Článek
Válka se vás o nějaké dovolení prosit nebude
Vánoce, svátky klidu a míru, jsou úspěšně za námi, dokonce i závěr roku jsme statečně zvládli. Trochu jsme popili, s přáteli či s rodinou poseděli a popřáli si do dalšího roku hodně zdraví. Všichni doufáme, že ten nový rok bude pro nás rozhodně lepší a úspěšnější než ten minulý. V to doufají lidé na celém světě. Ne však všem bylo dopřáno prožít uplynulé dny v pohodě a bezpečí.
Jsou totiž určité státy, určité síly a určití lidé, kteří tyto naše sváteční sny a přání nerespektují. Důkazem toho jsou i třetí Vánoce na krutě zkoušené Ukrajině, kdy vás může kdykoliv vyrušit ze svátečního rozjímání hukot sirén, výbuchy bomb a sténání raněných. Vladimír Putin, ruský imperátor, se zkrátka rozhodl, že se musí v historii zařadit po bok Ivana Hrozného, Petra Velikého či Džugašviliho Josifa, by dle jejich vzoru rozšířil matičku Rus až k hranicím možného a ještě kousek dál. A to po dobrém či po zlém.
On samozřejmě neválčí, on pouze provádí „speciální operaci“. Tento úkon spočívá v jedné, jediné drobnosti, a tou je totální likvidace Ukrajiny. Putin totiž rozhodl, že žádná Ukrajina nikdy neexistovala, neboť všichni tak zvaní Ukrajinci jsou vlastně přespolní Rusové, což je jim potřeba důrazně připomenout. My ostatní na západ od ruských hranic nazýváme takovýto způsob přesvědčování genocidou.
Původně měl tento již dříve vyzkoušený scénář trvat nanejvýš týden, ale udatnost ukrajinské armády, která sbírala bojové zkušenosti za pochodu, prodloužil tuto operaci již na třetí rok. Ivan Hrozný i Stalin byli magoři a my bohužel nevíme, kam až chce Putin své vzory kopírovat. Atomovou pumou vyhrožuje již dost dlouhou dobu a bojím se, že je pouze otázkou času, kdy mu vzteky praskne nějaká ta žilka a on již v polotemnu pekla ten knoflík zmáčkne.
Co potom? Jak jsme připraveni?
Naše media, jsouce pod skrytým a vtíravým vlivem ruských dezinformačních kanálů, nazývají každého politika, který by jen náznakem tento problém zmínil, válečným štváčem. Proč nám ten člověk, ten provokatér nedá pokoj, proč přikládá polínko do ohně, když my chceme mír? Mír je sice krásná věc, ale prasklá žilka je čím dál reálnější.
Zatímco u nás se řeší prkotiny, ostatní svět se již probouzí. Pobaltské státy spolu s Polskem staví obranný val. Skandinávie tvrdě navýšila peníze na obranu a připravuje obyvatelstvo na případnou válku.
A co my? Co vy? Co budete dělat, kdyby vás uprostřed noci probudil jekot sirén a monotónní hlas by do nekonečna opakoval: Toto není zkouška sirén! Je vyhlášen poplach! Toto není zkouška sirén!
Ti nejšťastnější, kteří ani nezaslechnou alarmující výzvy a budou se nacházet v těsné blízkosti výbuchu, se okamžitě promění na do prostoru vystřelené atomy neživých prvků. Jejich posledním zážitkem bude patrně útržek právě probíhajícího snu. Oni se ani nedovědí, že vypukla nejstrašlivější válka, která kdy mohla tuto planetu potkat. Epicentrum, které dle síly shozené pumy může mít v průměru jeden kilometr i více, pohltí děsivá ohnivá koule, falešné slunce, jež má teplotu až několik desítek milionů stupňů. Bezprostředně po výbuchu se rychlostí světla šíří silné elektromagnetické záření všech délek včetně nebezpečného rentgenového záření, záření gama a spalujícího infračerveného záření. Záření dopadnuvší na okolní předměty zvyšuje jejich teplotu až ke vznícení nebo roztavení. Následuje rázová vlna, tedy tlaková vlna šířící se v atmosféře, obecně v prostředí. Boří okolní domy, trhá stromy, odnáší i velké předměty. Následně se do okolí rozptýlí produkty jaderného štěpení, tedy rozmanité látky, které radioaktivně zamoří okolí.. (Wikipedie)
Ti méně šťastní, kteří by se nacházeli řádově vzdáleněji od epicentra, budou nejprve nevěřícně zírat na rodící se slunce, načež oslepnou a v následném rachotu i ohluchnou. Než však stačí propadnout děsivému šoku, následná tlaková vlna je rozmáčkne a odnese někam do neznáma.
