Článek
Z ukrajinské fronty poslední dobou nepřicházely dobré zprávy. Rusové se po selhání loňské ukrajinské ofenzivy chopili iniciativy a začali si na doněcké frontě probíjet cestu vpřed. Na začátku roku padla Avdivka a od té doby postoupili o dalších zhruba 25 km na frontě široké zhruba 18 km. Nutno podotknout, že Rusům tento postup trval přes půl roku a stál je mnoho zdrojů jak v technice, tak v lidské síle. Hovořilo se o tom, že ukrajinská armáda zoufale čeká na mobilizované brance k doplnění prořídlých řad a panovala obecná shoda, že jakoukoliv ofenzivní akci bude Ukrajina schopna podniknout nejdříve v roce 2025.
I proto jsou důležité události, které odstartovaly minulý týden. Ukrajinská armáda zcela nečekaně vpadla do ruské kurské oblasti a během sedmi dnů dobyla zhruba polovinu území, které letos padlo do ruských rukou na Ukrajině. Pojďme si teď blíže popsat, co tato akce vypovídá o ukrajinské armádě a jak se zatím Ukrajincům na ruském území daří.
Nejprve je třeba se podívat na moment překvapení, kterého Ukrajinci dosáhli. I když se čas od času objevila zpráva o pobytu ukrajinských vojsk v sumské oblasti (odkud útok přišel), obecně se tomu nevěnovala velká pozornost. Budování obranných postavení, odpočinek unavených jednotek a tak dále. Že se tedy skutečně jednalo o koncentraci invazních vojsk s těžkou technikou, kterou se podařilo takto dobře utajit, je značné zlepšení oproti minulému roku, kdy za prvé celý svět věděl, kam bude ukrajinský útok směřovat, a za druhé se mohli lidé (včetně autora tohoto textu) dny před zahájením ofenzívy na otevřených zdrojích dočíst, kde se nachází která útočná brigáda. Vzhledem k rozsáhlým opevněním a prakticky nulovému momentu překvapení tak měli Rusové s odražením útoku na jižní frontě relativně snadnou práci. I proto byla rozsáhlá ofenzíva po krátké době odvolána, i když se Ukrajinci za pomoci malých pěších jednotek snažili Rusy neustále obtěžovat, aby si co nejdéle udrželi iniciativu. Jak vidíme dnes u Kursku, ukrajinská armáda se poučila natolik, že o svém záměru napadnout Rusko podle dostupných zpráv neinformovala ani své západní partnery. Možná ze strachu, aby se tyto informace nedostaly do Ruska.
Následně se podívejme na změnu postoje. Poslední půl rok byli Ukrajinci pouze v obraně, většinou na předem připravených pozicích, což je samozřejmě mnohem snazší role než kombinovaný útok pěchoty, mechanizovaných sil a dělostřelectva. Ještě k tomu se objevovaly informace, že Ukrajinci v Doněcku trpí akutním nedostatkem sil, že mobilizovaní vojáci přijdou příliš pozdě a že prakticky došly zálohy. Média si většinou dala záležet, aby každý kilometr ruského postupu prezentovala jako zásadní průlom, a proto není divu, když se mě jeden známý, co válku nebo světové dění příliš nesleduje, minulý měsíc zeptal, jestli je pravda, že jsou Rusové skoro u Kyjeva, že z těch titulků má takový pocit. Přesto Ukrajinci minulý týden vytáhli eso z Rukávu a provalili se ruskou hranicí nejen pěchotou, ale právě i s obrněnými vozidly a dělostřelectvem. Koordinace takového útoku do více směrů vyžaduje dobrý výcvik, vedení a především pečlivé plánování. Na ruskou stranu hranice vnikly například německé Mardery, které dosud zůstávaly v pozadí za americkými Bradley. Záznamů z jejich bojů není příliš a podle webu Oryx jich Ukrajinci ztratili jen 22 ze 140 dodaných kusů. Zatímco Bradley ztratili 96 z 300 dodaných. Šetřili tedy Ukrajinci německá BVP na ofenzivní akce? Možná. Zatím německá BPV na ruském území podporují převážně ukrajinské transportéry a tanky, ale když jsme u toho, co si Ukrajinci mohli šetřit na ofenzivní akce, tak jsme (mimo jednoho zničeného kusu) ještě neviděli v akci britské tanky Challenger… Mimo to, že jsou schopni Ukrajinci důležité informace utajit, světu rovněž ukázali, že situace s nedostatkem mužů není zase tak špatná, a že jsou schopni provést kombinovaný útok na území nepřítele, a že jsou toho schopni ještě letos.
