Článek
Dnes jdu na katetrizaci srdce a zavedení stentu. Měla jsem sice jít na jinou operaci, ale paní doktorce na kardiologii se po zátěžovém testu „nelíbím“. Teda ne já – tomu bych se ani nedivila – ale nelíbí se jí práce mého srdce. Jsem čtyři roky po infarktu, kdy mě museli dvakrát oživovat.
Ale přežila jsem. Moje síla nenechat tu svou dceru samotnou (protože v té době ještě nebyla dospělá) mě posilovala, abych bojovala a zůstala tu s ní. Celý život jsem poslouchala, jak jsem silná a jak všechno zvládnu. Takové ty řeči, kterými se vás všichni snaží ukonejšit, abyste zvládli těžkou životní zkoušku. Musím ale říct, že tahle byla jedna z nejtěžších – a já ji dala.
Občas si sice říkám, zda to mělo smysl a jestli by to už všechno nemělo skončit, ale pořád je tu ta síla žít kvůli dceři a mým dvěma hafanům. A vlastně ani moje nejmladší sestřička by mi to nedovolila. Co se týče vztahů v rodině – proč je tu pro mě jen jedna ze tří sester a proč jen dcera – to se časem dozvíte. Ale věřte, že jsem šťastná, že je mám. Jsou ke mně upřímní a není v nich žádná faleš.
No nic, držte mi palce, ať všechno dobře dopadne. Jakmile bude srdce v pořádku, čeká mě plicní vyšetření kvůli špatnému dýchání. A až budou v pořádku plíce i srdce, konečně přijde na řadu operace na onkologicko-gynekologické klinice. Pak už snad budu relativně v pohodě.
Je tu ještě jeden menší problém a čekám na výsledky – brnění ve dvou prstech na ruce. Doufám, že rentgen páteře nic neukáže, protože prášky zatím nezabírají. To je ale momentálně v pozadí, teď se řeší srdce. Až bude všechno v pořádku, snad už budu moct nastoupit do práce a můj život SNAD dostane nový směr.
Tohle je začátek mé cesty ven. Pokud mě chcete podpořit v mém boji o zdraví a nový život, můžete se přihlásit k odběru.“
