Článek
Jozef Psotka – horolezec, který neznal hranice
Jozef „Juzek“ Psotka se narodil 12. února 1934 v Košicích. Už od mládí se věnoval horám a postupně se vypracoval mezi nejlepší slovenské horolezce své doby. Byl známý nejen svou fyzickou zdatností, ale i schopností zachovat klid a rozvahu v extrémních situacích. Psotka byl vytrvalý, precizní a respektoval přírodu. Věděl, že hora nepodléhá člověku, a každý výstup je kompromisem mezi odvahou a opatrností.
V Tatrách a dalších evropských horách si vybudoval reputaci zkušeného horolezce. Své schopnosti postupně testoval i ve světě. Absolvoval náročné expedice v Himálaji, kde se naučil orientovat v extrémních podmínkách a poznal, co znamená boj s výškou, chladem a vyčerpáním.
Přípravy začínají
V roce 1984 se Psotka spolu se Zoltánem Demjánem a šerpou Ang Ritou rozhodl podniknout expedici, která měla napsat dějiny československého horolezectví. Jejich cíl: Mount Everest bez kyslíku, náročnou cestou přes jižní pilíř, který byl známý extrémními podmínkami. Expedice nesla symbolický název Sagarmatha, v překladu Bohyňa nebies.
Přípravy byly intenzivní. Psotka a jeho tým se museli vyrovnat s logistikou, výběrem vhodného času pro výstup, aklimatizací i psychickou přípravou. Československý sportovní svaz expedici původně nepodpořil a horolezci museli vše řešit sami, což zvyšovalo obtížnost výpravy.
Psotka byl ve své padesátce nejstarším účastníkem, který se odvážil na Everest bez kyslíku. Tento aspekt jeho výpravy dodal celému pokusu historický význam. dokázal, že zkušenost a vytrvalost mohou vyrovnat i mladou sílu.
Výstup na Everest
15. října 1984 v 15:15 dosáhla trojice vrcholu ve výšce 8 848 metrů nad mořem. Psotka se tak stal prvním Čechoslovákem, který stanul na Everestu bez kyslíku, a zároveň nejstarším člověkem, který tuto výzvu tehdy zvládl.
Podmínky byly nelítostné. Extrémní vítr, mráz a vyčerpání testovaly nejen fyzickou odolnost, ale i psychiku. Horolezci se museli orientovat v nehostinném terénu, plánovat každý krok a přitom zachovat energii na sestup, který bývá vždy kritický.
Tragický sestup
Na hřebeni je zastihlo prudké zhoršení počasí. Nastala tma a rozfoukal se silný vítr. Horolezci ztratili kontakt a byli nuceni sestupovat každý sám. Do tábora se s obrovským vypětím sil dostal jako první Zoltán Demján. Krátce po něm dorazil i Ang Rita, který oznámil, že Jozef Psotka zůstal vysílený na cestě a nedokázal pokračovat dál. Nepříznivé počasí dovolilo zahájit záchrannou akci až následující den, ale tehdy už bylo pozdě. Psotka byl nalezen mrtvý a zůstal pohřben na místě, kde vydechl naposledy.
Odkaz Jozefa Psotky
Psotka nebyl jen horolezec, byl symbolem odvahy, pokory a respektu k horám. Jeho život inspiroval desítky dalších horolezců. V Košicích nese jeho jméno ulice a horolezecké kluby pořádají Memoriál Jozefa Psotky. Jeho legendární slova „Hora nám nikdy nepatří. Můžeme se jen pokusit, aby nás na chvíli přijala.“ dodnes oslovují všechny, kdo míří do hor.
