Článek
Kateřina Macháčková se dostala do širokého povědomí diváků díky své roli profesorky Marie Králové v televizním seriálu Život na zámku. Seriál o osudech početné rodiny, která se díky nečekanému dědictví ocitne na zámku, získal u diváků oblibu. „To byla poslední věc, kterou jsem pro televizi dělala. Často s nadsázkou říkám, že jsem se asi tak ztotožnila s profesorkou Královou, že už nemůžu nic jiného dělat. Původně to bylo napsáno pro Jirku Bartošku a Dášu Veškrnovou. Ovšem dlouho se to připravovalo, a když přišlo svolení, že se seriál může realizovat, ti dva měli hodně práce. A my s Tomášem Töpferem jsme se jim do rolí Králových hodili. Bylo to osudové setkání jak profesně, tak lidsky. Bylo tam báječné obsazení i štáb,“ vzpomínala herečka po letech.
Macháčkovou sice na televizních obrazovkách moc nevídáme, i tak je ale velmi činorodá. Věnuje se divadelnímu herectví, vyučuje herectví na konzervatoři, věnuje se také dabingu. Svůj hlas propůjčila například matce Kevina v populárních komediích Sám doma 1 a 2. Krom toho má také ráda psaní fejetonů. Po smrti svého slavného otce, herce a divadelního režiséra Miroslava Macháčka, zpracovala jeho zápisky z pobytu v psychiatrické léčebně Bohnicích a vydala je knižně.
Miroslav Macháček
Jméno Kateřiny Macháčkové jsem si dlouho s jejím slavným otcem nespojovala. Charakterního herce si jistě vybavíte z psychologického dramatu Skalpel, prosím, nebo z filmů Chobotnice z II. patra. či Dva lidi v ZOO, kde hrála také jeho dcera. Nikdy mezi nimi nebyly ideální rodinné vztahy, Macháček byl znám svou výbušnou a komplikovanou povahou.
Herečka si cestu ke svému otci našla až v dospělosti. Své dětství má spojené spíše se svým otčímem, režisérem Ottou Haasem, který býval ředitelem českobudějovického divadla. Její maminka se za něj provdala poté, co ji Macháček opustil.
Jak už bylo zmíněno, s tatínkem to nebylo jednoduché. Měl nevyrovnanou povahu, míval stavy, kdy všechny kolem sebe urážel. Maminku Kateřiny poznal během studií na konzervatoři. Nadějná klavíristka a operní pěvkyně Věra Štiborová přišla s budoucím režisérem Národního divadla po krátké známosti do jiného stavu. Školu kvůli tomu nedokončila. Jak bývalo zvykem, byla svatba.
Na počátku 50. let se mladá rodina stěhovala do Českých Budějovic, kde její rodiče dostali angažmá v Jihočeském divadle. Zde se zrodila Kateřinina láska k herectví. Už ve svých 4 letech stála na jevišti. Bylo to v Prodané nevěstě. „Hrála jsem nezbednou dívenku, která, když principál komediantů dělá, že nemůže zvednout činku, tak přiběhne a činku odnese jako nic. To jsem udělala a měla jsem aplaus. Potom jsem hrála menší mluvenou roli: Lidičky, spaste duši, medvěd se utrh! Tu Prodanku inscenoval Adolf Šmíd, dědeček Báry Hrzánové. A jeho dcera byla blízká kamarádka mojí maminky,“ vzpomínala na své herecké začátky v rozhovoru s Blankou Kubíkovou.
Bohužel se jí s tímto obdobím pojí i bolestivé vzpomínky na rozchod svých rodičů, u kterého byla přítomna. Bylo jí pouhých 5 let. „To bylo dost kruté. Máma měla tuberkulózu, byla rok v sanatoriu. A její tatínek, můj dědeček, se v den jejích narozenin oběsil. Byla to vzpoura proti tomu, že si vzala komunistu. Děda byl vysoký úředník na berním úřadu, v třiapadesátém roce ho vyhodili a měl jít do výroby. A po tom všem se moje máma vrátila ze sanatoria, můj táta jí hodil tři stovky na gauč, aby měla do začátku, odstěhoval si věci a odešel k její nejlepší kamarádce výtvarnici Ester Krumbachové,“ uvedla v rozhovoru pro iDNES.
