Bod nula

V tuhle chvíli mě trápí, že nemám žádné peníze, bydlení ani práci. Řeším svůj zdravotní stav, kvůli kterému nemám možnost nikde nastoupit. Když jsem byla na pohovoru a práci mohla mít, firemní lékař mi ji nepovolil – jsem po infarktu a nejsem zcela zdravá. Měla jsem jít na odstranění dělohy kvůli bolestem a krvácení, ale operaci mi kvůli srdci zakázali. Proto mě teď čeká katetrizace se zavedením stentu, vyšetření na plicním kvůli dýchání a až pak budu moct možná začít pracovat.

Jenže přítel to vidí jinak. Jelikož jsem už tři čtvrtě roku doma bez příjmu, neustále na mě útočí, všechno mi vytýká a chová se ke mně zle. Chtěla bych od něj odejít, ale nemám kam ani za co. Jsem v toxickém vztahu už devět let a ničí mě to. Můj partner bere drogy a v ničem mě nechápe. Moje přání ho nezajímají, vše se děje jen podle něj. Mám pocit, že mu sloužím jen jako služka a dělám jen to, co mi řekne. Neustále poslouchám, co všechno dělám špatně – podle něj neumím ani vyčistit pračku nebo pořádně uklidit. Prý neumím prostě nic.

Dcera je sice moje zlatíčko, ale žije si svůj život a kouká spíše na to, co chce ona. Já už tam pro ni nejsem, i když vím, že by mi pomohla, kdyby mohla. Občas myslím na to, že bych to skončila, ale drží mě tu dcera a moji dva pejsci, kteří jsou mi momentálně nejblíž.

Když vzpomínám na to, co bylo, je mi smutno z toho, co všechno mám za sebou. Všechno to toxično, soudy, tahanice a zlo. I po tom všem jsem si nedokázala najít tu pravou lásku, vztah a nic, v čem bych mohla být konečně šťastná.