Byla Kleopatra sexuálně neukojitelná? Nestoudnou svůdnicí a svou sexualitou ohrožovala samotný Řím?

Jen málokterou ženu v dějinách obklopuje tolik příběhů o moci, vášni a nebezpečné svůdnosti jako Kleopatru z rodu Ptolemaiovců. Egyptská královna od určitého okamžiku začala být velmi nestoudnou a mravně zkaženou svůdnicí, kterou Propertius nazval „královskou děvkou z neřestného Kanópu“ a Horatius ji představil jako osudovou pohromu obklopenou zvrhlými muži. Asi zapomněl, že tito dle něho zvrhlí mužové byli Římané. A podle něho žena, která dokázala vládnout Egyptu v tom nejlepším duchu, ohrožovala svou sexualitou samotný Řím.

Nakolik to byla pravda či pomluva, se nedochovalo. Historici však zjistili, že se o ní skutečně takto nebo velmi podobně mluvilo i psalo a že se to někomu nepochybně velmi hodilo.

V roce 48 př. n. l. bylo Caesarovi padesát dva let a přijížděl do Egypta jako čerstvý vítěz od Farsálu, kde definitivně porazil svého rivala Pompeia. Ten hledal azyl v Alexandrii, ale mladý egyptský král Ptolemaios XIII. ho nechal zákeřně zavraždit v naivní naději, že si tím získá Caesarovu přízeň. Caesar se ubytoval v královském paláci s jasným cílem vymoci ze země staré dluhy. Ptolemaios si sice myslel, že má římského vojevůdce plně na své straně, jenže Caesar trval na tom, že chce vyslechnout i královu jednadvacetiletou sestru Kleopatru, kterou bratrem vedená fakce připravila o trůn a vyhnala do exilu v Askalonu.

Dostat se k římskému veliteli přes stráže vlastního bratra se zdálo nemožné, ale Kleopatra v noci přesvědčila svého věrného Sicilana Apollodóra, aby ji do paláce propašoval. Neschovala se do koberce, jak později ráda tvrdila hollywoodská kinematografie, ale do skromného pytle na ložní prádlo, který Apollodóros nesl na zádech jako obyčejnou zásilku. Když pytel v komnatě rozvázal a vypadla z něho mladá panovnice a Caesar nejspíš zůstal v šoku. Umím si představit jeho výraz, když Apollodóros místo špinavého prádla vyklepal z pytle ženu. A jakou ženu!

Kleopatru k Caesarovi propašoval Apollodóros v pytli na prádlo

Kleopatra s ním mluvila celou noc plynulou řečtinou bez tlumočníka. Mluvila o státnické logice a o tom, že Egypt patří podle závěti jejich otce i jí. Caesar, který u ženského pohlaví obdivoval inteligenci a duchaplnost ještě více než fyzickou krásu, se do ní té noci zamiloval a rozhodl se ji vrátit k moci.

Další dny na nic nečekal. Hned druhý den ráno přešel k činům. Svolal alexandrijskou elitu i mladého krále Ptolemaia XIII. a veřejně přečetl závěť jejich otce. Před všemi přítomnými oficiálně prohlásil, že Kleopatru vrací na trůn jako rovnoprávnou spoluvládkyni, a stvrdil to formální smlouvou.

Jenže v Egyptě do té doby nevládl sám mladý král, ale skupina jeho tří všemocných poručníků a rádců v čele s eunuchem Pothinem a generálem Achillou. Byli to právě oni, kdo předtím Kleopatru vyhnal, aby mohli zemi ovládat sami. Caesarovo rozhodnutí pro ně znamenalo okamžitou ztrátu neomezené moci a financí, o které se odmítli s inteligentní královnou dělit. Místo aby Caesarův výnos přijali, tajně přivolali k Alexandrii dvacetitisícovou egyptskou armádu a královský palác, v němž Caesar s Kleopatrou zůstali, obklíčili.

Pro Kleopatru nastalo půlroční temné obležení, během něhož bojovala o holý život. Caesar pro ni riskoval úplně všechno. V bojích o přístav nechal zapálit vlastní flotilu a sám musel v jedné z kritických chvil skočit do moře a doplavat do bezpečí, aby nepadl do zajetí.

