Článek
Kdo byla Anna Politovská?
Anna Politkovská (1958–2006) patřila k nejznámějším ruským investigativním novinářkám. Narodila se v New Yorku, kde její rodiče pracovali jako sovětští diplomaté OSN. Vystudovala žurnalistiku na Moskevské státní univerzitě a později se provdala za kolegu z branže, Alexandra Politkovského. Měli spolu dvě děti, syna Ilju a dceru Veru.
Od 90. let psala pro deník Izvestija a od roku 1999 byla redaktorkou listu Novaja Gazeta. Do povědomí veřejnosti vstoupila především díky svým reportážím z Čečenska. Dokumentovala zločiny obou stran, systematické porušování lidských práv a brutalitu ruské armády. Ve svých knihách i článcích ostře kritizovala Kreml a upozorňovala na korupci i rostoucí autoritářství v zemi.
Za svou práci získala řadu mezinárodních ocenění, včetně ceny OSN za obranu lidských práv. V Rusku však čelila neustálým výhrůžkám a několikrát se stala terčem zastrašování.
První pokus o vraždu
V září 2004 chtěla Anna Politkovská odletět do Beslanu, kde měla vyjednávat o propuštění rukojmích. Na palubě letadla jí však podali čaj, po jehož vypití zkolabovala a musela být hospitalizována. Lékařská dokumentace z jejího ošetření se následně ztratila. Politkovská už tehdy figurovala na seznamu „nepřátel ruské vlasti a státnosti,“ který zveřejnil poslanec Nikolaj Kurjanovič.
Smrt ve výtahu
O dva roky později byla zastřelena ve výtahu svého domu v Moskvě. Byla usmrcena čtyřmi výstřely. Dvě rány do hrudi, jedna do ramene a jedna do hlavy nesly jasný rukopis nájemné vraždy. Potvrzovala to ponechaná pistole s náboji na místě činu.
Vyšetřování a procesy
Vyšetřování případu trvalo roky a provázely ho opakované soudní spory. V roce 2012 byl odsouzen bývalý policista Dmitrij Pavljučenkov, který novinářku sledoval a poskytoval informace. V roce 2014 moskevský soud poslal za mříže pět mužů, mezi nimi i střelce Rustama Machmudova.
Objednavatel vraždy však nikdy odhalen nebyl. Právě tato skutečnost je podle rodiny Politkovské i lidskoprávních organizací největší selhání ruské justice.
Milost pro odsouzeného
V roce 2023 případ znovu veřejně oživl. Sergej Chadžikurbanov, jeden z odsouzených, byl omilostněn poté, co se zapojil do bojů na Ukrajině. Rada Evropy označila tento krok za „urážku spravedlnosti“. Amnesty International upozornila, že bez odhalení skutečných zadavatelů nelze případ uzavřít.
Odkaz a připomínky
Každé výročí její smrti připomínají novináři, lidskoprávní organizace i zahraniční politici. Velvyslanectví USA v Moskvě například loni uvedlo, že vražda Politkovské zůstává symbolem rizik, kterým čelí nezávislí novináři v Rusku.
Připomínka na ni se objevila i v Praze. V únoru 2020 byla v parku Stromovka slavnostně pojmenována promenádní cesta nesoucí její jméno. Ceremonie za účasti primátora Zdeňka Hřiba a radní Hany Třeštíkové proběhla ve stejný den, kdy bylo Náměstí pod kaštany přejmenováno na Náměstí Borise Němcova.
Anna Politkovská zaplatila životem za to, že psala o tématech, kterých se většina ruských médií bála. Její příběh se stal varováním, že svoboda slova může mít v autoritářských režimech vysokou cenu.
Zdroje:
https://www.bbc.com/news/world-europe-67414517 https://www.amnestyusa.org/cases/anna-politkovskaya/ https://www.aljazeera.com/news/2023/11/14/russian-convicted-over-journalist-anna-politkovskayas-murder-pardoned https://ru.usembassy.gov/a-statement-on-the-anniversary-of-the-murder-of-anna-politkovskaya/ https://journals.sagepub.com/doi/pdf/10.1177/0306422016670350 https://en.wikipedia.org/wiki/Anna_Politkovskaya
