Článek
Někdy jsou vzdálené, někdy se k nám přitisknou tak těsně, že nám zanechají rudý otisk na tváři. A pak se dveře najednou otevřou, dovnitř vtrhne chaos a tramvaj, dosud klidná, se promění ve scénu plnou křiku a agresivních gest. Jsme v ní, ale nepatříme tam.
Nechceme chaos. Nepřejme si násilí.
Nejsme hrdiny. Nikdy jsme jimi nechtěli být. A přesto v nás žije něco, co nás nutí dívat se na svět se směsí té naší ironie a neodbytného smyslu pro spravedlnost. Možná je to jen melancholie malého národa, který se naučil přežívat v šedých zónách historie, a přece neztratil potřebu postavit se na stranu slabšího.
Všechno za oknem naší tramvaje se poslední dobou rozplývá. Důvěrně známé obrazy našeho světa se mění k nepoznání. Rozdíly mezi Východem a Západem blednou jako vyšisované fotografie. Co nám zůstává? Morálka. Je to morálka malých činů, každodenních rozhodnutí, která někdy nevypadají jako hrdinství, ale právě proto mají váhu.
Velká gesta jsou lehká. Nesnesitelně lehká. Hulákat silná slova je snadné, stejně jako se schovat za pohodlí kalkulu nezúčastněnosti. Skutečné rozhodnutí pak přichází ve chvílích, kdy se pragmatismus střetne s tichem vlastního svědomí. Když se podíváme do očí těch, kteří čekají, jestli se postavíme na jejich stranu.
Není to o ideologii. Nikdy to nebylo o ideologii. Je to o tom, že vidíme, co se děje – a nedokážeme to jen tak přejít. Proto je potřeba:
1. Posílit evropskou solidaritu a spolupráci – ne prázdnými deklaracemi, ale konkrétními závazky a činy. Spoluprací se sousedy, kteří sdílejí naše hodnoty. Není to otázkou volby, ale přežití.
2. Podporovat Ukrajinu – ne z ideologických důvodů, ale z důvodu svědomí. Slabší, který vzdoruje silnějšímu, je příběh, který sami důvěrně známe.
3. Odmítnout pragmatický cynismus – protože vypočítavost v morálních otázkách nakonec vždycky vede k porážce.
Nechceme být hrdiny. Ale nemůžeme být ani svědky klopícími oči. Možná jsme jen cestující v tramvaji dějin, ale i v té naší tramvaji číslo sedm se můžeme sami svobodně rozhodnout, kdy a proč vstát a vzdorovat cynismu. Každý sám za sebe a přece společně.