Boj o její korunu skončil až v březnu roku 47 př. n. l., kdy dorazily římské posily. Caesar egyptské vojsko rozdrtil, všemocní rádci padli a mladý Ptolemaios XIII. se při útěku utopil v Nilu. Caesar tím Kleopatře definitivně vybojoval trůn. Aby však dodržel egyptské tradice a nepohoršil místní obyvatelstvo, dohodl její formální sňatek s jejím druhým, teprve dvanáctiletým bratrem Ptolemaiem XIV.

Skutečnou moc však Caesar svěřil do rukou výhradně Kleopatře. A aby její postavení pojistil i do budoucna, učinil něco v římské historii nevídaného. Když po ukončení bojů z Egypta odjížděl za dalšími povinnostmi, nechal v Alexandrii tři elitní římské legie. Tyto vojáky ponechal v zemi jako její osobní ozbrojenou stráž, která měla jediný úkol, chránit Kleopatřin trůn a garantovat, že už ji z Egypta nikdo nikdy nevyžene.

Dvouměsíční plavba po Nilu

Dřív než Caesar opustil Egypt, vydali se spolu na velkolepou dvouměsíční plavbu po Nilu. Na luxusní královské lodi pluli až k jižním hranicím Egypta. Kleopatra ukazovala Caesarovi bohatství své země, chrámové komplexy a posilovala tím i svou autoritu u poddaných. V očích lidu vystupovala jako žijící bohyně Isis a z Caesara učinila svého Osirida. V červnu roku 47 př. n. l. pak porodila jejich společného syna, kterému dala jméno Ptolemaios XV. Alexandrijci chlapci okamžitě přezdívali Kaisarion – Malý Caesar.

V roce 46 př. n. l. přijala Caesarovo pozvání a odcestovala do Říma. Přijela v plné královské parádě, doprovázená malým Kaisarionem a svým mladším bratrem i formálním manželem Ptolemaiem XIV. Caesar je ubytoval ve své soukromé vile za řekou Tiberou. Kleopatřin pobyt v Římě trval téměř dva roky a vyvolal obrovské politické napětí. Římská aristokracie i lid ji nenáviděly pro její královský původ, hrdé vystupování a neúctu k římským tradicím. Caesar navíc provokoval tím, že nechal v novém chrámu Venuše Rodičky vztyčit pozlacenou sochu Kleopatry. Všichni ji vnímali jako cizokrajnou vládkyni, která měla na Caesara nebezpečný vliv a směřovala ho k zavedení absolutní monarchie v Římě.

Caesarova rostoucí moc, tituly neomezeného diktátora i otevřený vztah s egyptskou panovnicí byly pro tradiční římskou elitu neakceptovatelné. Skupina více než šedesáti senátorů, kteří si říkali Osvoboditelé a vedli je Marcus Junius Brutus a Gaius Cassius Longinus, viděla v Caesarovi tyrana, který ničí republiku. Během zasedání senátu v Pompeiově divadle ho obklíčili a zasadili mu třiadvacet ran dýkou. Caesar padl k zemi přímo u paty Pompeiovy sochy a byl na místě mrtvý.

Všechno, co si Kleopatra v Římě budovala, se zhroutilo během jediného dopoledne 15. března roku 44 př. n. l.

Pro Kleopatru byla jeho smrt absolutní katastrofou, ale největší zoufalství ji teprve čekalo při otevření Caesarovy závěti. Královna tajně doufala, že římský diktátor alespoň část svého majetku nebo politické autority odkáže jejich společnému synu Kaisarionovi. Jenže Caesarův testament neobsahoval o Kleopatře ani o chlapci jediné slovo. Římské právo bylo nekompromisní. Nemanželské dítě narozené cizí panovnici nemělo nárok na nic a jeho oficiální uznání za dědice by v Římě vyvolalo obrovský skandál.

Místo svého biologického syna Caesar ve své závěti všechny zaskočil. Veškerý osobní majetek, své slavné jméno a posmrtnou adopci odkázal svému osmnáctiletému prasynovci Gaiu Octaviovi. Z neznámého mladíka se tak ze dne na den stal Caesarův oficiální syn a dědic, zvaný Octavianus.

