Článek
Lidská nátura se za celá staletí v jedné věci vůbec nezměnila – když se stane nějaké neštěstí, máme obrovskou potřebu ukázat prstem na viníka. Nejtěžší věcí na světě je totiž přiznat si vlastní chybu, nedbalost nebo selhání. Zatímco dnes lidé vinu svalují na politiky, zlé sousedy nebo nepřízeň osudu, v evropském středověku zašli ještě o krok dál. Když tehdejší společnost nedokázala unést vlastní odpovědnost, našla si obětního beránka, který se nemohl nijak bránit. Doslova.
Představte si situaci: v cele předběžného zadržení sedí obviněný, který odmítá vypovídat, pouze uraženě chrochtá. Vedle něho sedí státem přidělený obhájce ex offo a zoufale listuje v právních knihách, aby svého klienta zachránil před oprátkou. Ne, to není scéna ze špatné komedie, ale naprosto reálný historický fakt. V době, kdy lidé věřili, že morální odpovědnost mají i zvířata, mohl na popravišti skončit v podstatě jakýkoliv živý tvor – od krys až po koně. Jak k těmto absurdním procesům vůbec došlo a proč si lidé raději hráli na soudce zvířat, než aby se podívali do zrcadla?
Incident ve Falaise, kde za nedbalost rodičů zaplatil pašík
Nejslavnější případ zvířecího soudu se odehrál v roce 1386 ve francouzském městě Falaise. Celá tragédie přitom začala něčím, co bychom dnes označili za fatální selhání rodičovské péče. Matka nechala na ulici bez dozoru své malé dítě a odešla. K nehlídanému batoleti se dostalo volně pobíhající domácí prase, které ho brutálně napadlo a způsobilo mu zranění, jimž dítě podlehlo.
Místo toho, aby se zdrcená komunita ptala, jak je možné, že matka nechala dítě samotné a proč majitel neuhlídal své agresivní zvíře, justice spustila neuvěřitelné divadlo. Potřeba najít viníka byla silnější než zdravý rozum. Prase bylo zatčeno městskými biřici, spoutáno a uvrženo do regulérního vězení pro lidi. Mimochodem, v městských knihách z blízkého Auxonne z roku 1378 badatelé objevili zápisy žalářníků, kteří si za krmení uvězněných prasat účtovali naprosto stejnou denní sazbu jako za lidské vězně.
Soudní mašinérie ve Falaise běžela na plné obrátky a proces trval devět dní.
- Státní obhájce ex offo: Aby měla tehdejší společnost čisté svědomí, že soud je spravedlivý, dostal obviněný pašík obhájce placeného z kapes daňových poplatníků. Ten u soudu marně argumentoval logickým faktem: zvíře nemá lidský rozum, a nemohlo tedy spáchat zločin s jasným úmyslem. Soudce byl však neoblomný.
kniha, zdroj:GPT
- Šibenice v lidských šatech: Prase bylo uznáno vinným z vraždy a odsouzeno k veřejné popravě oběšením na městském rynku. Aby byl trest pro zvíře dostatečně „výchovný“ pro ostatní lidi, kat prase před popravou oblékl do lidských šatů. Dostalo mužské kalhoty, vestu a na přední kopýtka mu navlékli bílé rukavice.
- Důkaz v archivech: Že jde o realitu, dokazuje dochovaný originální příkaz, který tehdy podepsal tamní vikomt Regnaud de Montfort. V něm se katovi vyplácí 10 sous a 10 denárů za popravu a výslovně se proplácí položka za „nové rukavice pro kata“, aby si při věšení zvířete symbolicky nezašpinil ruce lidskou krví.
- Povinná účast pro ostatní prasata: Bizarnost dosáhla vrcholu, když soudce nařídil všem místním farmářům, aby na popravu povinně přivedli svá vlastní prasata. Měla se tak poučit, jak dopadnou, když nebudou sekat dobrotu.
