc nezbývá. Pak jsou prarodiče, kteří se prvních vnoučat dočkají v pokročilém věku. V době, kdy už jim přibývají zdravotní obtíže a ubývá energie. Je pak pochopitelné, že čas strávený s vnoučetem pro ně může být nad jejich síly. Navíc s tím, jak se lidé dožívají vyššího věku, nezřídka nastává situace, kdy senioři musí pečovat o své staré rodiče.
Dále je tu skupina prarodičů, kteří by sice ten čas s vnoučaty strávit mohli, nicméně případné hlídání vnoučat vnímají jako povinnost. A když jsou v důchodu, který vnímají jako vysvobození z pracovního kolotoče, chtějí si konečně dopřát odpočinku a konečně se věnovat svým zájmům. Ačkoliv mnoho z nich ještě před odchodem z práce proklamuje, jak se těší na důchod, na to, jak si budou užívat vnoučata, když pak nastane doba, kdy se jim mohou věnovat, věnují se často raději něčemu jinému. Životní styl seniorů se změnil. Lidé důchodového věku mívají diáře plné stejně jako v době, kdy pracovali. Cestují, vzdělávají se, sportují. Když už mají strávit čas s vnoučaty, má to být v době, kdy jim to vyhovuje. Často říkají, že se ve svém životě napracovali dost, tak snad nyní mají právo žít po svém. „Žena, i když je starší, není otrokyní svých dětí a vnoučat. Hlídat děti musí rodiče. Proto je měli, ne? Svoje děcka jsem vychovala k zodpovědnosti a samostatnosti. Rozhodně jim nebudu hlídat jejich malé nemocné děti. Od toho je matka a otec,“ vyjádřila se striktně k hlídání vnoučat jedna diskutující na webu i60.cz.
Aktivní životní styl prarodičů se někdy u rodičů mladých dětí setkává s nepochopením. „Když jsem se mámy ptala, jestli by si v červenci na dva týdny nevzala Janičku a Kubíčka, prý jsem se měla ozvat dřív, že už má zaplněný program. Ptala jsem se jí v dubnu. Takže penzistka, která žije sama, má v dubnu plný program na celé prázdniny. Super, že? Myslím, že raději rovnou mohla říct, že se jí nechce pomoct. Já bývala u babičky celé léto a bralo se to jako samozřejmost,“ postěžovala si například jedna z maminek v jedné z diskuzí.
Nikdo nechce být babičkou či dědečkem na zapísknutí. Tedy ten, kdo hned přiběhne, když je potřeba pohlídat. Prarodiče mívají také svůj program a plány. Jsou prarodiče, kteří i rádi pohlídají, ale jsou jisté meze. „Ano, vnoučata jsou pokračováním našeho života. Je to dar. Když jsem chodila do práce, tak jsem na ně tolik času neměla, ale teď si nejmenšího vnuka užívám. Ale vždycky po domluvě. Mladí musí respektovat, že mám hodně vlastních aktivit,“ sdělila na internetu jedna z aktivních seniorek.
Psycholožka Markéta Antošová apeluje na rodiče malých dětí, aby hlídání vnoučat nebrali jako samozřejmost. Ideální je, když mezi rodiči vnoučat a prarodiči funguje komunikace a ochota dělat kompromisy. Takový model, zdá se, má doma například zpěvačka Monika Absolonová, která žije se svými dvěma syny, bratrem a maminkou v jednom domě. „Tadeáš s Matoušem sejdou patro a vidí se s babičkou, o další patro níž se strejdou. Mají svůj domov a spoustu milujících lidí kolem, z nichž každý je něčím obohatí. Moje maminka, která byla učitelkou v mateřské škole, kvůli nim dokonce šla do důchodu. Věnuje se jim s láskou a pozorností jí vlastní, ale přitom je stále velmi aktivní a společenská. To, že mi je pohlídá, není automatické. Musíme se na tom domluvit dopředu, což naprosto respektuju,“ prozradila před rokem v rozhovoru pro Novinky.
Další ukázkou toho, jako mohou v rámci rodiny dobře fungovat mezigenerační vztahy, by mohla být rodina herečky Veroniky Žilkové. Jak uvedla v roce 2024, má pocit, že je lepší babičkou, než jakou byla matkou. V té době totiž vše leželo na ní, byla tedy na děti velmi přísná, kdežto nyní je prý pravý opak. Je si vědoma toho, jak bývají maminky zaneprázdněné, proto se snaží být jako babička k dispozici. „Babičkovství je jako pevný přístav, protože rodiče honí kariéru, honí čas a logicky i vlastní zábavu. Ve třiceti až padesáti letech se pořád hledají, kdežto my 60+ už jsme se našli, a proto si myslím, že právě svět babiček a dědečků je pro děti moc důležitý,“ uvedla. Proto klidně jede s vnukem někam na ryby nebo pod širák, ačkoliv tyto aktivity moc v lásce nemá. Je si vědoma toho, jak ten čas strávený s vnoučaty je důležitý.
Veronika Žilková
Podobně to vnímá i bývalá mistryně světa v aerobiku Olga Šípková, která si svou babičkovskou úlohu dokáže vychutnat naplno. Poté, co se jí život obrátil naruby, změnila profesní směr a překonala zdravotní problémy, se dnes už na život dívá jinýma očima. Zvolnila tempo a srovnala si životní hodnoty. V pořadu 13. komnata uvedla, že se snaží žít bez stresu a snaží se tu být pro svou rodinu. To, že může trávit čas s vnoučaty, ji naplňuje. Když na ni vnoučata volají, nečeká až dovaří. Odloží zástěru a jde za nimi. Když může být s vnoučaty tak nezametá, nevytírá, je s nimi. „Já, když je vezmu ven, tak je vrátím rozbitý, ztracený rukavice, čepice, mokrý boty, já vím…ale zase něco zažijou. Když si je vezmu ven, tak je vrátím po půl dne. Já si to prostě užívám a věřím, že oni jsou se mnou rádi,“ komentovala s úsměvem svou babičkovskou roli Olga.
Mít prarodiče, kteří čas strávený s vnoučaty nevnímají jako povinnost, ale jako radost, je snem mnoha rodičů. Nedávno jsem na dětském hřišti zaslechla kousek rozhovoru maminky malé holčičky s její kamarádkou, která si postěžovala na chování prarodičů její dcerky. Vadilo jí, že opakovaně, když přijedou s dcerou na rodinnou návštěvu, se začne vařit. Místo aby babička trávila čas s vnučkou, smaží řízky. Jako by si to nešlo zorganizovat tak, aby už jídlo bylo připravené. Není to poprvé, co ze svého okolí slýchám nepochopení nad tím, proč si prarodiče nezorganizují čas tak, aby měli více času na vnoučata. I já mám zkušenost s rodinnými návštěvami, při kterých se vše točí kolem stolu plného jídla, místo toho, aby si lidé sedli nad kávou, popovídali si a prarodiče si trochu pohráli s vnoučaty. Rodinné návštěvy obvykle provází stres a když skončí, následuje úleva. Jde o splnění si povinnosti, což je škoda.
Prarodiče bohužel čím dál častěji vnímají čas s vnoučaty jako jistou oběť, za kterou očekávají vděčnost. „Naši se vždycky, když si od nich vyzvedávám syna, tváří tak nějak ukřivděně. Jako že trpěli, že se obětovali. Očekávají díky, obdiv, nevím co. Máma vzdychá, otírá si čelo. Tím mi dává najevo, že pro mě udělali něco obrovského, když si na víkend vzali pětiletého vnuka,“ komentovala hlídání od prarodičů jedna z maminek v jedné z diskuzí na internetu.
To, že senioři naskákají radostí, když jejich dospělé děti od nich žádají pomoc s hlídáním vnoučat, vyplývá i z průzkumu, který mapoval angažovanost seniorů v pomoci dospělým dětem. Bylo zjištěno, že klesá ochota pomáhat dospělým potomkům a klesá i ochota hlídat vnoučata. V roce 1991 přes 72 procent českých seniorů souhlasilo s výrokem: „Rodiče musí pro své děti udělat všechno.“ O několik let později, v roce 2008, si to myslelo už jen něco málo přes polovinu seniorů. „Evropa by si měla vzít příklad z asijských národů. Ty pečují o staré rodiče, ne naopak,“ vyjádřila svůj názor jedna z diskutujících seniorek na webu i60.cz
Senioři si chtějí podzim svého života užít, vnoučata tak mnohdy jdou na vedlejší kolej. Přitom čas strávený s vnoučaty může prospět nejen rodičům, kteří mohou nabrat druhý dech, ale také vnoučatům i prarodičům. „Nedávné výzkumy naznačují, že starat se o vnoučata alespoň jednou týdně prospívá jak duševnímu, tak fyzickému zdraví prarodičů,“ uvedla doktorka psychologie Marta Gonzalez Catalanová. Čas s vnoučaty ovlivňuje mentální výkonnost seniorů. V kontaktu s nejmladší generací senioři procvičují své řečové schopnosti, paměť a koncentraci. Aktivity s dětmi mají vliv i na jejich kondici a psychiku. Vyhnou se tak pocitu osamělosti, stejně jako děti, na které v dnešní uspěchané době nemá skoro nikdo čas. Navíc se posilují i rodinné vazby. Ochotní prarodiče, kteří se podílejí na výchově vnoučat jsou k nezaplacení.
Zdroje:
