Článek
Vládní novela stavebního zákona znovu rozvířila debatu o tom, jak silné postavení má mít ochrana přírody při povolování staveb. Kabinet ji schválil letos v polovině prosince jako další úpravu relativně nového stavebního zákona a její účinnost se plánuje už od července 2026. Podle vlády má jít o krok, který pomůže odstranit praktické problémy v povolovacích řízeních a urychlí výstavbu bytů, dopravní infrastruktury i dalších staveb. Kritici však upozorňují, že zjednodušení jde tentokrát na úkor orgánů ochrany přírody a jejich schopnosti účinně hájit veřejný zájem.
Nekonečný příběh českého stavebního práva
Stavební legislativa se v Česku mění s nebývalou frekvencí. Původní systém, v němž měly jednotlivé dotčené orgány, včetně ochrany přírody, silné a často závazné slovo, byl dlouhodobě kritizován jako pomalý a nepřehledný. Nový stavební zákon měl přinést zásadní zlom, centralizaci státní správy a rychlejší rozhodování. Ještě před jeho plným rozběhem však začaly přicházet další novely, které reagují na problémy v praxi i na politické priority současné vlády. Ta nyní otevřeně přiznává, že bez dalších úprav by se zrychlení výstavby nemuselo dostavit.
Silná pozice ochránců přírody v minulosti
Orgány ochrany přírody hrály v povolovacích procesech tradičně významnou roli. Jejich závazná stanoviska byla často klíčovým momentem, který rozhodoval o osudu stavebních záměrů, ať už šlo o developerské projekty v krajině, zásahy do zeleně ve městech nebo infrastrukturní stavby v citlivých územích. Tento model měl zajistit, že se ochrana přírody nestane jen formální položkou v dokumentaci, ale skutečným limitem výstavby. Právě tato „brzdná“ funkce se však stala terčem kritiky ze strany investorů i části politické reprezentace.
Co novela konkrétně přináší
Schválená novela posouvá rozhodování výrazně směrem ke stavebním úřadům. Řada stanovisek orgánů ochrany přírody ztrácí závazný charakter a stává se pouze jedním z podkladů pro integrované rozhodnutí. Stavební úřad tak bude moci posoudit ekologické dopady sám a v případě, že shledá jiný veřejný zájem jako převažující, nebude muset námitkám ochranářů vyhovět. Změny zapadají do širší koncepce centralizované stavební správy, která má nahradit dosavadní roztříštěný systém a nabídnout model „jeden úřad, jedno řízení, jedno rozhodnutí“.
Více pravomocí, ale i větší odpovědnost
S posílením role stavebních úřadů přichází otázka odbornosti. Kritici upozorňují, že úředníci stavební správy nemusí mít vždy dostatečné znalosti k posuzování složitých ekologických souvislostí, které dosud hodnotili specialisté na ochranu přírody. Novela tak podle nich vytváří riziko, že environmentální hlediska budou upozaděna ve prospěch rychlosti a ekonomické efektivity. Zastánci naopak tvrdí, že ochrana přírody zůstává zakotvena v dalších zákonech a že nové nastavení pouze eliminuje zbytečné duplicity.
Jaké dopady může mít změna v terénu
V praxi by novela mohla znamenat snazší povolování rozsáhlých developerských projektů, logistických center nebo dopravních staveb i v chráněných územích. Orgány ochrany přírody sice budou moci upozorňovat na rizika, jejich schopnost stavbu zásadně ovlivnit se však zmenší. To může vést k postupné zástavbě dosud nezastavěných ploch, fragmentaci krajiny nebo úbytku zeleně v okolí měst. Odpůrci novely varují, že tyto dopady se projeví až s odstupem let a způsobí nevratné změny v krajině.
Spor o rovnováhu veřejných zájmů
Vláda novelu obhajuje jako nutný kompromis, který má pomoci řešit bytovou krizi a zrychlit klíčové investice. Ochránci přírody a část odborné veřejnosti však upozorňují, že skutečným problémem není samotná ochrana přírody, ale dlouhodobě nefunkční státní správa. Oslabení ekologických pojistek podle nich může přinést krátkodobý efekt, ale dlouhodobě ohrozit kvalitu životního prostředí.
Otázka, na kterou zatím není odpověď
Novela stavebního zákona, která má začít platit od července 2026, tak znovu otevírá zásadní otázku, jakou cenu jsme ochotni zaplatit za rychlejší výstavbu. Má mít stavební právo přednostně sloužit ekonomickému rozvoji, nebo má zůstat jedním z nástrojů ochrany krajiny a životního prostředí? A dokáže nový systém skutečně najít rovnováhu mezi oběma přístupy, nebo se ukáže, že oslabení role ochrany přírody bylo krokem, který už nebude možno vzít zpět?
Zdroje:
