Článek
Isabela I. Kastilská (1451–1504) nebyla ženou, která by okouzlovala prvním pohledem. Přesto na své současníky působila silněji než mnohé slavné krásky dějin. Její přitažlivost pramenila z vnitřního klidu, pevné vůle a vědomí odpovědnosti, které ji provázely po celý život.
Dobové popisy ji líčí jako světlovlasou ženu se světlou pletí a jasným, soustředěným pohledem. Nepěstovala okázalost, nevyhledávala přepych ani výraznou kosmetiku. Upřednostňovala jednoduchost, čistotu a střídmost. V pozdním středověku byla právě tato kombinace považována za ideál ženské krásy – krása jako odraz mravnosti a sebekontroly.
Isabela vyrůstala v nejisté době, poznamenané mocenskými boji a slabou autoritou kastilské koruny. Už jako mladá žena si uvědomovala, že stabilita říše nevzniká náhodou, ale tvrdou prací a jasnými pravidly. Po nástupu na trůn roku 1474 se pustila do rozsáhlé reformy státu. Posílila královskou moc, omezila vliv rozhádané šlechty a obnovila fungování soudnictví. Právo a pořádek se staly základem její vlády.
Zásadní význam mělo její manželství s Ferdinandem Aragonským. Spojením Kastilie a Aragonu vznikl pevný základ budoucího Španělska. Isabela však nebyla pouhou manželkou po boku krále – vládla aktivně a samostatně, účastnila se rozhodování a dohlížela na správu země.
Roku 1492 završila reconquistu dobytím Granady, čímž skončila staletá muslimská přítomnost na Pyrenejském poloostrově. Téhož roku podpořila výpravu Kryštofa Kolumba, čímž otevřela Španělsku cestu k zámořské říši. Bylo to rozhodnutí odvážné a nejisté – a přesto osudové.
Isabela byla hluboce náboženská, přesvědčená o své misi a odpovědnosti před Bohem. Právě tato víra jí dodávala vnitřní sílu i neochvějnost, která se odrážela v jejím postoji, pohledu i způsobu jednání.
Její krása nebyla křehká ani svůdná. Byla to krása důstojnosti, řádu a vědomé moci. Krása ženy, která ví, kým je – a nepotřebuje to dokazovat ozdobami ani slovy.
bm
https://cs.wikipedia.org/wiki/Isabela_Kastilská