A potom tu budeme my, ti nešťastníci, již by se probouzeli několik či více kilometrů od výbuchu, a rádi by přežili. Sice ještě nevíme, do jakého světa, ale pud sebezáchovy je silná zbraň. Ne každý zná doporučení Úřadu pro bezpečnost práce, natož aby si ho zapamatoval. Toto je přesný přepis:
1. Identifikujte místa potenciálního úkrytu
Vašim prvním úkolem by proto mělo být identifikovat místa potenciálního úkrytu. Najděte nejlepší místo pro úkryt v blízkosti místa, kde trávíte hodně času, jako je domov, práce a škola. Dojíždíte-li pravidelně na jiná místa, zjistěte si i úkryty, které jsou po cestě.
Nejlepší úkryt je v podzemí a uprostřed větších budov.
Venkovní prostory, vozidla nebo jakékoliv mobilní domy neposkytují odpovídající přístřeší před radioaktivním spadem. Hledejte sklepy nebo suterén velkých vícepatrových budov.
2. Připravte si evakuační zavazadlo a nouzové vybavení
V případě potenciální hrozby byste měli mít připravené evakuační zavazadlo a sadu nouzového vybavení. Vše by mělo být dimenzováno minimálně na 72 hodin (3 dny), raději však na 168 hodin (7 dní). Do evakuačního zavazadla pro nouzové přežití si zabalte:
Potraviny a tekutiny: balená pitná voda v lehkých plastových lahvích, trvanlivé potraviny – ideálně kalorické (vakuované/sterilované).
· Oblečení a ochranné prostředky: ochranný oblek proti radiaci, celoobličejová maska proti radiaci, náhradní oblečení a spodní prádlo, pláštěnka, deka, spacák, karimatka a polštář pod hlavu.
· Osobní doklady a drobné cennosti: průkaz totožnosti – občanský průkaz, řidičský průkaz, cestovní pas, rodný list, průkaz zdravotní pojišťovny, peníze v hotovosti, platební karty, cenné papíry, zlato, šperky, drahé kameny, akcie, investice apod., pojistné smlouvy, stavební spoření, doklady k nemovitostem a jiné důležité dokumenty.
· Vybavení pro přežití: nůž a nůžky, zápalky, zapalovač, křesadlo, zbraně, které máte k dispozici.
· Léky a hygienické potřeby: jodové tablety – chrání štítnou žlázu, aby nepřijímala radiojód z ovzduší, nezbytně nutné léky, které užíváte, prášky proti bolesti a horečce, obvazy, náplasti, škrtidla, mýdlo, dezinfekce, sterilní rukavice, ručník, toaletní ubrousky, brýle a další nezbytné věci.
· Komunikační zařízení: mobilní telefon s nabíječkou, rádio a vysílačka – ideálně s ruční klikou, náhradní zdroj energie – baterie, powerbanka, svítilna, baterka, čelovka.
· Ostatní důležité věci: Mějte na paměti také specifické potřeby každého člověka, včetně léků. Nezapomeňte na potřeby domácích mazlíčků, máte-li nějaké. Určitě nezapomeňte na náhradní zdroje energie (baterie) a nabíjecí zařízení pro telefony a další důležitá zařízení, která se vám mohou hodit.
Hezky se to čte, ale praxe by byla asi jiná. Vždyť si vezměte ten zmatek, když vícečlenná rodina ráno zaspí. A tady? Co mám vzít? Kde to je? Kolik máme času? Kam vlastně půjdeme? Ježišmarja!!!
O nejbližším krytu by vás měli informovat vaši hasiči. Víte, kde ti vaši jsou? Myslíte, že byste se v této situaci vůbec dovolali? Pokud by navíc nebyla elektronika vyzářeným impulzem již vyřazena z provozu. Známé kryty jsou pražské metro a strahovský tunel, což je lidem z míst vzdálenějších či úplně vzdálených doslova platné jako mrtvému zimník. Apropo, problém krytů v Česku vyčteme opět z Wikipedie:
V Německu pokrývají kryty 3 % jeho populace, v Rakousku 30 %, ve Finsku 70 %, ve Švédsku 81 %, a ve Švýcarsku 114 % V ČR se do protiatomových krytů vejde zhruba 2,3 % populace, protože se postupně vyřazovaly z provozu.