Kleopatra dle mého ucítila v ovzduší smrtelný zápach. V Římě jí už nic nedrželo a naopak jí i Kaisarionovi hrozilo nebezpečí. Bezprostředně po atentátu proto v tajnosti opustila město a odplula zpět do Alexandrie. Aby si po návratu pojistila moc proti novým hrozbám a připravila půdu pro syna, nechala v roce 43 př. n. l. otrávit svého mladšího bratra a formálního manžela Ptolemaia XIV. Tím zneškodnila posledního rivala uvnitř vlastní rodiny a z malého Kaisariona učinila oficiálního spoluvládce Egypta.

V Alexandrii sice měla Kleopatra trůn pevně pod kontrolou, ale bez silného římského protektora byla její pozice v celosvětovém měřítku nesmírně zranitelná. V Římě po Caesarově smrti propukla krvavá občanská válka. Caesarovi věrní následovníci – generál Marcus Antonius a mladý dědic Octavianus – spojili síly a v bitvě u Filipp v roce 42 př. n. l. definitivně porazili Caesarovy vrahy Bruta a Cassia, kteří spáchali sebevraždu. Vítězové si pak římský svět rozdělili mezi sebou. Octavianus získal pod kontrolu západní provincie a Marcus Antonius převzal bohatý Východ.

Pro Kleopatru to znamenalo celoroční napětí a nejistotu. Věděla, že nový vládce Východu se dříve či později přihlásí o slovo. V roce 41 př. n. l. si ji Marcus Antonius skutečně předvolal do kilikijského města Tarsos. Chtěl po ní vysvětlení, proč během občanské války dostatečně nepodpořila caesarovce, a především od ní potřeboval obrovské finanční prostředky na plánované válečné tažení proti Parthské říši.

Kleopatra však dobře věděla, že se nesmí dostavit jako ponížená prosebnice. Do Tarsu dorazila na velkolepé lodi s pozlacenou přídí, purpurovými plachtami a stříbrnými vesly. Sama oděná jako bohyně Afrodité obklopená malými chlapci představujícími Éroty, okouzlila Antonia hned při prvním setkání. Pod touto oslnivou podívanou se však skrývala chladná politička. Kleopatra Antoniovi nabídla nepředstavitelné egyptské bohatství a spolehlivé zásobování jeho armády. Na oplátku požadovala vojenskou ochranu pro Egypt a likvidaci svých posledních živých soupeřů – především své sestry Arsinoé, kterou dal Antonius na její přání popravit přímo na schodech chrámu v Efezu.

Z politické dohody se rychle stal i vášnivý milostný vztah. Antonius strávil zimu roku 41 až 40 př. n. l. s Kleopatrou v Alexandrii. Když však musel kvůli odvrácení politické krize Egypt opustit, byla Kleopatra těhotná a na podzim roku 40 př. n. l. přivedla na svět dvojčata. Chlapce Helia a dívku Seléné.

Politická realita v Římě však Antonia přinutila uzavřít dočasný smír s Octavianem, který byl stvrzen politicky dohodnutým sňatkem Antonia s Octavianovou sestrou Octavií. Pro Kleopatru to znamenalo téměř čtyři roky odloučení, během nichž vládla Egyptu sama, pevně držela moc a sledovala, jak se situace v Římě vyvíjí.

Zlom přišel v roce 37 př. n. l., kdy Antonius při přípravě na velkou válku s Party znovu nutně potřeboval egyptské peníze. Sešel se s Kleopatrou v Syrii a tentokrát zašel ještě dál než kdysi Caesar. Přestože byl v Římě oficiálně ženatý s Octavií, prošel s Kleopatrou egyptským svatebním obřadem, veřejně uznal svoje tři děti a daroval jim rozsáhlá římská území na Blízkém východě.

Tímto krokem však rozpoutal přímý střet s Octavianem. V Římě vyvolalo Antonijovo jednání vlnu hněvu. Octavianus situaci obratně využil a zahájil masivní propagandistickou kampaň. Tvrdil Římanům, že Antonius úplně podlehl nebezpečnému čaru cizokrajné panovnice, ztratil rozum i římskou hrdost a stal se jen bezvolným nástrojem v rukou sexuálně neukojitelné a prohnané ženy. Octavianova propaganda ji záměrně vykreslovala jako mravní zkázu a nymfomanku, která svou bezbřehou touhou po moci a tělesných rozkoších ničí silné římské muže a hodlá přenést centrum celého impéria z Říma do Alexandrie. Když pak Octavianus nelegálně získal a veřejně přečetl Antoniovu závěť, v níž požadoval, aby byl v případě smrti pohřben po boku Kleopatry v Egyptě, bylo rozhodnuto.

