Článek
Zapomeňte na azurové moře, klidné zátoky a teplý vánek Středomoří. Severní moře je úplně jiný svět. Je drsné, nevyzpytatelné a ledové. Když se však plachty jachty opřou do ostrého severského větru, člověk okamžitě pochopí, proč právě odtud kdysi vyplouvali ti nejodvážnější mořeplavci historie. Vydejte se s námi na palubě jachty Libertas na plavbu, kde respekt k přírodě dostává zcela nový rozměr.
Když trup naší jachty Libertas poprvé plnou silou narazí do černých vln Severního moře, veškeré romantické představy o jachtingu jdou stranou. Tohle není Řecko ani Itálie, kde vás moře hýčká svou přívětivostí. Severní moře s vámi nevyjednává. Je nekompromisní a dává to jasně najevo od první minuty.
Palubu v pravidelných intervalech bičuje slaná ledová sprcha a každý ostřejší náklon lodi je jasnou připomínkou toho, že na této hladině jsme pouze hosté. Vítr nás řeže do tváří jako břitva a chlad zalézá pod nepromokavé bundy. Přesto je v tom všem skrytá těžko popsatelná krása. Tento drsný živel v sobě totiž nese absolutní vůni volnosti a nekonečna.
Norské fjordy: Jizvy po ledovcích a posvátné ticho
Po dnech bojů s otevřeným mořem se před námi konečně začíná rýsovat odměna. Z mlhy a vln vystupují norské skály. Jsou strmé, divoké, porostlé vřesem a protkané fjordy, které se zařezávají hluboko do pevniny jako gigantické jizvy z dob ledových.
Jakmile loď vpluje do krytých vod fjordu, svět se ze vteřiny na vteřinu změní:
Posvátné ticho: Divoký hukot otevřeného moře střídá absolutní klid, který narušuje jen šplouchání vody o trup.
Průzračný vzduch: Každý nádech na severu působí jako očista.
Nezapomenutelné scenerie: Západy slunce zde hrají barvami, které žádná kamera nedokáže věrně zachytit.
S odvahou v kostech a bez radaru
Když stojíte na palubě moderní jachty vybavené GPS, radary a detailní předpovědí počasí, stejně cítíte před severskou přírodou obrovskou pokoru. A právě v těchto momentech člověku začne vrtat hlavou zásadní otázka: Jak to sakra dokázali Vikingové?
Jak mohli tito dávní mořeplavci vyplouvat do těchto nebezpečných vod na otevřených dřevěných lodích? Bez satelitů, bez záchranných vest, bez jakéhokoliv tušení, co je čeká za obzorem. Věděli jen to, že za další bouří může ležet nová země – nebo smrt. Přesto pokaždé vyrazili. Hnala je touha po dobrodružství, která je lidstvu zřejmě vepsaná hluboko v DNA, a neochvějná odvaha.
Odkaz, který žije dál
Plavba po stopách starých Seveřanů přes Dánsko a Norsko není jen sportovním výkonem, je to vzkaz minulé době. Patří jim obrovská čest a dík za to, že tyto cesty před staletími prošlapali.
A všem, kteří se dnes – s patřičnou pokorou a respektem k živlům – vydávají na stejnou trasu, přejeme jediné: Dobrý vítr a klidné moře!