Se svým tátou se pak vídala spíše sporadicky, její maminka s otčímem jeho návštěvy nelibě nesli. Následně Kateřina bydlela střídavě u maminy, která se různě stěhovala podle toho, v jakém divadle zrovna hostovala a střídavě u své babičky v Rakovníku. „Pamatuju si, že naši moc neuměli hospodařit s penězi, tak jsme třeba v pátek přijeli do nic moc hotelu a čekali jsme do pondělka na fóršus. U sebe měli deset korun, za ty se koupily tři rohlíky a cigarety globusky. Pili jsme vodu z vodovodu a trpěli jsme hladem. A když v pondělí otčím dostal fóršus, přestěhovali jsme se do výrazně lepšího hotelu a šli jsme na opulentní večeři.“ Na nějaký čas se pak přestěhovali do Bratislavy, kde její otčím dostal angažmá v Nové scéně.
Se svým tátou se začala vídat, až když se dostala na DAMU. Jednou ho náhodně potkala a on jí dal telefonní číslo. Během studií se také seznámila se svým prvním manželem. V té době ji maminka přísně střežila, bála se, aby nedopadla jako ona. „Nikam jsem nesměla a v jednadvaceti jsem ještě byla panna. Pak měla spolužačka hrát u Wolkerů, potřebovala alternaci, takže jsem zkoušela, tam si mě vyhlédl Petr Svojtka, zamilovala jsem se. Tři neděle nato byl silvestr, já jsem přišla domů pozdě a naši mě vyhodili z domova. Začala jsem bydlet u Svojtků, otěhotněla jsem ve třetím ročníku,“ popsala své milostné začátky s hercem, kterého znáte s pohádky Malá mořská víla. Zde si Svojtka zahrál roli prince po boku Miroslavy Šafránkové.
Z manželství vzešel syn Petr, ze kterého vyrost známý divadelní režisér. Zřejmě podědil geny po svém dědečkovi Miroslavu Macháčkovi. Bohužel stejně jako Kateřiny maminka, i ona se v manželství potýkala s problémy. Její muž začal holdovat alkoholu, což se podepsalo na jejich vztahu. „U Petra byl problém, že když jsme se seznámili, byl v pohodě, tehdy abstinoval. Pak si dal jedno pivo, druhé… A pití v něm běsy vybudilo. Kvartálně to bylo nesnesitelné. Když jsme měli malého Péťu, držel mi celou noc nůž pod krkem, jestli mu důvěřuji. Nebo chodil opilý, vracel se ve čtyři ráno, že s nějakou kolegyní rozhazovali mouku po Petříně,“ vzpomínala. Nakonec našla sílu od manžela odejít. Problémy s alkoholem provázely jejího bývalého muže i další roky. S alkoholem nepřestal ani, když se zamiloval do herečky Jany Bouškové, se kterou měl syna Jana. Posilněn alkoholem vyhledával adrenalinovou zábavu, což se mu stalo osudným. V roce 1982 dostal bláznivý nápad, který ho stál život. Po jednom flámu ho napadlo, že se domů sveze „po svém“ noční tramvají. Sedl si mezi spřáhla mezi spojenými vozy tramvaje. Bohužel se neudržel, upadl a tramvaj s ním smýkala po trati. Jeho tělo nalezl kolemjdoucí v zastávce Botanická zahrada.
Jana Boušková
Tou dobou už byla Kateřina podruhé vdaná. Zamilovala se do syna slavné ilustrátorky Heleny Zmatlíkové, režiséra a dramaturga Ivana Zmatlíka. Narodila se jim dcera, která dostala jméno po své babičce. Vystudovala literární akademii Josefa Škvoreckého, se svým otcem pracuje v nakladatelství Artur, které vydává knížky pro děti s ilustracemi paní Zmatlíkové.
Zdá se, že její dcera má se svým tátou pěkný vztah. Kateřina takové štěstí neměla. Svého otce v podstatě poznala až po jeho smrti, když třídila jeho písemnosti. Tehdy dávala dohromady jeho pozůstalost a našla jeho deník z blázince, včetně životopisu, který psal jako součást terapie. Vznikla tak knížka o jejím otci s názvem Zápisky z blázince. Během probírání různého materiálu k sepsání knížky ho konečně začala chápat. „Jak jsem ho hodně poznala, vím, že nejvíc nešťastný byl, že sám se sebou nemohl vydržet. Nechci se k němu připodobňovat, ale takové osudové jho pociťuju i já i můj syn Petr a dcera Helenka. Něco, co nás pořád drží drápkem.“ Dozvěděla se, proč je taková, jaká je. Zároveň si uvědomila, že ji měl otec rád, i když to nedával moc najevo. Schovával si její fotky, sledoval, co dělá. Nikdy ji jako režisér do ničeho neobsazoval, protože se bál nařčení z protekce. Zjistila, jak je mu v některých věcech podobná. I Kateřina si občas se svým životem neví rady, mívá pocit, že ji vše semlelo. Stejně jako její otec i ona svůj život přechází prací.
Zdroje:
