Článek
Reforma OSN ve svém celku je velice nesnadným úkolem. Mohou za to především politické důvody, jelikož OSN je celosvětovou organizací, a při pokusech o jakoukoli změnu, zde hrají svou roli partikulární zájmy států. Každý stát se vždy bude snažit více prosadit a při reformních snahách pro sebe získat větší vliv v rámci mezinárodního společenství. Vzhledem k politickým preferencím jednotlivých států a skutečnosti, že ke změnám v Chartě OSN je zapotřebí souhlasu dvou třetin všech členských států OSN, včetně všech stálých členů Rady bezpečnosti OSN, je dosažení jakéhokoli konsensu ve výsledku jen stěží proveditelné.
Nejvýrazněji lze tento jev pozorovat na pokusech o reformu hlasování o počtu členů Rady bezpečnosti OSN, kdy stálý členové nemají zájem na nějakém rozumném kompromisu, ačkoliv se poměr sil ve světě od konce druhé světové války zcela změnil. Takovéto změny končí ve většině případů neudělením souhlasu stálých členů Rady bezpečnosti OSN, čímž je aktivováno právo veto těchto členů, a tudíž není možné návrh přijmout a realizovat.
Reformní snahy v minulosti
V druhé polovině padesátých let, tedy na počátku fungování OSN, přicházely reformní iniciativy především ze států Jižní Ameriky a asijských států. Tyto iniciativy se dotýkaly především privilegovaného postavení stálých členů Rady bezpečnosti a jejich práva veto. Některé další iniciativy se týkali rozšíření Hospodářské a sociální rady OSN. Tyto rané iniciativy však ztroskotaly a na reformní dění se pozapomnělo.
V roce 1969 navrhla Kolumbie zahrnout do agendy zasedání Valného shromáždění OSN položku formulovanou jako „Potřeba zvážit návrhy týkající se revize Charty OSN“. Členské státy se k tomuto návrhu nevyjadřovaly a následné a opakované výzvy, aby tyto státy zaslaly vyjádření na tento návrh vyústili v založení ad hoc Výboru pro Chartu OSN. Ten se skládal ze 42 členských států OSN a měl za úkol zabývat se především otázkami spojenými se změnami nebo úpravami Charty OSN.
O deset let později byl projednán návrh Rumunska na založení ad hoc Zvláštního výboru na posílení role OSN. Tento návrh byl Valným shromážděním OSN přijat rezolucí č. 34/87. Tím byl Výbor pro Chartu OSN transformován do „Zvláštního výboru Charty OSN a na posílení role OSN“, přičemž počet jeho členů byl rozšířen na 47. Nakonec v roce 1995 byl Výbor rozšířen rezolucí Valného shromáždění č. 50/52 tak, aby zahrnoval všechny členské státy OSN. Taktéž rezoluce stanovila, že Výbor bude pokračovat ve své činnosti na základě konsensu. To nás přivádí k otázce, zda bylo zřizování takového výboru nutné, jelikož ve výsledku by mohlo OSN hlasovat o věcech změny Charty OSN již ve Valném shromáždění?
Otázka práva veta
V dnešní době je tato otázka velice diskutovaná, a to zejména vzhledem ke vzniklé situaci na Ukrajině, kdy Ruská federace blokuje svým právem veta jakékoli rozhodnutí Rady bezpečnosti, které by směřovalo v jeho neprospěch.
Jak je to ale možné, když právo veta je oslabeno v čl. 27 odst. 3 Chaty OSN? Nejen Ruská federace tak činí prostřednictvím tzv. dvojitého veta. Dle čl. 27 odst. 3 Charty OSN se sporné strany při hlasování o mírovém urovnání sporů zdrží hlasování. Velmoc, která by se jako strana sporu musela zdržet hlasování, předloží předběžnou otázku Radě bezpečnosti OSN, zda existuje spor, nebo se jedná pouze o situaci, která by spor mohla vyvolat. I když je zjevné, že se jedná o spor, tato velmoc svým právem veta zabrání při rozhodování o této předběžné otázce prohlášení o tom, že se jedná o spor, čímž neztratí možnost uplatnění práva veta v původně projednávané věci. Z toho tedy vyplívá, že takovéto zneužití dvojitého veta je možné pouze z pozice stálých členů Rady bezpečnosti OSN, kterými jsou Spojené státy Americké, Velká Británie, Francie, Čínská lidová republika a Ruská federace.
