Článek
Nikdy jsem ho nebrala jako potenciálního partnera.
Byl to prostě kamarád. Člověk, kterému jsem mohla napsat, když jsem měla špatný den, zajít s ním na kávu nebo si postěžovat na práci. Znali jsme se několik let a nikdy mě nenapadlo, že by mezi námi mohlo být něco víc.
A možná právě proto mě to tak zaskočilo.
Jeden večer všechno změnil
Byli jsme venku s partou přátel.
Nic výjimečného. Povídání, smích, pár drinků. Večer se pomalu chýlil ke konci a on mě šel doprovodit domů.
Celou cestu jsme si povídali jako vždycky.
Pak jsme se zastavili před domem, chvíli stáli v tichu a najednou mě políbil.
Nebyla to pusa na tvář.
Byl to polibek, který rozhodně nepůsobil kamarádsky.
Zůstala jsem stát jako opařená
Nečekala jsem to.
Nevěděla jsem, jestli ho mám odstrčit, něco říct nebo se tvářit, že se nic nestalo.
Nakonec jsem jen zamumlala něco ve stylu „dobrou noc“ a odešla domů.
Celou noc jsem pak přemýšlela, co se vlastně stalo.
Od té doby je všechno zvláštní
Čekala jsem, že mi druhý den napíše.
Nevysvětlil ale nic.
Jen normální zprávu, jako by se vůbec nic nestalo.
A to mě zmátlo ještě víc.
Pokud to byla chyba, proč o tom nemluví?
Pokud to chyba nebyla, proč se chová stejně jako předtím?
Začala jsem přemýšlet jinak
Možná je to zvláštní, ale až po té puse jsem si začala všímat věcí, které jsem dřív neřešila.
Jak se na mě dívá.
Jak často si píšeme.
Jak se vedle něj cítím.
A najednou si nejsem jistá, jestli jsem ho celou dobu opravdu vnímala jen jako kamaráda.
Bojím se ztratit přátelství
To je asi to nejhorší.
Kdyby šlo o cizího člověka, bylo by to jednodušší.
Jenže tady riskuji něco, co budujeme roky.
Co když mezi námi něco zkusíme a nevyjde to?
Co když přijdeme i o to kamarádství?
Každý mi radí něco jiného
Jedna kamarádka tvrdí, že je jasné, že se mu líbím.
Druhá říká, že v tom možná hledám něco, co tam vůbec není.
A já jsem někde mezi tím.
Protože sama nevím, co vlastně chci.
Možná mě nejvíc děsí jedna věc
Že od té chvíle už ho nevidím stejně jako dřív.
Jeden jediný polibek dokázal změnit způsob, jakým o něm přemýšlím.
Ať už to dopadne jakkoliv, mám pocit, že návrat do původního stavu už asi nebude možný.
A právě to mě mate úplně nejvíc.
