Článek
Předem chci říci, že sám jsem byl pejskař a na vojně jsem byl psovodem, takže nějaké (malé) zkušenosti mám i z výcviku. Omlouvám se všem slušným a zodpovědným majitelům svých psích miláčků, pro vás tento článek neplatí. Platí to pro hovada, které shrnu asi takto:
1. Nebojte se, von vám nic neudělá… jasně, když se k vám žene půlmetrákový německý ovčák bez vodítka i náhubku a za ním se několik desítek metrů belhá vetchá stařena a řekne tuto kouzelnou mantru, tak to ihned uklidní. Zvláště, když pes má svého páníčka/paničku očividně na háku. Nejlepší je, když vás ten cizí psí miláček za deštivého a blátivého dne za chechotu majitele ještě poskáče třeba při cestě do práce, je to roztomilé. Ovšem vyšperkovala to panička s dogou, která ke mě přiběhla a začala mě očichávat genitálie (doga, ne panička), slyšel jsem „nebojte se, ona hárá“. Majitelka to přešla s úsměvem, mě moc do smíchu nebylo.
2. Psí exkrementy: člověk, když udělá potřebu, většinou po sobě spláchne. Jsou samozřejmě výjimky, například v hospodách čtvrté cenové se to zásadně nedělá, ale to nechme stranou. Prostě, co od mého psa odpadne, si po něm také uklidím, pokud jdu venčit, tak s tím počítám. Je docela mrzuté, když můj pes při večerním venčení vykoná potřebu a já při svitu baterky do sáčku vezmu tři hoviša, do dvou ještě šlápnu a zjistím, že ani jedno nebylo od něj. Vrcholem pak zůstává zkušenost, kdy to pes udělal přímo přede mnou na chodníku a na dotaz majitele psa, jestli to uklidí, tak mě málem fyzicky napadl, inu každý má svou filosofii, když bych se mu já vytentoval na rohožku před dveře, asi by ji přehodnotil.
3. Agresivita a nesnášenlivost: pes je osobnost, je jedinečný a to bez ohledu na rasu a pohlaví. Poznal jsem to jak na vojně, tak v životě. Můžete mít mít vedle sebe deset psů stejné rasy i věku a každý bude jiný, podobně jako u lidí. Jako majitel psa to musím brát v potaz, čili pokud vím, že můj miláček prokazuje agresi, vůči cizím lidem, nebo ostatním psům, tak se podle toho musím zařídit. Je v podstatě jedno, o jakou rasu se jedná, samozřejmě zde hraje roli velikost a síla, ale já jako majitel psa mám povinnost neohrožovat ostatní a je jedno, jestli se jedná o rotvajlera nebo čivavu. Byl jsem učen k tomu, že pes je má odpovědnost se vším všudy, tedy pokud kousne můžu za to já, pokud se mě u popelnic proběhne po střepech, tak ne pes, ale já jsem ten hlupák, který to dopustil. Když vím, že mám agresívního psa, tak se dle toho zařídím, výcvik u kynologa bude asi dobrý začátek. Ne jako v případě, kdy mě cestou do práce pravidelně napadal pes na chodníku, který neměl ani metr na šířku a panička ho měla na dvoumetrovém vodítku a ještě se tomu srdečně smála, já kupodivu ne.
4. Hovada: Bohužel jinak to nešlo nazvat. Kdysi jsem byl se synem na dětském hřišti, ten se poklidně houpal na houpačce a najednou se přihnal německý ovčák a ten se vymočil přímo do pískoviště, vydal toho ze sebe tolik, že i statná kobyla by záviděla. Rozhlédl jsem se kolem a uviděl majitele tohoto skvostu, pes za to nemůže, to jsem probíral před tím, ale zeptal jsem se dotyčného, jestli mu tohle přijde normální, neřekl nic, tak jsem mu od plic řekl, že je staré prase. Byl jsem opravdu naštvaný a budu pořád, pokud se výše zmíněné bude opakovat.
Co si z toho vlastně vzít? Pouze míru zodpovědnosti a přístupu. Pokud máme psa, máme zodpovědnost, a to se vším všudy. A ne, naskakování, štěkání, vrčení, kadění na chodník, chcaní do pískoviště není pro ostatní tak roztomilé, jak se mnohdy majitelům zdá. Ve skutečnosti je to spíše obráceně, tak si to uvědomte a chovejte se podle toho.
