Článek
A je to tu. Uklízení, pečení cukroví, nakupování, všude fronty, nervózní a nerudní lidé, hádky, stres, dopravní zácpy, tlak v práci, aby se vše stihlo do konce roku… Zkrátka vánoční shon graduje a vy padáte na ústa.
Přitom se říká, že Vánoce jsou nejkrásnějším obdobím v roce. Všude je krásná vánoční výzdoba, vzduchem se line vůně cukroví nebo svařáku. Lidé si dávají dárky a přejí si zdraví do nového roku. V televizi běží pohádky, které mají v člověku vzbudit dojem, že láska a dobro vždy zvítězí nad lží a nenávistí.
Bohužel ale ne na všechny vánoční atmosféra působí blahodárně. Někoho stresuje už jenom myšlenka na čas strávený s širší rodinou. Ona rodinná setkávání zřídkakdy probíhají v klidu a v pohodě. Očekáváme, že se k sobě budeme chovat ohleduplně, že když se všichni trošku budou snažit, tak budeme mít krásné Vánoce, ze kterých bude plno hezkých fotek, kterými se budeme moci pochlubit na sociálních sítích. Jenže se ukáže, že naše očekávání nejsou realistická. Stačí, že se projeví něčí cholerická povaha a místo pohody přijde jedno velké zklamání. Jen vzpomeňte na postavu, kterou hrál Jiří Kodet v komedii Pelíšky. Každý, kdo má v rodině někoho takového, tuší, o čem mluvím. To se můžete snažit sebevíc, ale bývá to marné.
Hádka
Pohodu nezažívají ani ti, co na rodinná setkávání nejezdí. Právě v období kolem Vánoc se může u mnohých zhoršit jejich deprese či úzkost. U některých to může prohloubit pocit jejich osamělosti, sociální izolace, na někoho můžou dolehnout starosti kvůli finančním problémům, někoho doženou vzpomínky na blízké, kteří třeba nežijí. Nebo se začnou vybavovat vzpomínky na nešťastné události minulých dob. Lidé se cítí vyčerpaně, propadají smutku, beznaději. Důvody, proč se člověk cítí pod psa, jsou různorodé.
Není se čemu divit, že právě v tomto čase mnohým do zpěvu moc není. Je to dáno i částí roku, kdy je venku nedostatek světla. Je známo, že nedostatek slunečního svitu má vliv na naší psychickou kondici. Nedostatek denního světla se odráží na naší náladě, koncentraci i spánku. Své o tom vědí obyvatelé severských zemí.
To, že naši předci slavili Vánoce, mělo svůj význam. Ne náhodou připadají tyto svátky do období kolem 21. prosince, kdy přichází zimní slunovrat, tedy nejkratší den v roce. V době, kdy je málo světla lidé v sobě živili naději na návrat světla a příchod jara. Postupem času se vyvinula tradice, kdy se stalo zvykem dělat si radost, na což se nabalil konzum a příležitost vydělávat. S rozvojem sociálních sítí lidé více srovnávají svou životní úroveň, nebo se chlubí svým rodinným zázemím. To u některých, co takové štěstí nemají, vyvolává stres a smutek.
Jsou lidé, kteří před kouzlem Vánoc raději zavírají dveře a stahují se do ústraní. Tiše čekají, až Vánoce pominou, nebude všude tolik lidí a oni se nebudou muset přetvařovat, jak jsou šťastní. Jenže sociální izolace může deprese ještě více prohloubit. Aktivní sociální vazby mívají pozitivní dopad na naší psychiku. Jakmile se člověk uzavře do sebe, nekomunikuje o svých problémech, začnou jej zevnitř stravovat. Často si říkáme, že to přeci zvládneme, je přeci slabost říkat si někomu o pomoc. Jenže taková cesta může být cestou do pekel. Člověk se může dostat na dno, které má svůj sklep, ze kterého se těžko dostává ven. Někdy stačí málo. Procházka s někým, kdo vám místo drahého dárku věnuje svůj čas a vyslechne vás. Proto pokud vás kontaktuje někdo, kdo si chce jen na chvíli popovídat, nezavírejte před ním dveře.
Z generace na generaci si předáváme určité stereotypy třeba, že muži nepláčou a musí být silní, a že ženy zase musí být hospodyně i dobré matky a zkrátka musí umět celý ten rodinný kolotoč ukočírovat. A pokud někdo projeví vyčerpání ze své sociální role, bývá shazován. Muž je slaboch, žena hysterka. Jenže jsme jen lidé, všichni máme nějaké své slabosti, emocionální potřeby a není ostuda přiznat, že je toho na nás někdy moc. Obzvláště o Vánocích.
Zkuste mít realistická očekávání. Ne vše se dá stihnout, ne vše musí být perfektní. Nemusí být umytá okna a na stole 10 druhů cukroví. Když dostanete dárek, ze kterého neskáčete radostí do stropu, zkuste alespoň ocenit to, že vás chtěl někdo obdarovat. Není to samozřejmost mít někoho, kdo se vám snaží udělat radost. A když jedete na rodinné setkání, mějte na paměti, že každý jsme jiný, každý máme jiné potřeby. Někdo je družný, někoho to tlachání stojí velké přemáhání. Zapomeňte na zubící se ideální rodinky z reklam. Ignorujte komerční masáž, udělejte si Vánoce po svém a respektujete nejen své potřeby, ale i potřeby vašich blízkých. Nikoho do ničeho netlačte, ani sami sebe. A třeba se té vánoční pohodě letos přiblížíte.
Zdroje:
