Článek
Emoční nezralost
Vzniká tak, že ve velmi raném dětství cca do 5 let, jsme emočně nedostali pocit bezpečí, bezpodmínečné emoční přijetí a lásku od rodičů. Naopak, dospělí velmi často čakali, že dítě nebude dítětem, ale bude se chovat jako dospělý. Poslouchat na slovo. Potlačovat své emoce. (Klasické "Buď zticha a nebreč!"). Typická celosvětová výchova minulých let. Když rodič křičel, dítě se za to cítilo zodpovědné a vzalo vinu na sebe. Emoce, které nebyly jeho. Podmíněnosti (urážky) a emoce, které se uložily hluboko do našeho nevědomí a ovlivňují náš život, aniž bychom věděli, odkud jsou.
Generační záležitost
Týká se mnoha generací a projevuje se třeba v politice, kdy muži u moci se nechovají jako moudří lídři, kteří myslí pro několik generací dopředu, ale jako rozmazlení kluci, kteří si musí prosadit svou za každou cenu.
Netýká se to jen mužů, ale i žen. Jen to jsou často ženy, které musí být za zodpovědné za oba dospělé, aby rodina fungovala. A pak přijde stejně manipulativní kritika, aby jsme přes pocity viny dělaly, co nám nepřináší vždy radost a zapomněly samy na sebe.
A chaos, který emoční nezralost přináší, kdy v dospělých tělech jsou fakticky malé, zraněné děti, vidíme všude kolem nás. Viz krize kam se podíváme.
Muž nechce partnerku, chce matku
Ne ženu s vlastními potřebami, touhami, hranicemi a vnitřním životem – ale regulující, uklidňující přítomnost. Někoho, kdo uklidní jeho emoce, vstřebá jeho frustrace, potvrdí jeho sebeobraz, zvládne jeho chaos a bude ho bezpodmínečně milovat bez očekávání reciprocity. Uvaří jednou za týden a chce za to chválit ještě dalších 5 dní? Pohlídá své děti na hodinu a už je nechce vidět po zbytek týdne? To není partner, ale malé dítě, které chce ihned pochvalu.
Partnerka versus rodič
Partner je nevědomě rekrutován k plnění funkcí, které nebyly v raném vývoji nikdy plně integrovány: sebeuklidňování, sebeúcta, emoční regulace a stabilita identity.
Místo aby byl s někým, spoléhá se na něj. Místo toho, aby se znal, zrcadlí se. Místo aby převzal odpovědnost za svůj vnitřní svět, ho outsourcuje.
Romantická partnerka se stává zástupcem rané vazby – nejčastěji matkou.
Vyčerpané a vyhořené ženy.
Ženy, které se ocitnou v této dynamice, často popisují pomalou ztrátu energie a vlastní identity. Poskytují nekonečnou péči a servis, ale nic nedostávají zpátky. Musí doma vše organizovat a plánovat. Starat se o děti. Nakupovat. Vařit. Uklízet. Prát. A partner maximálně „pomůže“, když se mu to mnohokrát připomene. A někdy ani toto ne. Ženy se postupně cítí, že jsou na vše samy.
• Emočně zodpovědné za jeho nálady
• Musí být nekonečně chápavé a pořád ho omlouvat
• Trestané za to, že mají potřeby
• Vinné za to, že chtějí reciprocitu
• Vyčerpané neustálým řízením jeho života
Není to proto, že dělají něco špatně. Je to proto, že dělají příliš mnoho něčeho, co nikdy nebylo jejich.
Výchova dospělého muže je neudržitelná.
Intimita nemůže vzkvétat tam, kde žena musí zůstat malá, tichá nebo nekonečně vstřícná, aby se druhý cítil dobře.
Muž je stále připoután ke své matce. Uvnitř zůstal tím malým chlapečkem, i když mu tělo vyrostlo. Neoddělil se od mateřského pouta a nevědomě vyhledává ženy, které ho znovu vytvoří.
- Chce blízkost bez zodpovědnosti.
- Oddanost bez výzev.
- Péči bez hranic.
Žádná partnerka to nedokáže vyřešit. Žádné množství lásky, trpělivosti, porozumění ani oběti nedokončí vývojový úkol, který jí nepatří.
Manželka není zodpovědná za dospělého muže
I když se nás společnost snaží přesvědčit o opaku. Po tisíciletí. Vnímat muže jako malé děcko. Neustále ho chválit. Říkat mu, co má dělat. Uklízet po něm. On není odpovědný sám za sebe. Vždycky za vše může jeho žena, nebo matka.
• Partnerka není emoční regulátor.
• Není tu proto, aby tě vychovávala.
• Není zodpovědná za tvou sebeúctu.
• Jsem tu pro kooperaci, ne pro sloužení.
Když vystoupíte z mateřské role, přestanete se s jeho nezralostí smiřovat. Přestanete mu umožňovat vyhýbání se. Přestanete se vzdávat sebe sama, své energie a svého života, abyste ho udržela stabilního.
A právě tam začíná skutečná změna.
Prestaňte dělat maminku dospělému muži
Když je mateřská péče odebrána, obvykle se stane jedna ze dvou věcí:
1. Odejde. Protože vztah již nenaplňuje nevědomou potřebu, na které byl postaven.
2. Stupňuje se. Obviňování, manipulace, stažení se nebo hněv se objevují ve snaze obnovit starou dynamiku.
Ani jedna z reakcí není selháním. Obě jsou informace.
Odhalují, že vztah nikdy nebyl skutečně dospělý k dospělému.
Sebeláska
Výběr sebe sama je zralost. Proč ztrácet energií na někoho, kdo nám nic nedává zpátky?
Zdravá blízkost vyžaduje dva dospělé, kteří se dokáží:
• Seberegulovat
• Převzít odpovědnost za své emoce
• Tolerovat zpětnou vazbu
• Nabízet péči bez nároku
• Milovat bezpodmíněčně
Pokud se s vámi nemůže setkat tam, nejláskyplnější – a nejuzemněnější – volbou je vystoupit z rodičovské role a vrátit se k sobě.
Nikdy jste neměli vychovávat muže, kterého se snažíte milovat.
A když vztah vyžaduje, abyste se o něj starali místo toho, abyste se s ním setkávali, je to ztráta vaší energie. On to nikdy neocení. Maminku za péči o děťátko taky nikdo neocení. Protože, aby maminku dítko ocenilo, musí vyrůst. A to se nikdy nestalo.
Soustředit se na to, co chci a potřebuji já, je sebeláska.
Zdroj: Facebook. Richard Alan Sinnott
