Stříbrné Porsche 550 Spyder jménem „Little Bastard“ bylo příliš lehké a přitom smrtelně rychlé

Neviditelná veličina, která je neúprosná ke každému z nás bez rozdílu. Přijdeš na svět chudý, a ač se snažíš seberychleji získat bohatství, chudý odejdeš. Čas nelze podplatit, zpomalit ani ošálit. Přestože existuje skupina lidí, která se o to pokouší každý den a s každým úderem srdce, zapomíná, že adrenalin v krvi nemá smlouvu s časem ani se smrtí. I  když… toť otázka. Jejich vnitřní hodiny tikají v šíleném tempu a obyčejné plynutí dní je pro takového člověka nesnesitelným vězením. Potřebuje balancovat na hraně, cítit absolutní svobodu, a i když pokoušení ďábla v pekle je obrovským rizikem a prohánět se světem takovou rychlostí, je pro něho ukojením nevysvětlitelné vášně. Jako by se pokoušel utéct samotnému času. Neuteče, nemá šanci. Ale iluze je mocná čarodějka. Rychlá kola a vteřiny, kdy o bytí a nebytí rozhodují pouhé milimetry, mu dávají falešný pocit, že nad svým životem drží plnou kontrolu pevně ve svých rukách. Jenže čas se nenechá předběhnout. Každý kilometr navíc, každé zbytečné zariskování je jen dalším krokem vstříc neúprosnému cíli. A přesně takový marný závod s časem sváděl i mladý kluk, jehož příběh dodnes fascinuje svět.

James Byron Dean se narodil 8. února 1931 v malém průmyslovém městečku Marion ve státě Indiana. Jeho rodiče byli Winton Dean, farmář, který se později stal zubním technikem, a Mildred Marie Wilson. Své druhé jméno, Byron, dostal od matky podle jejího oblíbeného básníka, romantického rebela Lorda Byrona.

Když bylo Jamesovi pět let, rodina se kvůli otcově práci přestěhovala do Santa Monicy v Kalifornii. James měl k matce extrémně blízko; byla to jediná bytost, která mu skutečně rozuměla a podporovala jeho citlivou, uměleckou duši.

Jenže pak přišel šok. Když bylo Jamesovi pouhých devět let, jeho matka náhle zemřela na rakovinu dělohy. Rodina se kvůli drahé léčbě ocitla ve finanční tísni, a otec Winton se proto domluvil s babičkou, že pro chlapce bude nejlepší návrat na rodinnou farmu do Indiany. Aby ušetřili náklady, rakev s matkou poslali nákladním vlakem a malý James cestoval spolu s babičkou stejným spojem, zatímco otec musel kvůli práci a dluhům zůstat v Kalifornii. Tento moment však Jamese hluboce poznamenal, protože celou situaci vnímal jako absolutní zradu a po zbytek života v sobě nesl pocit, že ho otec opustil a zavrhl.

Jamese adoptovali jeho teta Ortense a strýc Marcus Winslowovi. Vyrůstal na jejich poklidné farmě v městečku Fairmount v Indianě, uprostřed přísné, tiché a hluboce věřící komunity Kvakerů.

V životě malého chlapce byl velmi důležitým mužem jeho pastor, venkovský kněz. Jmenoval se DeWeerd. Byl to velmi sečtělý a charismatický člověk, který miloval divadlo, umění, ale především rychlá auta a býčí zápasy. James si ho oblíbil, docházel za ním a jeho příběhy i nápady přímo hltal, protože mu ukázal svět za hranicemi kukuřičných polí. Právě pastor DeWeerd v Jamesovi zapálil dvě největší vášně, které ho později definovaly: herectví a rychlá kola. Jamese fascinoval ten pocit nebezpečí. Už na střední škole si koupil první motorku a po prašných cestách Indiany jezdil jako smyslů zbavený. Rebelství v něm nebylo pózou, ale byl to způsob, jak přehlušit vnitřní prázdnotu a vztek na otce. Určitě měl v sobě od narození potřebu absolutní svobody, ničím a nikým neovlivňovanou, ale když to jeho rebelství bylo ještě podporováno osobou, ke které cítil velké sympatie, o to se to celé v něm umocňovalo.

Když se James později vrátil do Kalifornie a začal vydělávat první peníze, všechno investoval do rychlosti. Závodil na motorkách a autech. V září 1955 měl v plánu jet na prestižní závody v kalifornském Salinas. Původně chtěl jiné auto, ale když nedorazilo včas, netrpělivě sáhl po tehdejší technologické špičce: Porsche 550 Spyder.

Bylo to nízko posazené, hliníkové, stříbrné monstrum, které vážilo sotva 550 kilogramů, ale mělo obrovský výkon. James auto okamžitě pojmenoval „Little Bastard“ (Malá bestie). Nechal si na kapotu namalovat závodní číslo 130 a na záď právě tuto přezdívku.

Auto působilo tak nebezpečně, že z něho lidé měli strach. Týden před nehodou potkal James v Hollywoodu slavného britského herce Aleca Guinnesse (pozdějšího Obi-Wana ze Star Wars). James mu Porsche hrdě ukázal. Guinness se na auto podíval, otřásl se a řekl Jamesovi mrazivé proroctví, možná i prokletí: „Prosím tě, nikdy do toho auta nasedej. Pokud v něm odjedeš, příští týden v tuhle dobu v něm najdou tvou mrtvolu.“ James se tomu jen vysmál.

V pátek 30. září 1955 vyrazil James se svým mechanikem Rolfem Wütherichem směr Salinas. James nechtěl auto vézt na přívěsu, chtěl si ho „ochutnat“ přímo na silnici. Kolem půl šesté v podvečer, na křižovatce silnic Route 466 a Route 41 u městečka Cholame, jela proti nim vysokou rychlostí černobílá dodávka Ford Tudor, kterou řídil třiadvacetiletý student Donald Turnupseed.

Student si nízko jedoucího stříbrného Porsche v zapadajícím slunci nevšiml, odbočil vlevo, a vjel přímo do Jamesovy dráhy. James stačil jen křiknout na mechanika: „Ten chlap musí zastavit, uvidí nás!“ Nezastavil. Následoval čelní střet v obrovské rychlosti. Zatímco mechanik vyletěl z auta a přežil s těžkými zraněními, James Dean utrpěl zlomeninu vazu a okamžitě zemřel.

James Dean v Porsche Speedster na závodech v Palm Springs, březen 1955.

Po tragické nehodě třicátého září roku 1955 označila policie i veřejnost za hlavního viníka Jamese Deana. První verze vyšetřování pracovala s odhadem, že mladý herec jel rychlostí kolem sto čtyřiceti kilometrů za hodinu, k čemuž přispěl i fakt, že jen dvě hodiny předtím dostal pokutu za rychlou jízdu. Případ byl rychle uzavřen jako mladická bezohlednost a řidič protijedoucího Fordu, třiadvacetiletý student Donald Turnupseed, byl zcela zproštěn viny. Moderní technologická rekonstrukce provedená k padesátému výročí nehody však přinesla šokující zvrat. Experti zjistili, že Dean v momentě nárazu nejel více než devadesát kilometrů za hodinu. Skutečnou příčinou tragédie byla špatná viditelnost a konstrukce auta. Stříbrné Porsche bylo extrémně nízké a Turnupseed ho v zapadajícím slunci přehlédl. Když začal odbočovat, Dean se pokusil o závodní manévr, aby se mu vyhnul, ale hliníkový vůz neměl proti tunovému Fordu šanci.

Trosky vozu koupil slavný hollywoodský opravář aut George Barris a to, co následovalo, dalo vzniknout legendě o prokletí Malé bestie. Barris nechal vrak rozebrat na díly. Motor a převodovku prodal dvěma lékařům, kteří s nimi závodili, přičemž jeden z nich brzy nato narazil do stromu a zemřel, a druhý se těžce zranil při převrácení vozu. Dvě nepoškozené pneumatiky z vraku koupil jiný řidič a obě údajně explodovaly ve stejný moment, což vedlo k další havárii. Zbytek šasí zapůjčil Barris policii pro putovní výstavu o bezpečnosti. Garáž, kde auto stálo, sice do základů vyhořela, ale vrak jako zázrakem přežil. Při následné manipulaci však auto sklouzlo a zlomilo mechanikovi nohu a při převozu na další výstavu způsobilo nehodu jiného vozu. Vše vyvrcholilo v roce 1960, kdy policie posílala vrak zpět do Los Angeles v zapečetěném kontejneru na vlak. Když vlak dorazil do cíle, pečeť byla neporušená, ale kontejner byl zcela prázdný a zbytek karoserie nebyl nikdy nalezen.

Všechna tato jeho touha po rychlosti a vnitřní neklid určitě pramenily z chladného vztahu se svým otcem. Winton byl pragmatický, mlčenlivý muž, který nepochopil synovu citlivost a jeho sen stát se hercem. James jejich vztah později popsal jako nekomunikativní nepřátelství. Když se stal slavným, otec se s ním občas nechal vyfotit pro tisk, ale jejich pouto se nikdy neuzdravilo. Po Jamesově smrti se sice Winton psychicky zhroutil, ale jeho pragmatismus se projevil i v tom, že se stal ze zákona hlavním dědicem synova obrovského majetku a autorských práv. James tak celý život marně bojoval o uznání muže, který nakonec finančně profitoval z jeho posmrtné slávy.

Lidé pohánění neustálou touhou po adrenalinu však ve svém nitru často svádějí tichý boj s časem. Žijí s neustálým, naléhavým pocitem, že musí všechno stihnout hned, jako by podvědomě tušili, že jejich vyměřený čas je mnohem kratší než čas ostatních. Tento zběsilý závod se životem se jim ale nakonec málokdy podaří vyhrát. Vesmír totiž počítá každou vteřinu, a především rychlost, která lidské osudy neúprosně zkracuje. Pokus oklamat čas tím, že projedou životem na plný plyn, je tak paradoxně dovede do cíle mnohem dříve, než sami plánovali. Zanechají po sobě sice hlubokou stopu, ale také spoustu nedořečených vět a prázdných míst.

James Dean možná před něčím utíkal, nebyl však ani první, ani poslední, kdo v této nebezpečné hře s časem prohrál.

„Hořel jasněji než ostatní, a proto shořel příliš brzy.“

bm

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/James_Dean

https://cs.wikipedia.org/wiki/Smrt_Jamese_Deana

kniha: Největš záhady světa, rok vydání: 2009, nakladatelství: Alpress