Karma, minulé životy ve vztahu Hany a Luboše a provázanost do současnosti.

Vše souvisí se vším. A proto na každé PROČ existuje odpověď PROTO. Jenom ne vždy je odpověď z tohoto života. Zde na zemi nejsme poprvé. Nevěříte?

Všechny vztahy, kterými v tomto bytí procházíme, mají svůj karmický základ a proč tady jsme v tom konkrétním období a co řešíme, je ukryto v minulých životech. Prožitky se do naší paměti neukládají, pouze hluboko do našeho podvědomí. Nahlédnout do nich sice nedokážeme, ale naše podvědomé reakce v podobě déjà vu skutečnost vždy prozradí. A Vesmír nás svými vzkazy informuje.

Příběh ze života Hany a Luboše.

Pracovali spolu u jedné firmy. Hana byla v kanceláři již dva roky a Luboš právě nastoupil na pozici vedoucího směny ve výrobě. Vysoký modrooký jednadvacetiletý mladík, který se po ženách moc nerozhlížel. Navíc moc nemluvil. Děvčata, která s ním začala pracovat se na něho culila a on nereagoval. Ale zelenooká Hana se mu hned zalíbila. Poprvé ji potkal u automatu na kávu. Nejdříve byla jejich setkání čistě náhodná, ale po velmi krátké době oba zjistili, že je k sobě něco přitahuje. Tak na sebe začali u kávovaru čekat.

Hanička se v té době rozcházela se svým partnerem, který u ní ještě žil.

Luboš se zase potřeboval odstěhovat od své partnerky, která ho prý doslova vykopla. Navíc mu sebrala jeho milovanou fenku. Byl nešťastný, zoufalý a Hanička mu foukala bolístky. Ve své podstatě byly jejich společně strávené chvilky únikem z nepříjemné reality. Povídali si, radili se, vzájemně se uklidňovali a po tom všem i společně zaháněli pocit hladu po lásce. Nemilovali se, byli si sympatičtí a hlavně potřebovali jeden druhého.

Jakmile se odstěhoval Hanin ex, do týdne obsadil jeho místo Luboš.

Čímž odstartoval vzájemné poznávání. Byli si najednou blíž. Společně snídali, občas se potkali v práci a na večery plné krásných intimností se oba celý den těšili. Najednou se začali bavit o nejobyčejnějších věcech a bolístky z dnů předchozích se začaly ztrácet v mlze. Což v mnohém byla na jednu stranu změna příjemná, ale na stranu druhou velmi nežádoucí. Hlavně u Luboše. Jednalo se o žárlivost. Nejdříve byly jeho projevy pouze mírné. Ale když konečně vyřešil svůj rozchod s bývalou přítelkyní a fenkou Mijou, začal na Hanku žárlit pekelně. Líbila se mu. Uvědomoval si, že žije s krásnou pětadvacetiletou ženou, která si svou postavu udržuje zdravým životním stylem. Hezky se obléká a i v tom nejobyčejnějším oblečení, přitahuje pohledy hladových vlčáků. Natož když si oblékne hezké šatičky s krátkou sukýnkou. Bál se, že o ni přijde a nenapadlo ho, že svými žárlivými atakami ji od sebe odhání.

Když v jednom okamžiku svým nepříjemným chováním překročil mez slušnosti, byla vzteky bez sebe a řekla mu, aby se od ní odstěhoval. Tekly mu slzy, ale poslechl.

Za týden byl však zpátky. Opět se totiž potkávali na společné chodbě a opět to mezi nimi jiskřilo. V té době pocítil, že se do ní opravdu zamiloval a proto se jí nechtěl vzdát. Toužil po ní. A tak se stalo, že při první možné příležitosti jí požádal o možnost návratu se slibem, že se opravdu polepší. Vyslechla ho. Nechala si nejdříve čas na rozmyšlenou, ale nakonec jeho slibům podlehla.

Spolužití s ním bylo docela příjemné. V mnohém se shodli, pomáhal jí v domácnosti se vším, co bylo potřeba. Pro svou šikovnost se Luboš nikdy nebál žádné práce, ke všemu se uměl postavit. Byl jí k ruce i při různých opravách v bytě. První její narozeniny jí koupil drahý dárek a při oslavě se jí úžasně věnoval. Byla nadšená.

Ale svou žárlivostí si všechno hezké, co poctivě mezi sebou a Hanou vybudoval, dokázal obratem ruky zničit. Ale nedocházelo mu, že si za to může sám. Naopak viníka viděl jen a jenom v ní. Měl totiž pocit, že na to má právo, když jí tak miluje. V ní však vznikající pocit náklonosti každou svou vzteklou atakou systematicky dusil.

