Článek
Hnědookou brunetku Jitku Čvančarovou diváci nejprve zaznamenali cobi moderátorku pořadu Autosalon. Začala se objevovat také v seriálech, k jejím známějším rolím patřila role Haničky v Četnických humoreskách. Dále se objevila také v seriálu Ordinace v Růžové zahradě, Doktor Martin, MOST!, Kukačky nebo Černé vdovy. Herečku, kterou zprvu znali zejména návštěvníci Městského divadla Brno, postupně začali registrovat i televizní a filmoví diváci. Vedle seriálů hrála v komediích, jako je Hodinový manžel nebo Střídavka, ale také například v dramatu Nabarvené ptáče.
Rodačka z Mělníka se k herectví dostala trochu oklikou. Než vystudovala muzikálové herectví na JAMU v Brně, studovala na střední stavební škole. Chtěla jít ve šlépějích své maminky. „Moje maminka byla stavařka a pracovala jako technický dozor ústavů sociální péče, takže jsem s ní objížděla všechny možné ústavy, ať už seniorské, ústavy handicapovaných, nebo mentálně postižených dětí. Vždycky musela oběhnout budovu, papíry a vyřídit si věci v kancelářích, zatímco já jsem na ni čekala a povídala si s dědečky nebo babičkami. Pamatuji si také, když byla ještě klecová lůžka, ve kterých byly postižené děti, že jsem s nimi různě navazovala kontakty. Třeba jsme jen seděly a byly jsme potichu, jenom jsme se prostě třeba dotkly. Strašně mě to bavilo a myslím, že mi to rozhodně prohlubovalo sociální cítění,“ prozradila v rozhovoru pro Moje psychologie.
Rodina pro Jitku byla vždy důležitá. Už od dětství byla vedena k tomu, aby pomáhala druhým. Velkým vzorem lidskosti v tomto ohledu byla její babička, která vždy jiným pomáhala, i když neměla prostředky. Hodnoty, které díky své rodině získala, si drží i v dospělosti a snaží se je předávat i svým dvěma dětem, které bere s sebou mezi pacienty. Jitka je od roku 2007 patronkou charitativní organizace DebRA ČR, která poskytuje péči lidem s nemocí motýlích křídel. V roce 2015 byla dokonce jmenována vyslankyní dobré vůle UNICEF v České republice. „Hodně dětí nám už bohužel odešlo do nebe, protože ta nemoc je nevyléčitelná, ale spousta rodin nám říká, že svůj život dělí na před DEBROU a po DEBŘE, že je pro ně obrovským přínosem, což mě moc naplňuje a těší. Znám všechny pacienty a jejich rodiny osobně a máme mezi sebou opravdu úzké vazby a přátelství,“ popsala.
Jitka Čvančarová má velké sociální cítění nejen díky výchově, ale i tomu, co sama ve svém životě prožila. Jako malá přišla o otce, kterého zabil elektrický proud. Vyrůstala tedy maminkou. Ta se vzorně starala o umírající Jitčinu babičku. Proto pro Jitku bylo přirozené, že se pak sama starala o svou maminku, když onemocněla akutní leukémií. „Chtěla jsem jí co nejvíce pomoct od bolesti a stresu, aby odešla doma, smířená a milovaná. Musela jsem se zdravotnicky dovzdělat, naučit se injekčně podávat léky, zavádět kanyly, pracovat s kyslíkem,“ vzpomínala na náročné období.
V té době, kdy měla doma umírající maminku, pečovala také o svou pětiletou dcerku Elenu Emilii, před kterou se snažila nic netajit. „Když dětem zakážete se na něco dívat nebo se ptát, tak v nich vytváříte strach.“ A aby toho nebylo málo, musela se vyrovnat s tím, že samovolně potratila. Po čase si uvědomila, že nic v životě se neděje náhodně. Kdyby nepotratila, nemohla by své mamince poskytnout plnohodnotnou péči. Ten čas, kdy se s maminkou loučila, byl náročný zejména po psychické stránce. Nakonec se jí podařilo, aby odešla smířená.
