Článek
Pojďte se se mnou na chvíli zastavit a z našeho 21. století se přenést do června roku 1268, do Francie, přesněji řečeno do Fontainebleau, kde světlo světa spatřil budoucí francouzský král Filip Sličný. Narodil se do doby kdy byla tato země pevně rozdělená podle stavů, kde moc patřila králi, šlechtě a církvi, kde města bohatla obchodem a kde lidé žili podle přesně daných pravidel a zvyků. Rodiči Filipa byli Filip III. Smělý, francouzský král, a jeho první manželka Isabela Aragonská, dcera aragonského krále. Oba přinášeli do jeho života spojení dynastické moci, dvorské kázně a politické zodpovědnosti.
Území, jenž spravoval král Filip III. Smělý bylo poměrně rozsáhlé. Od Pyrenejí na jihu po Severní moře a Atlantský oceán na západě, na východě tvořily hranice Alpy a Savojsko a k tomu patřilo i celé dnešní území Francie, část Belgie a severní část Itálie.
Filip Sličný vyrůstal pod dohledem učitelů, duchovních a právníků, kteří ho vedli k pochopení správy státu a dvorských pravidel. Učil se latině, právu, správě majetku a jednání s mocnými institucemi.
Historické prameny a kronikáři, například Rigord nebo Guillaume de Nangis, popisují mladého Filipa jako pilného, učenlivého a rozvážného chlapce, který se od mládí pohyboval mezi rádci a úředníky a získával zkušenosti v rozhodování, jež později využíval v paxi. Záznamy říkaji, že i když byl fyzicky zdravý a pohledný, jeho povaha směřovala spíše k analytickému uvažování než k rytířskému zápalu nebo bojovnosti.
Módní styl určoval francouzský královský dvůr ve druhé polovině 13. století celému území Francie. Tak jak se vyznačovala politická situace, to naznačovala i móda. Muži nosili dlouhé tuniky z jemných látek, úzké siluety, těžké pláště sepnuté kovovými sponami a boty s prodlouženou špičkou. Postava působila štíhle, vzpřímeně a sevřeně. Vystupování zdůrazňovalo odstup a autoritu.
Ženy nosily dlouhé šaty z těžkých látek, často s ozdobnými rukávy a stahovanými pasy, které zdůrazňovaly jejich postavení a rodovou příslušnost. Hlavy zdobily pokrývky a závoje, které rámovaly tvář a dodávaly postavě důstojný a uhlazený vzhled.
Za doby Filipa Sličného se Francie neustále ocitala v napětí a občasných konfliktech. Král potřeboval upevnit svou moc nad spornými územími, hlídat bohatá obchodní města a držet pod kontrolou šlechtu. Válčil s Anglií o Akvitánii, zasahoval do Flander, kde se bohaté městské oblasti snažily udržet svou nezávislost, podnikal výpravy do Provence a dalších italských oblastí, aby potvrdil dynastické nároky.
Filip IV. Sličný stál na prahu své vlády s ambicí rozšiřovat území a upevňovat moc francouzské koruny, ale každé takové rozšíření stálo hodně peněz a to na výstroj a výzbroj armády, na opravy včetně stavby pevností, na správu nově získaných oblastí a dvorský aparát. Ani správa státu nebyla levná. Musel se financovat správní aparát, soudy, vybavení úředníků, stavby a logistika, což postupně vyčerpávalo státní pokladnu.
V době vlády Filipa Sličného byly templáři na svém absolutním vrcholu.
Působili téměř všude, po celé Evropě. Jejich komendy a velké domy stály ve městech i na venkově, na hlavních cestách i u významných mostů a křižovatek. Spravovali pole, lesy, mlýny a stáje, vlastnili vinice, panské domy a obchodní sítě, které přinášely pravidelné příjmy. Jejich majetek se soustředil do míst, kde řád sám kontroloval finance a organizoval obchodní i hospodářské aktivity. Král Filip dobře věděl, že templáři přesahují běžné finanční možnosti šlechticů i státní pokladny, a viděl v nich obrovský zdroj peněz, který by mohl využít k financování svých náročných válek a stavebních projektů.
Brzy si začal uvědomovat, že problém templářů není jen v penězích, které oni vlastní, ale že vše, co na svých cestách potkává a co patří řádu, mu připomínají, že nejsou jenom bohatí, ale co pro něho bylo horší, že jsou nekontrolovatelně mocní. Že fungují organizovaně podle vlastních pravidel. A mu nahánělo největší strach, že by mohli bez varování ovlivnit dění ve státě, ve kterém se snažil udržet dle vlastních schopností a možností klid a pořádek.
A že by mohli rozhodovat o věcech, na které sám nestačil. Přes všechny půjčky a formální spojenectví si král uvědomoval, že pokud chce udržet kontrolu nad Francií a uskutečnit své ambice, musí tuto moc zastavit a převzít pod svou přímou kontrolu. A právě tento strach a touha po absolutní kontrole nakonec připravily scénář pro zásah proti templářskému řádu.
Zlom přišel, když jeho nejbližší rádce, Guillaume de Nogaret, přesvědčil krále, že templáři představují nejen zdroj peněz, ale i potenciální hrozbu, pokud by jejich moc zůstala nekontrolovatelná. Kronikáři a pozdější historici, včetně Malcolma Barbera, uvádějí, že tato kombinace finanční tísně, obav z nezávislé moci řádu a politického tlaku rádců byla byla klíčová. Filip začal plánovat zásah, který měl templáře ochromit a převést jejich majetky pod přímou kontrolu koruny.