Řekněme tedy, že i tak většinu výše popsaných podmínek přibližně splníme, stačíme se schovat v nějakém sklepě či garáži, a teď čekáme, co bude dál. Přežili jsme oslepující výbuch, pekelný žár i hromový rachot, který k nepoznání změnil scenérii nacházející se vně naší skrýše. Pokud pomineme sténání raněných, je teď všude kolem ticho. Hrobové ticho. Co bychom měli dělat dál?
Každopádně čekat a sbírat síly, kterých bude zcela jistě zapotřebí. Ven vycházet zatím nemůžeme, neboť okolí je zamořeno smrtelným radioaktivním zářením. Pokud máme nějaké spojení se světem, řídíme se instrukcemi, jestli ne, minimálně 24 hodin nesmíme opustit úkryt. Zbytková radiace se samozřejmě zmenšuje zvyšující se vzdálenosti od výbuchu, ale i tak bychom při výstupu ven měli dbát určitých pravidel. Obléknout si co nejsvětlejší věci, nejraději úplně bílé, chránit si všechny části těla, obličej maskou či alespoň mokrým ručníkem. Primární radioaktivita může být sice minimální, ale pozor na radioaktivní spad, jenž se dostal nahoru při výbuchu a nyní klesá dolů. Proto nepodcenit déšť nebo padající popílek. Jsou to nebeští poslové jisté smrti. Takže se raději vrátíme do našeho provizoria, kde se kompletně svlékneme, omyjeme, či alespoň otřeme a svlečené šaty odneseme do bezpečné vzdálenosti. Nebo ještě lépe spálíme.
A znovu čekáme. Nevíme sice na co, leč nic jiného nám nezbývá. A zde se nabízí mnoho dějových variant, jež známe z apokalyptických filmů či knih. Ta nejoptimističtější možnost by byla, kdyby se humanitární pomoci chopila armáda a přeživší by přepravila do nezamořených oblastí, kde by oni mohli začít žít nový život.
Další verze už nejsou vůbec dobré. V nich je armáda sama dezorientovaná, vláda neexistuje, zrovna tak jako nezamořené oblasti. Bomby totiž padaly všude, snad mimo pralesů Afriky a Amazonie, které však také vezmou brzy za své, neboť prach ve vysokých vrstvách atmosféry zastíní slunce natolik, že tzv. nukleární zima zlikviduje postupně všechno rostlinstvo na zemi. Nic se neurodí. Nebude co jíst. Proto obyvatelstvo naší kotliny brzy převálcují sunoucí se milionové davy z východu, které se vydaly do staré dobré Evropy v naivní víře, že zde budou nakrmeni.
Nebudou, neboť poslední zásoby supermarketů jsou již dávno zkonzumovány a v troskách měst bojují mezi sebou gangy o obyčejné přežití. Však ony tlupy dorazivší z východních spálenišť je zcela zlikvidují. Mají totiž ve svém čele ty největší a nejbezohlednější surovce, kteří vládnou nad životy všech. Lidé chytří a vzdělaní jsou pojednou nejslabším a hlavně zbytečným článkem této barbarské civilizace. Možná i několik století se svět bude potácet v tomto primitivním způsobu života, kdy se bude tolerovat i kanibalismus. Historie, umění, veškeré technologie jakožto i zákony matematiky či fyziky jsou kompletně z lidských mozků vytěsněny, a když se konečně matička zem uzdraví, opět začne rodit své plody a zvěř se v dostatečném počtu rozmnoží, vznikne něco jako feudální zřízení. Od vsi ke vsi potom budou putovat směšní klauni, kteří za trochu jídla začnou čeládce pro obveselení vykládat neuvěřitelné historky, jako že lidé prý dříve i létali. A když dojdou až k tomu, že někteří doletěli i k Měsíci, dojde posluchačům trpělivost a místo nějakého toho žvance odmění šašky sprškou kamení.
Ano, až tak se může změnit náš milovaný svět. A to díky jedné žilce, díky jednomu člověku.
Už aby si ho čert vzal!
Použité zdroje:
