Článek
Taneční v rytmu KGB
Je to už dávno, velmi dávno, kdy odezněla moje puberta. V těch sladkých dobách mládí bývalo dobrým zvykem připravit se na vstup do slušné společnosti absolvováním tzv. tanečních kurzů. A to platilo bez výjimky i pro jinochy jinak nepřizpůsobivé, někdy i tělesných tvarů poněkud komických a pohybů nepředvídatelných. Ale stačilo několik výcvikových hodin a hle: již jste se svou partnerkou vytvářeli na parketu pomocí pohybů ladných zamilované obrazce.
Však nikoli pouze obratnosti tělesné, nýbrž i výuce ducha a slušnosti a vychování potřebnému se tenkrát učitelé tance věnovali a nám, pařezům neotesaným, se ono umění snažili do našich hlav vpravit. Proto dodnes dobře vím, kdo koho zdraví první, kdo komu dveře otvírá a že při jídle se nemlaská.
A také, pokud chci s vyhlédnutým děvčetem tančit, musím pronést kouzelnou formulku: Smím prosit?
Ach, to byly časy…
Však Vladimir Putin, divoký chlapec z přístavních čtvrtí Petěrburku, pravděpodobně taneční kurzy neabsolvoval. Nebyl čas. Plnil službu vlasti. A zatímco šmíroval ve Východním Německu, jestli si odtud Češi nevozí dětské oblečení, boty nebo záclony, svět doma se mu trochu pozměnil. A když on pak stanul v čele širé Rusi, zjistil, že ta Rus již není tak širá, a dokonce již ani sovětská, a na dovršení všeho se z tak Velké a obávané strany stala pouze strana malá. A princezna Krymská, po které tak toužil, je zasnoubena s jakýmsi junákem ukrajinským, jenž se prý kamarádí s takovou sběří, jako jsou Tataři, fašisté a banderovci.
Však příroda si poroučet nedá. A láska už vůbec ne. Voloďa tu svou princeznu, krasavici nesmírnou, zkrátka musel mít.
Žádný Jiří Guth – Jarkovský, dokonce ani ten náš Špaček by zde se svými radami neuspěli. Vladimír slepě věřil pouze východní, snad z mongolských stepí přiváté vychytralosti, kteráž to mu počala ukazovat tu nejsnadnější cestu ke žhavému splynutí se svou vyvolenou.
Samozřejmě že v zájmu všeho ruského lidu.
A i když neznal tu kouzelnou formulku smím prosit, navštívil jeden krymský ples. Asi myslivecký, protože tam bylo tolik uniformovaných nevojáků, prý domobrany, až oči přecházely.
Právě takhle se Vladimir dohodl s pár kamarády z dob šmírování. A jeho geniální plán šel ještě dál. Že princezna Krymská tančí pouze s tím ukrajinským fašistou? Nu što! Když se Ukrajinec zašel k výčepu občerstvit, pár soudruhů z KGB ho tam nejdříve poplácalo po ramenou, vodky s ním popilo a potom jej zřezalo až do bezvědomí. Nemá si začínat! Banderovec jeden! Až tak široká a upřímná je ruská duše…
A Putin se zatím blíží a blíží k té své lásce, která jenom nechápavě klopí zraky, aby jí vzápětí oční bulvy téměř z důlků vylétly. To jak ji Vláďa bez jakéhokoliv vyzvání chlapácky uchopil, přitiskl k sobě (prý až na věčné časy), a začal s ní pomocí pohybů vojensky přesných milované ruské hvězdy pěticípé na parketu malovat.
Zbitý ukrajinský bohatýr si mezitím ve výčepu lízal rány a byl zatím rád, že je rád.
Vladimir se tak stal hrdinou, i když neřekl té překrásné princezně Krymské: Smím prosit, natožpak jejímu partnerovi: Dovolíte, pane?
Stát se to dříve, v dobách dávných časů…
Třeba na normální vesnické tancovačce.
Tam by dostal pěkně do držky!
V Rusku se ale tančí podle jiných not. Když už jsme toho banderovského junáka tak pěkně zmalovali, proč nezmalovat i jeho kamarády? A proč ne rovnou celou Ukrajinu, která stejně není Ukrajinou, ale pouze naším milovaným Maloruskem?
A tak uniformovaná domobrana se hbitě převlékla, by se vyšňořila slušivými oblečky hrdinné ruské armády, které byly možná ještě lehce pokryty slabou vrstvou prachu nejen afgánského, ale i čečenského, abchazského a možná i syrského. Uskladněná technika z dob Velké vlastenecké se také trochu oprášila a hrr na ně!
My Rusové, my hrdinové, my je ale pěkně zmalujeme. Hlavně děti, ženy a starce. Třes se, zaprodaná Ukrajino!
A tak to tam malují dodnes.
My na to jen zíráme, protože se bojíme Putinových atomovek. A on ví, že se bojíme, proto jeho drzost je den ze dne větší.
Kdyby tak mohl přijít na tu naši vesnickou tancovačku. Bez těch atomovek. Tam by dostal pěkně do držky!
Pokud by ale ve vládě již neseděli bývalí členové SČSP, lidé schopní se klanět nejen diktátorovi, ale i dopravnímu letadlu, jež zrovna doručilo předražené a nekvalitní roušky.
Nu což, každý z nás asi chodil do jiných tanečních…
