Článek
Když se zastavil čas
Bylo sobotní ráno 8. října 2005. Děti se teprve chystaly do školy, muži spěchali do práce a ženy připravovaly snídani. V 8:50 místního času se pod jejich nohama otřásla země. V tu chvíli se pro miliony obyvatel severního Pákistánu a indického Kašmíru svět obrátil naruby. Zemětřesení o síle 7,6 stupně zasáhlo oblast s hustým osídlením a chatrnou infrastrukturou. Během pár desítek vteřin smazalo z mapy celá města.
Jednou z obětí byla i pětiletá Zahra z pákistánského Muzaffarabádu. Toho rána si hrála doma, zatímco její matka chystala snídani. Když přišly ničivé otřesy, matce se podařilo z domu uniknout, Zahra ale zůstala pod sutinami. Její příběh se stal jedním z mnoha tragických osudů, které tehdy připravily statisíce rodin o jejich nejbližší.
Nejničivější tragédie v dějinách Pákistánu
Bilance byla otřesná: více než 86 tisíc mrtvých, přes 69 tisíc zraněných a na 3,5 milionu lidí bez domova. Epicentrum se nacházelo jen asi 19 kilometrů severně od Muzaffarabádu, v oblasti, kde domy nebyly stavěny na odolávání silným otřesům. Celé vesnice se sesunuly do údolí, silnice byly přerušeny sesuvy půdy a komunikace se na dlouhé dny zcela zhroutila.
Obzvlášť tragická byla situace ve školách. Zemětřesení udeřilo v době, kdy byly třídy plné dětí. Jen v samotném Muzaffarabádu přišlo o život více než 10 tisíc školáků. Celkem se odhaduje, že zničeno bylo přes 17 tisíc školních budov.
Záchrana uprostřed chaosu
Do chaosu dorazili jako první místní obyvatelé. Obyčejní lidé, kteří vlastníma rukama odklízeli trosky, hledali sousedy a nosili zraněné na improvizních nosítkách. Armáda se přidala záhy, ale přístup do mnoha horských oblastí byl prakticky nemožný – sesuvy půdy zablokovaly cesty a mosty se zřítily.
Na místo začala proudit mezinárodní pomoc. Do Pákistánu dorazili záchranáři z desítek zemí, včetně speciálních týmů z Evropy, USA či Turecka. Vrtulníky převážely zraněné z nepřístupných vesnic, stany se měnily v provizorní nemocnice a zásobování vodou a potravinami probíhalo za dramatických podmínek.
Jeden z tehdejších záchranářů popisoval, jak našel chlapce schovaného pod rozbitým stolem. Dítě přežilo celé tři dny bez jídla a vody. „Byl to zázrak,“ řekl později. Takových příběhů bylo více – ale na každý šťastný konec připadaly stovky rodin, které své blízké už nikdy nenašly.
Poničené město Muzafarabad
Dlouhá cesta k obnově
Katastrofa z roku 2005 byla pro Pákistán šokem, který přepsal dějiny země. Následky zemětřesení bylo cítit ještě roky poté. Stovky tisíc lidí žily celé měsíce v provizorních táborech. Zima byla obzvlášť krutá. Teploty v horách klesaly hluboko pod nulu a mnozí přeživší zemřeli následkem podchlazení.
Obnova poničených oblastí byla obrovským úkolem. Mezinárodní společenství poskytlo miliardy dolarů na rekonstrukci, přesto i po dvaceti letech stojí v Kašmíru trosky domů jako němí svědci tragédie. Ne všichni se dočkali slíbené pomoci a tisíce lidí se už nikdy nemohly vrátit do svých původních domovů.
Paměť, která nevybledla
Pro obyvatele Kašmíru zůstává 8. říjen dnem, který nelze zapomenout. Každý rok se konají pietní akce, během nichž lidé zapalují svíčky za oběti. Pro mnohé je to ale stále otevřená rána. Ztráta dětí, rodičů či přátel se nikdy zcela nezahojila.
Zemětřesení v Kašmíru se dodnes řadí mezi nejničivější přírodní katastrofy 21. století. Bylo varováním, jak křehká může být lidská civilizace tváří v tvář silám přírody. A také připomínkou, že solidarita a pomoc dokážou překročit hranice států i kultur.
Dvacet let poté
Dnes, přesně dvacet let od osudného rána, si svět připomíná nejen hrůzu katastrofy, ale i obrovskou vlnu lidskosti, která následovala. Příběhy přeživších i záchranářů se staly svědectvím o odolnosti a naději.
Zdroje:
https://www.britannica.com/event/Kashmir-earthquake-of-2005
https://en.wikipedia.org/wiki/2005_Kashmir_earthquake
https://www.bbc.com/news/world-asia-34464815
https://www.bbc.com/news/magazine-34459110
https://www.rescue.org/article/responding-most-destructive-earthquake-pakistans-history
