Článek
Představte si, že byste tvrdě usnuli a probudili se až po deseti letech. Čím by vás asi tak svět budoucnosti mohl překvapit? Byli byste šťastnější, či naopak spíše znechuceni nepochopitelným vývojem celé společnosti?
Že se to nemůže stát?
Ale může. Spisovatelé sci-fi takto řeší problém dlouhých mezihvězdných letů, kdy astronauté tráví cestu tam i zpátky v tzv. anabióze, a k rodné Zemi se navracejí třeba i po stu letech.
Nebo třeba dlouhodobě odsouzení zločinci. Sice jsou asi jedni z mála, kteří pravidelně sledují (musí sledovat) současné zpravodajství České televize, ale vzhledem k tomu, že tam aktuálních informací stále více a více ubývá, je jejich návrat do syrové současnosti často také šokem.
V amerických postkatastrofických filmech musí v krytech přeživší generace čelit nejen zdevastované Zemi, ale i zmutovaným stvůrám, jejichž jediným motivem je, sežrat vás. I v naší české kotlince se zrodil jeden podobný hrdina, který dokázal na své milované Vikárce smíchat všemožné ingredience takovým způsobem, že silou svého ducha donutil prolnout běžný fyzikální vesmír s vesmírem kvantovým, takže pro něj potom nebyl vůbec žádný problém cestovat nejen na Měsíc, nýbrž i do jiných časových epoch.
Vážený měšťan pražský, pan Matěj Brouček.
A víte, kolik takových Broučků u nás stále žije? Jsou rozeseti po všech těch Vikárkách či po bohatě zdobených moravských vinných sklípcích. A oni také musí jednou vystřízlivět, definitivně opustit tak lákavý svět mámivých přeludů, vyjít na čerstvý vzduch, protřít si pořádně oči a rozhlédnout se kolem.
„Pane Bože, kde to jsem?“ řekne menšina těch lingvisticky vzdělanějších. Tu většinu zde raději citovat nebudu, i když jejich výkřik je relevantnější. No, nedivme se jim, oni si pamatují svět před deseti let. Svět 2015. Samozřejmě že na ně neútočí hladové stvůry, byť nárůst určité mutace je zde možno pozorovat. Jistý kmen měkkýšů se poslední dobou přetransformoval do podoby homo sapiens a bezohledně se snaží prosazovat své stále stupňující nároky, vyplívající prý z nepopiratelné příslušnosti k lidské populaci. Velmi těžko se tyto přírodní odchylky rozeznají, i když pod rentgenovými paprsky by se pravda ukázala. Jako bezobratlí totiž nemají páteř.
Škoda že před posledními volbami nebylo nařízeno povinné snímkování.
Jinak samozřejmě některé neměnné veličiny zůstávají. Slunce vychází i zapadá stále na stejných světových stranách. Dálnice D3 pořád nestojí a kauza Čapí hnízdo je také nedořešena. Aspoň to naše po deseti letech procitnuvší Broučky trochu uklidnilo. A co si vlastně ještě pamatují z toho roku 2015?
Na stolci nejvyšším se slastně rozvaluje Miloš Zeman a své poddané nepřetržitě oblažuje převzatými bonmoty i vlastními moudry. Teď se zrovna řeší kauza Vlevo dole a běda tomu, kdo by pochyboval o Milošově paměti. Zatím z toho máme legraci, baví nás to, dyť ten Miloš je fakt jedním z nás! Zatím se jenom z legrace hecujeme, ale za rohem už se připravuje sekáč většího kalibru. A ten se fakt nezakecá, i kdyby měl vlastnoručně strhat všechny vlajky Ukrajiny i EU, co se po Praze nacházejí. Tenkrát mu jeho poslanci právě rozbili stranu Úsvit přímé demokracie a rozhodli se založit stranu novou – SPD. To je puč, puč, puč! ječí Okamura, aby se po určitých vnitřně morálních přemetech stal znovu předsedou (a pokladníkem) i této nové strany.
To je šikovný politik, co? Máte snad někoho lepšího na post předsedy poslanecké sněmovny?
Naše tehdejší vláda v čele s Bohuslavem Sobotkou byla však opravdu neskutečně nudná. Šedivá, obyčejná a nezáživná svou úřednickou politikou. Ale upřímně, co bychom teď za to dali! Přesto musel Sobotka od válu a my jsme si vyvolili bohatýra jiného, živelného a velkoryse žehnajícího zástupům modlící se chudiny.
Pokud se tato chudina k tomuto rekovi, jenž se nyní pyšní spíše značně pochroumanou pověstí i zbrojí dosti zrezivělou, obrátila i po osmi letech, nezbývá než konstatovat, že bída těchto našich milovaných spoluobčanů se nachází někde jinde než ne v tak úplně děravých kapsách.
Na druhé straně Atlantiku obýval Bílý dům již druhé volební období prezident Barack Obama. Muž, který obdržel již v roce 2009 Nobelovu cenu míru, aniž by vyhrožoval norské vládě, pobrekoval uraženě na všech kontinentech, jak je přehlížen, a ani nežádal dřívější oceněné, by mu darovali alespoň ten velký diplom. Barack Obama jako představitel nejsilnější země světa totiž projevil mimořádnou snahu řešit všechny problémy s důrazem na právo a dialog. Myslel to upřímně a bezelstně, aniž by v první řadě trval na uzavření smluv o předání veškerého nerostného bohatství Spojeným státům.
