Článek
Mozkové Aneurisma a následné uzamčení ve vlastním těle…. to je příběh mé dcery Míši…
34 let, těhotná, konečně!!!
Otec neznámý…prý holduje drogám…nevím a dnes už ani nechci vědět…
Můj život se obrátil naruby…
6.7.23 je osudné datum, kdy moje těhotná dcera prodělala mozkové Aneurisma..
Ortel lékařů ve Fakultní nemocni v Olomouci byl neúprosný: připravte se na nejhorší…oba přežili.
25.9.23 se narodil můj vnouček Michálek. Porod šel císařským řezem, dcera o porodu neměla ani tušení…
Pak další měsíce v kómatu, dcera ve spánku bojovala o život a malý Michálek našel domov u mé první dcery, která léta nemohla otěhotnět…zázrak?? Nevím…
Po další době se sice probudila, ale její poškození mozku bylo tak rozsáhlé, že nastal stav: Syndrom uzamčení…..živá - mrtvá…
Lékaři, pro mě nejlepší ze všech, se snaží dovézt dceru do více živého stavu, ale bezvýsledně…Všichni jsme zoufalí, nešťastní, vyčerpaní…žádné světlé zítřky, žádné světlo na konci tunelu…
Dcera je ve zcela paralyzovaném stavu, jediný orgán, se kterým komunikuji, je její levé oko. Už se spolu dorozumíváme, dokonce na mě mrká, když souhlasí…Mezi námi vznikl stav obrovské lásky a zároveň bolesti, když nevíte a nemůžete pomoct…
Koho osud tak krutě trestá????? A proč???
Na Boha jsem zanevřela, nebudu se modlit… Budu doufat a přát si…