Jitka se dokázala s náročnou životní situací vnitřně srovnat. Pár měsíců po smrti maminky se jí podařilo opět otěhotnět. Její syn Théodor Christian se narodil přesně rok na výročí smrti její maminky. Za to, že zvládla tuto těžkou životní etapu vděčí svému muži, tanečníkovi Petru Čadkovi, který jí byl velkou oporou.
Svého muže poznala díky večeru charitativního bazaru, který několik let před StarDance pořádali Aňa Geislerová, Táňa Vilhelmová a Peter Butko. V té době ale byla ve vztahu s hercem Martinem Hofmannem, se kterým jí to ale nakonec nevyšlo. Bulvární média totiž na něj vyštrachala pikantní informaci o jeho zálibě v lehkých ženách, což Jitka těžce nesla a vztah ukončila. Pak, když v roce 2010 soutěžila ve StarDance, se s Čadkem více sblížili. On byl v té době několikaletým hlavním choreografem soutěže, takže spolu trávili hodně času. Zajiskřilo to a rok na to se konala svatba v kostele svatých Petra a Pavla v Mělníku. Pár měsíců po svatbě Jitka otěhotněla a dočkala se vytouženého prvního dítěte.
Martin Hofmann
Někomu by se možná mohlo zdát, že na to šli celkem rychle, nicméně jak se ukázalo, Jitka našla konečně toho pravého. „Se mnou je to náročnější. Ale díkybohu ho to baví, nemá s tím problém. Obdivuju ho za to, jak se s tím mým temperamentem popasovává,“ pochvalovala si před pár měsíci. „Samozřejmě zažíváme i spoustu situací, kdy spolu nesouhlasíme. Občas je ta argumentace i emotivní, hlavně z mé strany, protože já jsem oheň a můj muž voda. Může to i vypadat, jako bychom se hádali, ale my jen energicky hovoříme,“ dodala.
Manžel při ní stál nejen v období, kdy se vzpamatovávala z potratu, ze smrti své maminky, ale i v době, kdy zažívala profesní krizi. Zhruba 4 roky poté, co její maminka odešla, začala pociťovat určitou frustraci ze své profese. Vadila jí povrchnost a častý amatérismus. Vážně zvažovala, že skončí s herectvím. „Nedávala jsem tomu žádný záměr a nebyl za tím ani žádný kalkul. Není to úplně legrace, nevíte, čím se budete živit, ale i přesto jsem v sobě měla klid a věděla, že až ucítím, co je mým úkolem nebo čím můžu být prospěšná, tak po tom půjdu. Samozřejmě jsem nezastavila charitu, to je součást mého života, která zastavit ani nejde. Ale co budu dělat profesně, co bych měla tvořit nebo netvořit, jsem nechala plynout.“ Nechtěla, aby ji postihl syndrom vařené žáby. „Vychází to původně z bajky. Když dáte žábu do hrnce se studenou vodou a pomalu ji začnete zahřívat, žába nepozná, že se zahřívá, a tak nevyskočí a uvaří se. Líp to popsat neumím. To je takové to plíživé, kdy se začne rozostřovat, co chcete, co nechcete, co je špatně… Tak já se nechci uvařit jako žába. A myslím, že v umění je nejdůležitější nezpronevěřit se sám sobě.“ Zároveň cítila, že je především mámou, chtěla se i více věnovat své rodině.
Zavolala svému agentovi, že dokončí všechny své závazky a že pak bude konec. Pár dní na to si zranila nohu takový způsobem, že čtvrt roku musela chodit o berlích. Cítila to jako znamení, aby od svého záměru neustoupila. Chtěla najít cestu sama k sobě, aby se vnitřně srovnala. To se jí povedlo a nyní otevírá dveře jen tomu, co jí nějakým způsobem osloví a co jí naplňuje.
Zdroje:
