Článek
Čas od času se dostanu do komunikace s lidmi, kteří reagují na mé texty. Vesměs to jsou hanlivé nadávky a výhružky na hraně zákona. Jindy má ale naše komunikace formu dialogu. Tak tomu bylo před několika dny i v případě respondenta, kterému budu říkat v tomto textu Jirka a který je zároveň voličem Filipa Turka. Našel si mě na Facebooku a nesouhlasil s mým textem o Apoleně Rychlíkové. Stejně tak se mu později nelíbil text z Novinek.cz, který se Turkově možné aféře věnoval ještě ve větším detailu.
Úryvek z naší komunikace najdete níže. Na konci se k němu ještě vrátím.
JIRKA: Je to uměle vytvořená anti-Turek kampaň, platí to vládní stany organizované jednou novinářkou, která psala dříve pro silně levicové až anarchistické noviny Alarm.
JÁ: Nic z toho, co tvrdíte, se zatím ale neprokázalo. Jestli ony zmíněné e-maily opravdu existují a jsou pravdivé a psal je Turek, to si budeme muset počkat.
JIRKA: Ta novinářka je až toxická feministka, členka feministického hnutí a Antifa akce… Navíc je to celé neprokazatelné a umělé.
JÁ: Feministka možná je, to ale nic nemění na tom, jestli Turek své bývalé přítelkyni ubližoval, nebo neubližoval. Buď je to pravda, co píše. Nebo není. Neumím si představit, že by riskovala svou kariéru na jednom vymyšleném textu, ale musíme počkat na výsledek.
JIRKA: A závažnější je Bitcoingate, kampeličky a Dozimetr. Tyhle umělé aféry jsou jen na očernění opozice. Vládní strany se bojí, tak hází špínu.
JÁ: Tohle je akce Apoleny Rychlíkové, ne vlády. Není prokázané, že by to někdo platil. Jsou to spekulace. Jinak souhlasím, Dozimetr je průšvih.
JIRKA: A kdo ji asi tak platí? 😉🤷 A proč se to řeší teď, před volbami, a ne dřív?
JÁ: Novináři tak fungují. Rychlíková přispívá do Deníku Referendum, Respektu, Alarmu, to jsou běžné cesty. Granty, dary čtenářů, státní fondy na filmy. Fakturu od Fialy ale zatím nikdo nenašel. 🙂 A že se to řeší před volbami? Vždyť každý rok jsou nějaké volby. To je lichý argument. Já proti Turkovi nejdu, ani nevolím pětikoalici, ale tohle slepé obhajování nedává smysl.
JIRKA: Já sleduji Filipa Turka mnoho let. Vím o něm dost. Má sigma mindset. Když někde přijde, zaujme, osloví, nikdy neuhýbá, jede si za svým. Oproti Fialovi… Asi víte, co znamená sigma, alfa či beta mindset. Takový člověk nemá potřebu mlátit holky. Ten vyzařuje dominanci, sílu, a to ženy přitahuje. Cvakne prsty a má kolem sebe pět holek.
JÁ: Jasně, charisma má. Hezký chlap, není to žádný… Ale to, že má sigma mindset, přece nijak nevyvrací možnost, že mohl svou partnerku mlátit. To musí prošetřit policie.
JIRKA: Je to jen další anti-kampaň, jako Čapí hnízdo. Bojí se ho, protože Motoristé vyhráli v eurovolbách a porazili Piráty i SPD. SPOLU a STAN jsou ztraceni a jediné, co je může zachránit, je korespondenční volba. Největší podvod na voliče.
JÁ: Kamaráde, Vy jedete jak kolovrátek. Nikdo neprokázal, že jde o vládní kampaň, nebo že Rychlíkovou někdo platil. Jsou to spekulace. Rychlíková „sundala“ i Feriho – kdo ji tehdy platil? Podle Vašeho uvažování by to měl být Babiš a Turek? Ne, já myslím, že dělá prostě svou novinářskou práci.
JIRKA: To možná ano, ale Rychlíková je levicová aktivistka, dřív dělala pro Alarm. To, že sundala Feriho, je možná plus, ale i tak je to všechno divné – po 13 letech najednou někdo vytáhne e-maily, asi zhrzená ženská… A náhodou pár měsíců před volbami se to celé vyvalí.
Náš rozhovor pak dočasně utichl v momentě, kdy mi poslal odkaz na otce Apoleny Rychlíkové, který reprezentuje politické strany vládní koalice. Komentoval to slovy, že je jasné, za jaký tým tedy Apolena Rychlíková kope. Ani tady mu nedošlo, že mohou děti sympatizovat s někým jiným než jejich rodiče.
Tento rozhovor ale není výjimka. Naopak. Reprezentuje z mého pozorování běžný prototyp Turkova voliče, který svou identitu opřel o silného „hranatého“ lídra, jehož obhajuje za každou cenu. Kombinuje dojmy s konspiracemi, přidává nedůvěru k médiím, používá liché argumenty a především odbíhá od tématu. Tedy při otázce, co si tito lidé myslí o tom, že jel kdysi Filip Turek nedovoleně rychle po dálnici, odpovídají kampeličkou a dozimetrem.
Podobné rozhovory je ale třeba brát jako zrcadlo i k nám samotným. I my máme své pravdy, i my něčemu s nějakou pravděpodobností věříme. Je ale třeba si zachovat odstup, nadhled, vytáhnout hlavu z písku a být otevřený. Tedy být přesným opakem pseudonym respondenta Jirky z našeho příběhu.
