Článek
Mezi všemi těmi událostmi posledních let je fotografie jednoho z nejvýstřednějších prezidentů v dějinách americké demokracie s Nobelovou cenou míru zdánlivě marginální záležitostí – ovšem jen zdánlivě.
Nejskvělejší pane prezidente, přicházíme a neseme vzácné dary
Nemohu se zbavit pocitu, že se náš svět vrací o několik staletí zpátky. Dnes ještě moderním despotům nabízíme Nobelovky a ručně psané pozvánky tradičních monarchů, příště už budeme upravovat texty modliteb a nabízet vlastní dcery a manželky. Donalde náš, jenž si nejmoudřejší…
Připravte si papírové pytlíky, budou potřeba
Formu naší servility bude určovat především vkus prezidenta Trumpa, což znamená, že se máme na co těšit. Kdo je připraven, není překvapen. Raději si jako obyvatelé malé země uprostřed slabé a nejednotné Evropy přichystejme papírové pytlíky – jako v letadle. Budou se nám hodit.
Nebezpečí pádu hrozí na celé planetě
Ale zpět k počasí a ledovce. Když to venku strašně klouže, člověk se hledí chytnout nějakého zábradlí. My všichni dnes hledáme nějaký pevný bod, který dodá stabilitu hroutícímu se světovému řádu. V minulosti se Evropa mohla opřít o mohutné, železobetonové základy amerických mrakodrapů, které reprezentovaly sílu a možnosti demokracie. Nebylo těžké je najít, protože jako maják v oceánu totalitní temnoty nám na cestu svítila pochodeň slavné a vznešené Sochy svobody. O americkou demokracii jsme se opřeli v obou světových válkách a její sálavé teplo ohřálo Evropu i během studené války. Hřejivé paprsky americké demokracie sice nedosáhly až do Prahy, ale třeba v Mnichově, v Paříži nebo v Bruselu bylo vyloženě vlídné počasí.
Není se čeho chytnout, tak budeme klouzat
Americké zábradlí bylo vždycky daleko, ale doposud drželo pevně. Dnes se však jeví jako dost vachrlaté a nestabilní. Je nejvyšší čas, starat se o naše vlastní chodníky. Zajdu do sklepa pro shrablo a písek. A třeba tam najdu i silnou, soběstačnou evropskou armádu. Nějakou posypovou sůl mají naštěstí sousedé Poláci. Tu zimu teď musíme nějak vydržet. A na jaře dáme svět zase dohromady. Možná…
Trump s Nobelovkou je jako Klement Gottwald se sklenicí mléka
Ďábel se skrývá v detailu. Z hlediska světových dějin se jedná o malichernost. V symbolické rovině je však prezident, který v současnosti verbuje a mobilizuje armádu agentů pro boj s vnitřním nepřítelem, pózující s Nobelovou cenou míru, jež mu nepatří, varujícím obrazem budoucích dní. Čeho se dočkáme příště?
