Článek
V tenise se často říká, že jeden míček může změnit celý zápas a někdy i celou sezonu. A český fotbal si teď prošel něčím velmi podobným. Zápas s Gibraltarem byl přesně tím momentem, který tým nakopl, uklidnil a zároveň potvrdil, že má kvalitu i charakter. Žádné trápení, jen dominantní průběh zápasu od první minuty. Čistě zvládnutý výkon, který ukazuje, že český národní tým směřuje zpět mezi fotbalovou elitu.
Zvládnout roli favorita? To není samozřejmost. Právě zápasy, které „musíte“ vyhrát, bývají často ty nejzrádnější. Tlak, očekávání, nervozita… to všechno hráče svazuje. Jenže Češi s Gibraltarem nic takového nepřipustili. Už v 5. minutě udeřil Matěj Douděra, o třináct minut později přidal gól Chorý a bylo v podstatě rozhodnuto. Šlo vidět, že reprezentace přistoupila k utkání s profesionalitou velkých týmů. Tlak ustála a sama jej vytvořila.
Skupina? Druhé místo za Chorvatskem a pouze tříbodová ztráta. Ve skupině skončilo Česko druhé za favorizovaným Chorvatskem. Navíc 16 bodů je signálem, že česká reprezentace patří mezi absolutní evropskou špičkou. Nejsou to náhody. Ano, zápas s Faerskými ostrovy nevyšel. Přátelák se San Marinem s jedním vstřeleným gólem také nepřesvědčil. Ale druhé místo a jistá baráž o mistrovství světa je známkou úspěchu.
Produktivita napříč sestavou je znak velkých mužstev. Zápas totiž nerozhodl Patrik Schick, největší hvězda mužstva. A to je vlastně dobrá zpráva. Prvních pět gólů si mezi sebe rozdělili Douděra, Chorý, Coufal, Karabec a Souček. Pokud se góly rozprostírají po celé sestavě, ukazuje to šířku kádru i herní nastavení, které není závislé na jednom muži. A to je vždy dobrá zpráva. Obzvláště povedená branka pak padla po hře na jeden dotek ve 39. minutě. Karabec skvělou kombinaci zakončil gólem na 4:0.
Defenzivní výkon, na který může být tým hrdý. Kromě efektivity směrem dopředu fungoval nároďák i fantasticky směrem dozadu. Po každé ztrátě míče v útočném pásmu sprintovala celá obrana i většina záložníků zpět, aby eliminovala hrozící brejky. Blokované střely, agresivní napadání, okamžité návraty. To vše ukázalo, jak zodpovědně český tým hrál. A to i bez klíčového beka Krejčího, který chyběl kvůli kartám.
To vše se navíc dělo při rozsáhlých absencích. Tým totiž ani zdaleka nebyl v nejsilnějším možném složení. Chyběli zranění Hložek i Šulc, který září ve francouzské lize. Problémy se zdravím řešili i Vitík, Vydra, Černý, Zima nebo Kušej. A nejde o žádné „náhradníky do počtu“. To jsou hráči základní sestavy. A přesto to fungovalo. Pro současného a možná i budoucího trenéra je to tak skvělá zpráva. Má kam sáhnout. Pro fanoušky pak jde o zprávu ještě lepší. Česko totiž před sebou může mít skvělou budoucnost.
Český národní tým je tak zpátky mezi elitou. A tentokrát to není fráze, ale realita, která má pevné základy ve výkonu, šířce kádru, přístupu i charakteru.