V roce 31 př. n. l. vyhlásil Octavianus válku – ne však Antoniovi, což by vypadalo jako další nepopulární občanská válka, ale výhradně Kleopatře. Boj o osud celého středomořského světa tak dospěl do svého finále.

Rozhodující střet nastal 2. září roku 31 př. n. l. v námořní bitvě u řeckého mysu Aktion. Octavianův geniální vojevůdce Marcus Vipsanius Agrippa uzavřel spojenou flotilu Antonia a Kleopatry v zálivu a odřízl je od zásobování. Když Kleopatra viděla, že je bitva ztracena a římské lodě získávají převahu, neváhala. Prolomila se svou šedesátkou královských lodí blokádu a zamířila zpět k Egyptu, aby zachránila alespoň část pokladu a zbytků vojska. Antonius ji v absolutním zoufalství následoval a opustil své bojující muže, čímž zpečetil kompletní podrobení svých pozemních i námořních sil.

Poražený pár se vrátil do Alexandrie, kde oba dobře věděli, že se smyčka definitivně stahuje. Když v létě roku 30 př. n. l. Octavianus se svými legiemi dorazil k branám Egypta, Antonijovo zbývající vojsko i flotila bez boje přeběhly k nepříteli. Zrazený a zničený Antonius po falešné zprávě o Kleopatřině smrti podlehl zmatku a vrazil si meč do břicha. Umírajícího ho ještě stihli přenést do královské hrobky, kde skonal v Kleopatřině náručí.

Kleopatra zůstala v paláci úplně sama, vydána na milost Octavianovi, který ji nechal přísně střežit. Mladý Caesarův dědic s ní sice vyjednával, ale královna velmi rychle pochopila jeho skutečný plán. Octavianus neměl v úmyslu nechat ji vládnout a nepomohlo by ani žádné vyjednávání. Chtěl ji jako nejcennější válečnou kořist odvézt do Říma, spoutat řetězy a potupně ji vodit ulicemi města při svém velkolepém triumfálním průvodu před dav, který ji roky nenáviděl.

To hrdá ptolemaiovská panovnice odmítla dopustit. Dne 12. srpna roku 30 př. n. l., ve věku třiceti devíti let, spáchala ve svých komnatách sebevraždu. Zda se nechala uštknout kobra egyptskou propašovanou v košíku s fíky, nebo použila jedovatou mast ze svých zásob, zůstává záhadou, ale výsledek byl definitivní. Když Octavianovi lidé vyrazili dveře, našli ji mrtvou na zlatém lůžku, oděnou do královského šatu a s diadémem na hlavě.

Octavianus tak získal Egypt, ale bez živé královny. Ihned po její smrti nechal bezmilostně popravit sedmnáctiletého Kaisariona, v němž viděl nebezpečného rivala a jediného skutečného Caesarova syna. Děti, které měla Kleopatra s Antoniem, odvezl do Říma, kde je vychovala Antonijova bývalá manželka Octavia.

Smrtí Kleopatry skončila necelé tři století trvající vláda dynastie Ptolemaiovců i tisíciletá éra nezávislého starověkého Egypta. Bývalá obilnice světa se stala pouhou osobní provincií římského císaře a Octavianus se brzy nato stal prvním neomezeným vládcem nového římského impéria – císařem Augustem.

smrt Kleopatry

Kleopatra, jméno, které se z historie nikdy nevymaže. Přestože ji římská propaganda a pozdější historie vykreslily jako chladnou manipulátorku či bezohlednou svůdnici, skutečná Kleopatra byla především mimořádně schopnou panovnicí a milující ženou. Pro své muže nebyla jen politickým partnerem, ale i oddanou životní průvodkyní, která dokázala spojit vášnivou lásku s neuvěřitelnou státnickou inteligencí. Ze všeho nejvíce však byla matkou čtyř dětí, pro jejichž budoucnost, bezpečí a nárok na vládu byla ochotna riskovat úplně všechno až do posledního vydechnutí.

bm

zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kleopatra_VII.

kniha: Kleopatra

Autor: Joyce Tyldesley

https://cs.wikipedia.org/wiki/Augustus#/media/Soubor:Statue-Augustus.jpg

https://www.hawasszahi.com

https://egymonuments.gov.eg/?utm_source=gemini