Článek
V Česku se opět rozpoutala diskuze nad slevami. Tentokrát se v hlavní roli představil obchodní řetězec Lidl. Informoval o tom ve svém textu Tomáš Volf, který upozornil na dvojí nastavování cen zákazníkům. Ve zkratce jde o to, že si zákazník musí v aplikaci daného řetězce nastavit konkrétní prodejnu jako svou oblíbenou, a poté má některé produkty za levněji než ostatní. Ti zaplatí cenu plnou. A to se lidem samozřejmě nelíbí, což potvrzují i stovky komentářů v diskuzi pod tímto textem. Objevují se vyjádření jako diskriminace, dvojí metr, neférovost. Opravdu to tak je?
Co je diskriminace a co volný trh
Diskriminace je velmi závažné slovo, které se ale s oblibou používá přespříliš často. V minulosti lidé díky náboženské, genderové a rasové diskriminaci neskutečně trpěli. Přicházeli o práci, nemohli studovat, volit, museli žít odděleně, měli zakázaný vstup na určitá místa, žili ve strachu, v ponížení. V souvislosti s nákupem v Lidlu se ale o žádném zákazu nebavíme. Lidl nikomu vstup do prodejny neodepírá. Neprodává zboží jen mužům, nebo jen ženám. Nikoho k ničemu nenutí. Jen na volném trhu nabízí zboží za určitých podmínek.
Sleva jako každá jiná
Jde vlastně o formu slevy. Něco zákazníkovi nabízí a záleží jen a pouze na zákazníkovi, jestli výhodu využije. Kdo si stáhne aplikaci, získá slevu. Kdo nechce, zaplatí víc. Ano, je to jednoduché. A ano, je to fér. Je to úplně stejné jako v některých kavárnách, kde dostanete za věrnost každé páté kafe zdarma. Stačí si jen přinést věrnostní kartičku a nechat si na ni dát razítko. Nebo jako když jste členem například rybářského klubu a máte slevu na celoroční licenci. Nebo když si lidé stahují slevové kupony, využívají slevové srovnávací weby atd. Stále stejný princip. Celý trh je těmito slevami protkaný a postavený na tom, že se chování zákazníka různými způsoby odměňuje. Proč tedy taková vlna nespokojenosti v souvislosti s Lidlem?
Supermarket. Obrázek je ilustrační
V diskuzi zazněl jeden relevantní argument. Někteří lidé se v tom slevovém světě nemusí vyznat. A to může být jistě pravda. Ale ani v tomto případě za to nemůže Lidl. To je úkol pro stát, rodiny, možná i neziskové organizace, aby naučily společnost digitální a finanční gramotnosti. A nutno dodat, že se jim to daří. ČSÚ v listopadu 2024 informoval o tom, že se za posledních 6 let podíl starobních důchodců používajících smartphone zvýšil z 15 % na 48 %.
Slevy nejsou zadarmo
Tahle věta by měla viset v každém obchodu u každého regálu. Slevy nikdy nejsou zadarmo, i když to mnohdy nevidíme. Ještě donedávna se za slevy platilo v penězích. Zákazník byl přilákaný prodejcem do prodejny kvůli zlevněným výrobkům, které si opravdu nakoupil. Jeho nákup ale nakonec obsahoval více položek, takže na něm ochod ve finále vlastně stejně vydělal.
Dnes jsme se dostali do fáze, kdy se za slevy platí informacemi. Obchodní řetězce toho o nás chtějí vědět co nejvíc a je to pochopitelné. Kdo s tím nesouhlasí, může platit hotově a nepoužívat žádné aplikace. Kdo slevu chce, stažení aplikace se nevyhne. V tomto případně navíc, jak je uvedeno ve zmíněném článku, se snaží Lidl využít dané informace k optimalizaci zásob, aby mohl podle počtu nakupujících lépe plánovat a omezit plýtvání. A to je jistě správné.
Ve finále jde o volbu a svobodu
Lidl nikomu nic neodepřel. Stále prodává stejné zboží za stejnou cenu. Jen nabízí možnost, jak ji za určitých podmínek snížit. Není to diskriminace, ale zvýhodnění. A takhle funguje volný trh. Volný trh je svobodná volba všech. A stát by do něj neměl zasahovat. A pokud ano, tak pouze jako kontrolní orgán. Ten, který se ujistí o tom, že se o žádnou diskriminaci nejedná, což v tomto případě potvrdila Novinkám prostřednictvím svého mluvčího i Česká obchodní inspekce.
Aktuální informace: Tomáš Volf několik hodin po zveřejnění zmíněného textu přispěchal s aktualizovanou informací, tedy že se Lidl rozhodl po zvážení celou slevu zrušit.