Když obžalovaný nepřišel k soudu, advokát zachraňoval krysy před církevní kletbou
Pokud si myslíte, že soud s jedním prasetem byl vrcholem lidského zoufalství, pak vás procesy s hmyzem a hlodavci vyvedou z omylu. Když totiž středověkým zemědělcům zničila úrodu sucha, plísně nebo přemnožení škůdci, místo přiznání špatného hospodaření či vrtochů přírody prohlásili, že za to může „organizovaný zločin“ zvířat.
Na začátku 16. století tak francouzské město Autun zažilo proces, který vstoupil do dějin práva. Místní obyvatelé podali hromadnou žalobu na zdejší krysy, protože jim bezostyšně sežraly úrodu ječmene. Případ dostal na starosti církevní soud a krysám byl jako obhájce přidělen mladý, ambiciózní právník Barthélemy de Chasseneux. Právě z tohoto procesu mezi lety 1522–1530 se dochovaly oficiální soudní spisy, které se staly základem jeho hvězdné kariéry.
svazek dokumentů, zdroj: GPT
Mladý advokát pochopil, že lidskou hloupost může porazit jedině zbraněmi z jejich vlastního arzenálu. Když se krysy v určený den nedostavily k přelíčení, rozehrál neuvěřitelnou právní bitvu:
- První výmluva (Špatné doručení předvolání): Chasseneux u soudu namítl, že jeho klientky se nemohly dostavit, protože předvolání bylo přečteno pouze v jednom kostele. Krysy jsou přece rozlezlé po celém kraji a o termínu soudu prokazatelně nevěděly. Soudce uznal chybu a nařídil farářům v okolí, aby předvolání vyhlásili z každé kazatelny v regionu.
- Druhá výmluva (Smrtelné nebezpečí na cestě): Když krysy nedorazily ani napodruhé, advokát přišel s geniálním argumentem. Prohlásil, že jeho klientky sice moc chtěly k soudu přijít, ale cesta na místo je pro ně příliš nebezpečná. Na ulicích na ně totiž číhají kočky a psi místních občanů. Podle tehdejšího práva měl přitom každý obžalovaný právo na bezpečnou cestu k soudu.
- Vítězství krys: Chasseneux vyzval soudce, aby nařídil všem občanům Autunu uvázat své kočky a psy na řetěz. To lidé samozřejmě odmítli udělat. Soudce tak musel proces odročit na neurčito. Krysy vyvázly bez trestu, protože lidé nebyli schopní splnit podmínky spravedlivého procesu.
- Zápis do právnických učebnic: O tom, jak vážně se věc brala, svědčí fakt, že Chasseneux na základě tohoto případu napsal rozsáhlý traktát „De Excommunicatione Animalium“ (O exkomunikaci zvířat). Tento spis o tom, jak legálně hájit zvířata, se v 16. století stal uznávanou a povinnou učebnicí na právnických fakultách po celé Evropě.
Ponaučení z historie: Zrcadlo, které nechceme vidět
Když se dnes ohlédneme za procesy s prasaty, krysami nebo hmyzem, máme tendenci se středověkým lidem smát a kroutit hlavou nad jejich zaostalostí. Jenže když odložíme dobové kulisy a bizarní kostýmy, zjistíme, že lidská psychika se za těch pět set let vlastně vůbec nezměnila. Touha najít viníka kdekoli jinde, jen ne u sebe, je v nás hluboce zakořeněná. Středověké zvířecí soudy byly sice absurdním divadlem, ale plnily důležitý úkol – ulevily lidskému svědomí a zakryly vlastní selhání. A ruku na srdce: nejsme v dnešní době moderních technologií a sociálních sítí občas úplně stejní, když místo zametení před vlastním prahem raději pořádáme hon na novodobé obětní beránky?
Pro hloupého každého dne svátek.
bm
zdroj:
Barthélemy de Chasseneux:Consilia a traktát De Excommunicatione Animalium (O exkomunikaci zvířat, 16. století) – originální středověké právní spisy a příručky slavného obhájce krys.
Robert Bartlett: The Natural and the Supernatural in the Middle Ages (Přirozené a nadpřirozené ve středověku) – moderní historická analýza středověké mentality a vnímání světa.