Myslel to upřímně a bezelstně, avšak bohužel i dosti naivně. Svět si totiž takového lídra ještě nezasloužil. A tak zatímco americká vojska v dobré vůli opouštěla místa válečných konfliktů, jiné síly je pohotově nahrazovaly. Arabský svět ovládly vražedné hordy náboženských fanatiků, radikálních džihádistů, kteří se odtrhli od al-Kajdy a kteří založili tzv. Islámský stát. Zaplavili hlavně země, které byly díky odchodu Američanů v politickém i hospodářském chaosu, a zavedli zde nejtvrdší odnož práva šária. Ukamenované ženy, uřezané hlavy nesouhlasících mužů, veřejné popravy zveřejňované na sociálních sítích, a střelba, střelba, střelba. To prý ve jménu velkého Alláha.
IS byl nakonec úspěšně zlikvidován za podpory USA, západních i arabských spojenců, a v neposlední řadě i odvážných kurdských milicí, za jejichž statečný boj jim po Obamovi nastupující president Trump slíbil otevřít jednání o samostatném kurdském státě. Po porážce IS na vše takticky zapomněl.
Za zmínku snad ještě stojí vojenská operace Dragon Ride, kdy územím České republiky projelo 115 vozidel a asi 500 vojáků armády USA. Projíždějící konvoj byl během celé trasy pozdravován našimi občany a 31. března na nádvoří ruzyňských kasáren dorazily tisíce dalších lidí. Vojáky také navštívil premiér Bohuslav Sobotka, ministr obrany Martin Stropnický, americký velvyslanec Andrew Schapiro a náčelník generálního štábu Petr Pavel.
Samozřejmě že se konaly i protestní demonstrace odpůrců USA, jakožto i NATO. Je zajímavé a pro další politický vývoj naší vlasti velmi podnětné a poučné, že tito demonstranti v současnosti adorují Donalda Trumpa, který je jím velkým vzorem a jehož vize budoucího světa by byla určitě vhodná i pro nás.
Právě vize budoucího světa je to hlavní, co naše Broučky tak šokuje. Vždyť si to vezměte: Rusko hrozí Evropě atomovými pumami, pokud bude znásilňované Ukrajině jakkoliv pomáhat. Fȕhrer Putin si navíc vzal do hlavy, že on je ten osvícený, osudem určený a Matičkou Rusí vyvolený, aby ruské impérium navrátil minimálně do hranic bývalého SSSR. Minimálně!
Navíc náš hlavní spojenec, který již přes sto let garantuje demokratické poměry na většině území Evropy, se nyní proti této Evropě sám obrací. Chce rozbít nejen OSN, ale i NATO a značně oslabit EU. Zavádí den ze dne úplně šílená cla a nikdo neví, co bude zítra a k tomu: Já chci Grónsko, já chci Kanadu, já budu chtít asi i Island, zkrátka já chci, já chci, já chci!
A to nemluvíme o Číně, která jen zpovzdálí čeká, až my
si tu pořádně nafackujeme, mezitím si v poklidu zabere ruskou Sibiř, a pak už budeme na řadě my.
Naše vláda, místo aby se jednoznačně přidala na stranu pravdy a aktivně utužovala solidaritu evropských zemí, snaží se pouze plnit tyto body svého programu.
-Zabránit vyhlášení právoplatného trestu pro premiéra. Nevydat k trestnímu stíhání pro hanobení rasy ani předsedu sněmovny.
-Dbát na to, aby vládní Bumbrlíček (Agrofert) měl neustálý přísun živin, tzn. dotací i státních zakázek, a aby byl co nejméně zatěžován takovou prkotinou, jako jsou daně.
-Co nejrychleji si zajistit loajalitu státních zaměstnanců, což značí, že jich v rámci šetření co nejvíce propustíme a za lepších platových podmínek, si tam dosadíme své prověřené lidi.
-A nezapomínat na mediální podporu. Česká televize musí být vládní, pardon, státní!
-Zahraniční politiku již rozvíjíme v rámci Visegrádské 3 (zatím bohužel jenom trojky, ale možná přijmeme Bělorusko).
Kterýpak občan, novodobý pan Brouček, by po zjištění takovéto perspektivy nezatoužil se vrátit zpátky do své útulné Vikárky, do svého lákajícího sklípku. Uzavřít se v nedobytné ulitě, schovat se v bezpečném úkrytu a vůbec, vůbec se nestarat o ten bláznivý svět, vždyť oni si to stejně udělaj po svym, že jo?
Jenže, pánové, ono by totiž za chvíli došlo i na vás! Stojíme opět na křižovatce dějin a zítra už může být pozdě. Místo hospůdek a vinárniček pracovní umístěnky, a možná i gulagy. Vždyť to tady už několikrát bylo.
To si to nepamatujete?!
Ano, vidím, že začínáte chápat. Už si vyhrnujete rukávy, už se na to připravujete. Ten hnůj se musí vykydat.
A začněme pěkně doma!
Zdroje: současný tisk