&

Jaro bylo v plném rozpuku. Ženy i muži odkládali kabáty a konečně se oblékali do šatů, triček a mikin. Mladé dívky odhalily své vnady a muži se měli na co dívat. Proto se chlapi na každé jaro vždycky moc těší. Jenom Luboš byl vzteky bez sebe.

Hana zářila ve svém mládí a obepínajících šatech a nepředpokládala, že chlapa, který jde vedle ní, to rozčiluje. A když se situace díky jeho žárlivosti vyhrotila, Hanka byla nekompromisní. Měla ho už, jak se říká, plné zuby. Nedokázala se mu po tom všem, jak se k ní choval, ani podívat do očí, které prozrazovaly zlo uložené v jeho duši. Měla chuť mu je vypíchnout. Vyhodila ho.

A tak mu nezbylo nic jiného, než si tu trošku, kterou u ní měl, znovu sbalit a odejít. Její postoj opět nechápal. Ale podřídil se.

I tentokrát jí do týdne uprosil, aby se mohl vrátit, jenom se musel víc snažit. Sliboval jí dokonalý společný život, že je pro ní jako partner nejlepší, jenom ho ještě nestačila za tak krátkou dobu poznat.

Když tak moc prosil, zvedl v ní vlnu lítosti. A tak se opět stalo, že ho vzala na milost. V tuto chvíli to nebyla z její strany láska až za hrob, ale soucit.

Luboš to pojal jinak. Řekl si, že jí dá najevo, že už od ní nikdy neodejde a tak se nastěhoval se vším, co měl. Hana tomu věřit chtěla. Sice při pohledu na hromadu jeho věcí, které zaplnily její malý obýváček, pocítila tíseň, ale zastavit ho nedokázala.

Se svou žárlivostí opravdu začal pracovat a jeho projevy se zmírnily. Jenom ty pesimistické řeči neustaly. Povaha se u hotového člověka nezmění. Tak jak přišel na svět, co si vzal do vínku od předků, takový je. Pokud je pesimistou, tak jím zůstane a žárlivost má od pesimismu jenom krůček.

Naštěstí si v mnohém rozuměli. Luboš se Hance snažil vyhovět, když si něco přála nebo když potřebovala nějak pomoct. Jezdili na výlety a vařili si spolu dobroty, vybudovali si krásné zázemí na terase, kde si v hezkých dnech užívali snídaně a při západu slunce grilovali a popíjeli vínečko. Luboš díky tomu postupně nabýval pocit, že je u Hany doma a že by mu tedy už nikdy nemuselo hrozit žádné nebezpečí.

Aniž si to uvědomil, postupně se přestával kontrolovat a tím se vracel ke svému původnímu chování. Projev jeho nedůvěry a žárlivosti se mezi ně vkrádal zprvu nenápadně v podobě náznaků, až nakonec při chystání se na společenskou událost z práce, kde je Hana v postavení asistentky oblastního ředitele, se Luboš přestal ovládat. Choval se jako kdyby byl smyslů zbavený a ona v jednom okamžiku získala jistotu, že s ním už opravdu nechce ve svém bytě přebývat ani minutu. A bouchlo to v ní jako ve špinavých kamnech. V tu chvíli jí bylo absolutně jedno, co si Luboš myslí, co cítí. Vyhrotil situaci nesmyslným chováním, při kterým ji ponižoval a tím si svůj osud zpečetil.

Tentokrát mu se stěhováním musel pomoct jeho otec. Věcí měl totiž hodně.

Další návrat se konal až po dvou měsících. Chodil za ní, prosil jí i na kolenou a brečel při tom, jak se říká, jako želva. Neustále jí tvrdil, že on je pro ní ten nejlepší, že s ním jí bude dobře. Až jeho tlaku podlehla a souhlasila.

Žárlit přestal a nebo se naučil neprojevovat, ale pesimismus nezměnil. Podle něho to prý pesimismus nebyl, jenom reálný pohled na situaci, na svět.

Každý začátek je vždy plný energie, jenž je přenesená z minulých životů a která se postupně uvolňuje v určitém časovém sledu řízeném našimi karmickými dluhy. A Vesmír nás při tom informuje.

A ZAČÁTEK jejich vztahu byl plný bolesti, zlosti i vzájemné nápomoci a porozumění.

Minulý život byl z roku 1811.

