Asistentka šéfa by neměla být pěkná ani sexy

Je to moje osobní tvrzení. Můj názor a moje zkušenost, se kterou samozřejmě nemusí každý souhlasit. I když se domnívám, že minimálně s první polovinou argumentace se na obecné rovině souhlasit dá.

Ta první část mého názoru vychází z jednoduchého faktu. Pozice asistentky (nebo asistenta) je tvořena především konkrétními pracovními úkoly, které vyžadují určité konkrétní kompetence. To znamená, že pokud musíte šéfovi zabookovat hotel a naplánovat služební cestu, je úplně jedno, jestli jste obecně pohledný nebo méně pohledný člověk. Je jedno, jestli vám to zrovna sluší, máte tričko bez rukávů nebo rolák, hlubší výstřih, nebo jestli máte či nemáte svaly. V první (a patrně i jediné) řadě „jde o ty letenky“. O práci samotnou.

A právě tady podle mě vzniká jakýsi zakořeněný sexistický stereotyp, který se nám neustále vnucuje. Stereotyp o tom, jak má „správná“ asistentka vypadat. Dokonce i samotné používání ženského rodu u této role to posiluje. Jsou toho plné filmy, reklamy i seriály. Ten mýtus o sexy blondýnce s několika dokumenty v rukou, v lodičkách a bílé košili – ten je prostě špatně. Je to hollywoodská představa, která s realitou kompetentní administrativní práce nemá nic společného.

A teď ten druhý pohled. Ten, kvůli kterému tvrdím, že by asistentka šéfa neměla být příliš pěkná ani sexy. Je to fakt, který mi dodnes rozum nebere. Mám kolem sebe tolik rozbitých rodin, poničených dětí, rozpadlých vztahů a manželství. A důvodem v pozadí je často právě milenecký vztah mezi šéfem a asistentkou, případně šéfkou a asistentem. Někdy je to nevinné poblouznění, jindy nevyřešené manželství, jindy slabost a sexuální úlet. Ale výsledek je stejný. A přitom by se tomu dalo předejít už ve výběrovém řízení.

Dodnes mě šokuje, že v roce 2025 vůbec existují inzeráty na pozici asistentky, které vyžadují zaslání fotografie. Proč? Jak fotka napoví, zda zvládne člověk na druhé straně odvést dobře svou práci? Záměrně nechám otázku nezodpovězenou.

Pokud některým šéfům skutečně záleží na jejich vztazích, manželstvích a rodině, pak by se měli preventivně zamyslet, jak moc atraktivní osobu chtějí mít každý den vedle sebe v práci. Je to tenká hranice. A ano, nechci sklouznout k diskriminaci pohledných žen a mužů. Netvrdím, že tyto pozice nejsou vhodné pro lidi, kterým příroda nadělila více. Pracovní vztahy, i ty milenecké, navíc zákonem nijak zakázané nejsou, jak informuje například právnička Šárka Homfray pro Radio Wave.

Tento text je ale přesto určen šéfům firem a manažerům, kteří mají po svém boku asistentky a asistenty. A moje rada je jednoduchá:

Pokud nechcete riskovat rozpad vlastní rodiny, začněte přemýšlet už při výběru člověka, kterého si posadíte hned vedle sebe. Někdy stačí málo. A někdy právě to málo rozhodne o tom, zda budete dál žít v harmonické rodině, nebo si budete své aféry na konci života vyčítat.