Nakonec se podívejme, jak ofenzíva postupuje. Většina dostupných informací pochází z ruských zdrojů, neboť ty ukrajinské poslušně mlčí. Většinu zveřejněných fotek mají na svědomí předsunuté průzkumné oddíly, které tak celkem úspěšně vyvolávají paniku u bránících se Rusů, neboť se postup zdá větší, než ve skutečnosti je. To, že se přijedou vyfotit před vesnici neznamená, že ji ovládnou a následně ubrání. Avšak u obránců to může vyvolat dojem, že ji mají pod kontrolou. Co tedy píše ruský Rybar? Konečně přiznal pád Sudži a informuje o bojích o severovýchodně položenou Martynovku, kterou vede silnice do Kurska. Rovněž píše o ukrajinském útoku na Snagost, zhruba 30 km západně od Sudži. Rusové údajně zastavili ukrajinský postup na Tolpino u Korenova, severně od Snagostu, zhruba 30 km od státních hranic. Podle zveřejněné mapy se bojuje u vesničky Invitsa, severně od Sudži, asi 30 km od státních hranic. Ukrajinci by měli ovládat zhruba 400 km² ruského území. Ukrajinci rovněž otevřeli druhou frontu přeshraničním útokem západním směrem na městečko Belaya. Měli by mít pod kontrolou osadu Spalnoje, zhruba 5 km od státních hranic, avšak měli být odraženi dále na východ u Giri. Odtamtud pochází záběry ze dvou ztracených ukrajinských obrněných transportérů, z nichž jeden ukořistili Rusové. Obecně toho o ztrátách z obou stran víme málo. Významnou ruskou ztrátou byla rozstřílená kolona mířící na frontu. Při útoku na ni měli Rusové ztratit kolem stovky mužů, což vzhledem k mrazivým videím a fotkám následku ukrajinského útoku nemusí být vůbec přehnané tvrzení. O dalších ztrátách se budeme pravděpodobně dovídat až později, protože jak již bylo řečeno, Ukrajinci toho moc neukazují. Na druhou stranu oni sami zatím přišli o několik transportérů (minimálně jeden americký Stryker a několik ukrajinských BTR), BVP a tanků, ale mělo by se jednat pouze o jednotky kusů, z nichž některé, jako třeba minimálně jeden Marder, byli schopni odtáhnout zpět k opravám. Přehled o lidských ztrátách Ukrajinců rovněž nemáme, naproti tomu se objevila videa a fotky vyšších desítek ruských zajatců.
Je tedy ukrajinská invaze do Kursku úspěchem, nebo ne? Narovinu: nevíme. Nevíme, jaké jsou (byly) ukrajinské cíle, a tedy nevíme, jestli uspěli, či nikoliv. Rovněž nevíme, zdali to bylo všechno, nebo zdali otevřou další fronty v dalších směrech (pokud je od toho západní spojenci neodradí). Nevíme, kolik jednotek, a hlavně odkud Rusové ke Kursku přesunuli, a jestli tak oslabí svoji pozici jinde. Nevíme, jestli Ukrajinci dobyté území rozšíří nebo alespoň udrží, pokud to tedy vůbec je jejich cíl. Nevíme, jaké důsledky invaze přinese, jestli vůbec nějaké. Jinými slovy, musíme počkat. Jednoduše nemáme dostatek informací k vyvození závěrů. Uvidíme, jak se bude situace dále vyvíjet. Přesto víme, že na tom ukrajinská armádě není zdaleka tak špatně, jak jsme si mysleli. Nebo… to tak nyní alespoň vypadá.