Tyto mocnosti, které vyjmenovává přímo Charta OSN, byly v podstatě zvýhodněny, což odpovídalo mocenské situaci v roce 1945, ale v dnešní době se takovéto zvýhodnění jeví jako naprosto nevyhovující. Navíc tento stav odporuje zásadě svrchované rovnosti států, která je jednou ze základních zásad mezinárodního práva. Proto zde vyvstává otázka, zda právo veta rozšířit, nebo úplně zrušit?
Existují ohlasy pro rozšíření stálých členů o novodobé mocnosti, jako je například Německo, Japonsko či Indie. Rozšíření však podléhá souhlasu všech stálých členů Rady bezpečnosti dle čl. 108 Charty OSN a jak jsem již výše avizoval, na takovémto rozšíření nemají stálý členové žádný zájem. Rozšíření by taktéž nemělo žádný vliv na problém dvojitého veta. Proto si myslím, že jediným řešením je kompletní zrušení práva veta pro stálé členy Rady bezpečnosti. Zásada svrchované rovnosti by se tímto krokem obnovila v plném rozsahu a při sporech vedených státy, které jsou stálými členy Rady bezpečnosti by nedocházelo k takovýmto excesům, jako je dvojité veto. Je však nutné připomenout, že jakákoli takováto změna musí být schválena všemi stálými členy Rady bezpečnosti, což by bylo zcela proti jejich zájmu. Musíme se tak nejspíše smířit s tím, že žádných takovýchto změn Charty OSN se v blízké budoucnosti s největší pravděpodobností nedočkáme.
Jak na reformu Charty OSN pohlíží samotná Charta?
Již při vzniku Charty OSN zákonodárci uvažovali nad tím, že v budoucnu bude potřeba Chartu měnit dle potřeby a rozložení sil ve světě. Z tohoto důvodu zařadily do Charty Kapitolu XVIII, která obsahuje dva články (108 a 109), které upravují změny Charty OSN.
Článek 108 nám říká, že změny Charty OSN nabydou účinnosti pro všechny členy OSN v případě, že budou tyto změny přijaty hlasy dvou třetin členů Valného shromáždění a ratifikovány dvěma třetinami členů OSN čítající v to všechny stále členy Rady bezpečnosti.
Článek 109 nám hovoří o místě a čase konání obecné konference členů OSN pro revizi Charty OSN. Místo a doba má být určena hlasy dvou třetin Valného shromáždění a hlasy kterýchkoli devíti členů Rady bezpečnosti, přičemž každý člen OSN má na konferenci po jednom hlasu. Taktéž se článek 109 zmiňuje o tom, že jakékoli pozměnění Charty OSN, doporučené dvoutřetinovou většinou hlasů konference nabude účinnosti, pokud bude ratifikováno obdobně jako v článku 108.
Shrnutí
Bystrý čtenář si jistě povšiml, že tato problematika není tak zcela jednoduchá a je potřeba si na ni vytvořit svůj vlastní názor. Stejně tak revize Charty OSN prakticky není v aktuální světové situaci proveditelná.
Dle mého názoru zde po druhé světové válce bylo zapotřebí mocností, které měly privilegované postavení v podobě práva veta, aby byl udržen světový mír. Nyní je však právo veta takovýchto států spíše přítěží, jelikož jej tyto státy často využívají sobecky ve svůj prospěch. Bohužel neexistuje žádný institut, jak tuto nastalou situaci změnit, a proto nám nejspíše nezbývá nic jiného než doufat v jakési osvícení státních činitelů v čele těchto velmocí.
--------------------------------------------------------
Zdroje:
Potočný, M., Ondřej, J. Mezinárodní právo veřejné. Zvláštní část, 6. vydání. Praha, 2011