Tak se král, veden strachem i pragmatismem, postavil proti řádu, který byl dosud považován za nedotknutelný.
Toto jednání navždy zpečetilo osud templářů nejenom ve Francii.
13.října 1307 se Francie probudila do dne, který navždy změnil osud templářského řádu. Král Filip IV. Sličný rozeslal své vojáky a úředníky do všech komend řádu po celé zemi. Templáři byli zatčeni téměř současně, bez varování a možnosti se bránit. Přišli o svobodu, byli odvezeni do královských věznic a jejich majetek byl okamžitě zabaven.
Následovaly tvrdé výslechy a mučení, aby řád přiznal obvinění z kacířství, sodomie a zrady, která byla jen zástěrkou pro královy cíle. Mnozí členové řádu se pod nátlakem přiznali, jiní až do konce odmítali spolupracovat. Postupně, v letech 1310 až 1314, byli templáři souzeni a popravováni – často upáleni, a jejich moc, vliv i bohatství přešlo do rukou koruny.
Filipovo rozhodnutí bylo plánované a systematické. Řád, který kdysi představoval symbol síly a nezávislosti, byl během několika let zcela zničen. Historici zdůrazňují, že kromě touhy po penězích hrála klíčovou roli i Filipova potřeba kontroly. Templáři byli příliš silní a jejich nezávislost ohrožovala královskou moc. Pro mladého panovníka představovali hrozbu, kterou už nemohl tolerovat.
Filip IV. Sličný nepřistupoval k templářům otevřeně, jako by šlo o soupeře v poli. Jeho strategie byla chladná, vypočítavá a zbabělá zároveň. Šel na ně zezadu, skrze zákony, obvinění a tajné příkazy, zatímco řád sám si myslel, že jeho bohatství a vliv mu poskytují ochranu. Králova mysl se neustále vracela k jednomu: templáři byli silnější, než si dokázal představit, a jejich nezávislost by mohla zpochybnit jeho autoritu.
Strach z jejich moci, kombinovaný s touhou po absolutní kontrole nad Francií, proměnil Filipovo rozhodnutí v neúprosné plánování. Každý krok, každý rozkaz k zatčení a zabavení majetku byl vybroušený, přesný a bez slitování. V jeho očích šlo nejen o peníze – šlo o to, aby moc zůstala v jeho rukou a nikdo nemohl ohrozit jeho postavení.
Tak se strach, vypočítavost a politická pragmatičnost spojily do zásahu, který přeměnil templářský řád ze symbolu síly a nezávislosti v legendu o pádu a zrady. Filip se stal králem, který udržel moc pevně v rukou, ale zároveň zapsal do dějin kapitolu, která ukazuje, jak strach z nezávislých institucí může vést ke zkáze i těch nejsilnějších.
Kdo chce moc, nemá nic
Filip IV. Sličný vládl Francii 29 let, od svého nástupu na trůn v roce 1285 až do své smrti v roce 1314. Zemřel náhle 29. listopadu 1314 ve městě Fontainebleau, pravděpodobně v důsledku sepse po pádu z koně, jak uvádějí kronikáři. Jeho smrt přišla nečekaně a ukončila éru, během níž Filip uplatnil tvrdou, pragmatickou a často nekompromisní kontrolu nad státem, včetně rozhodnutí, které zničilo templářský řád.
Kronikáři i historici poukazují, že pád z koně, který vedl ke smrti, měl téměř symbolický význam. Muž, který zasáhl proti institucím mnohem mocnějším než byl on sám, byl zrazen osudem a vyšší mocí, kterou nebral v úvahu. Řád, jehož likvidaci plánoval s chladnou přesností, už neexistoval, jeho bohatství přešlo pod kontrolu koruny, ale Filipův život se náhle uzavřel, dřív než mohl plně užít vítězství, které považoval za své.
Karmický tok, o kterém duchovní tradice mluví po tisíce let, se zde ukázal zcela jasně.
Jak zaseješ, tak sklidíš.
Pokud se člověk byť jenom myšlenkou proviní na druhých, vrátí se mu to. Myšlenka je nejslabší energie vyslaná neviditelnými subatomárními částicemi, slovo je mnohonásobě silnější, ale subst ance je t aké tvořená vze subatomárních částic a stejně tam i čin . Ale na dopad je mnohonásobně silnější. Nikdo si neuvědomuje svou vlastní sílu, kterou ,,oslovuje své okolí“ a když se k tomu přičtou emoce, vše se ještě znásobí.
To, co udělal Filip Sličný templářům, se hluboce zaznamenalo do jeho karmické stopy.
Myšlenky, slova i činy, které narušují rovnováhu a moc bez respektu k zákonům a spravedlnosti, se vracejí nečekaným způsobem.
Filip Sličný, král schopný plánovat, strategicky i vypočítavě, si musel vyzkoušet, že ani absolutní moc nedává imunitu vůči důsledkům vlastních rozhodnutí. Jeho pád z koně a náhlá smrt se staly živoucím varováním, že srovnávání síly s vyšší mocí, může skončit ztrátou všeho.
Bez varování umlčel řád templářů a bez varování byl umlčen i on.
Na svět přišel nahý a nahý odešel.
bm
https://cs.wikipedia.org/wiki/Filip_IV._Francouzský
book_418075 .pdf
https://www.britannica.com/biography/Philip-IV-king-of-France/Conflict-with-the-papacy?utm_source=chatgpt.com