Ve své vizi se mi ukázala šlechtična (Hana) jako velmi krásná žena, která se musela vdát za svého bratrance (Luboše). Byl šlechticem také a Hana ho neměla ráda. Vztekala se, když se dozvěděla, že byla doslova prodána již jako dítě. Byl to obchodní tah rodičů z obou stran, což v té době bylo běžné. A protože byl Luboš jako manžel velmi nepříjemný a Hana jako každá normální mladá žena toužila po lásce, začala mu zahýbat. On jí neustále sledoval a její milence následovně bičoval téměř k smrti. Což vedlo k nekonečným hádkám. Hana manžela nenáviděla. Žili v neustálém koloběhu žárlivých výstupů, hádek a nepokojů. Byla to zlatá klec, žili v bohatství, ale bez možnosti z ní vystoupit. Rozvod tenkrát nepadal v úvahu. Což si Hana uvědomovala. Počítala spíš s tím, že když mu bude zahýbat, manžel jí nechá svobodně žít. Což se nestalo.

Strach z toho, že mu bude zahýbat, si Luboš přenesl do tohoto života. Proto žárlil až nesmyslně.

Hana si přenesla bojovnost za své touhy, za svou svobodu.

V tomto životě oba dostali šanci svůj život zlepšit a vystoupit ze začarovaného kruhu nepříjemností.

To se jim oboum povedlo. Rozešli se po vzájemné dohodě.

Komunikují spolu, zůstalo jim kamarádství. Při setkání se objímají.

karmický zákon

Co Hana vyzařovala? Že si nevěří. Její sebevědomí bylo hodně nízké a tento muž jí neustále svým chováním na její nedostatek upozorňoval. Jeho vztek a žárlivost byly pro Hanu určitým způsobem zrcadlem jejích vlastních nedostatků. I ona byla žárlivá, jenom s Lubošem se tak projevovat nemusela. Po rozvodu jí to konečně došlo a začala na sobě pracovat.

A co vyzařoval Luboš? Že je velmi labilní, nedůvěřivý a po rozvodu vyhledal odbornou pomoc psychologa i psychiatra.

Proto se tito dva lidé v tomto životě potkali, aby si vzájemně pomohli a jeden druhému přinesl nepřenosnou informaci a zkušenost. Oba se poučili.

A to je smysl života.

Každý jejich rozchod byl od Vesmíru určitým zdviženým prstem.

Kdyby uposlechli, mohli si ušetřit bolest a zkrátit čas nepříjemností. Ale bylo by to správné řešení, utéct před zkušeností?

Na první varování nereagovali, tak dostali druhou výzvu a o to silnější. I přes to nereagovali a vrátili se k sobě zpátky a tak došlo na třetí a hodně bolavou zkušenost jak ze strany Luboše, tak i ze strany Hany. Přes to se k sobě opět vrátili. Do třetice.

Po té se ukázalo, před čím je Vesmír varoval. Před rozvodem. A ten bolí vždycky a nejvíc.

Kdyby se k sobě nevraceli, ušetřili by si čas, ale ochudili by se o zkušenost. Každý příběh má karmický podtext a před tím nikdo neuteče. Ať tomu věří či nikoli.

Oba vzkazům nerozuměli.

Jejich karmický dluh se jmenoval neschopnost řešit problémy vztahu klidně s určitou rozvahou a moudrostí. První setkání bylo Vesmírem přesně načasované, aby mohli energii přenesenou z předchozích životů zjemnit a zklidnit.

Jeden druhého se snažil pochopit, v mnohém si rozuměli, pomáhali si, ale dělily je rozdíly v povaze vytvářející nepříjemné okamžiky. Nedokázali je řešit v klidu s určitou moudrostí. Chovali se jako děti.

Žili spolu sedm let. Po dvou letech manželství se začali rozvádět. Po sedmi letech společného soužití už žili odděleně a Luboš nakonec uznal vlastní chybu a sám souhlasil s rozvodem. Dokonce se velmi rychle odstěhoval a rozvod sám celý zařídil a zaplatil.

Kdyby však Luboš rozuměl vzkazům z Vesmíru, již po prvním odstěhování by se k ní nevracel. Ale… co by bylo,kdyby…, že?

Vzkazy z Vesmíru na cestě do Francie, kterým jsem nechtěla uposlechnout. Příběh z mého života.

https://medium.seznam.cz/clanek/vilemina-blanche-valois-vzkazy-z-vesmiru-na-ceste-do-francie-kterym-jsem-nechtela-uposlechnout-pribeh-z-meho-zivota-8450