Hlavní obsah

IKEA jako letiště.

Foto: Vladan Špaček

Tak je zase podzim. To slovo se pojí se sychravým počasím a kdesi v podvědomí se usídlí myšlenka, že podzim je vlastně konec roku.

Článek

IKEA jako letiště.

Tak je zase podzim. To slovo se pojí se sychravým počasím a kdesi v podvědomí se usídlí myšlenka, že podzim je vlastně konec roku. Ke konci roku samozřejmě patří Vánoce a k Vánocům se neodmyslitelně vážou nákupy.

Když mi však v mysli vytane slovo nákup, nevybavím si konkrétní obchod ani obchodní centrum. Představím si cestu, kterou za ním musím podniknout. A při slově cesta se mi okamžitě vybaví letiště. Letiště u mě ale neevokuje touhu či nostalgii po cestování. Evokuje ve mně vzpomínku na obyčejný obchodní dům IKEA.

IKEA sice stojí v nákupních parcích, na kterých křičí reklamy jiných prodejců na konkrétní a stále lepší zboží, ale nikdy není natěsnaná uprostřed mezi ostatními obchody. Je vždycky stranou. Působí intimně – ne odstrčeně, spíš solitérně. Když stojím před ní a dívám se na to obrovské parkoviště, na lampy a na stěnu obchodu s výlohami a velikým vchodem, budí to ve mně dojem, že jsem na letišti. Mám pocit, že stojím na místě, odkud můžu někam vzlétnout. Stojíte tam, padá sníh a vločky se objevují v kuželech světel lamp. Nad světla není vidět. Tma nad světly vytváří takový strop a celá scéna působí tiše. Vlastně tam vidět něco je. Na rozích modré budovy jsou tlumená červená světla jako na letištních budovách.

Nedávno jsem někam letěl. Když jsem přijel k letištní hale, vzpomněl jsem si na IKEu, ale ten zvláštní pocit z letiště se nedostavil. Křičely tam na mě jen reklamy různých značek a připadal jsem si jako v jakémkoliv jiném nákupním centru. Nebyla to ta moje stará dobrá IKEA, to mé staré letiště. Možná že když přijdu do IKEA a vzpomenu si na letiště, mluvím vlastně o jiném čase. O jiných letištích a o jiných pocitech z toho, že se bude cestovat a že se bude bydlet.

IKEA je totiž něco úplně jiného než normální obchod. Běžný obchod je v podstatě jen upravené skladiště, kde si vezmu zboží, které možná ani nepotřebuji, jen je ve mně vzbuzen dojem, že ho nutně mít musím. A na konci takového skladu čeká ta hrozná věc – pokladna, kde to všechno musím zaplatit.

V IKEA je sice na konci také pokladna, ale celý ten proces je jiný experiment. Je to místo, kde se nenabízí zboží, ale domovy. Procházím uličkami a dívám se na různé ložnice, různé kuchyně a příbory. Je to prostor, kde si můžu vymyslet, jak chci žít.

Ostatní obchody fungují úplně jinak. Když jdu do potravin, nepředstavuji si, co budu vařit. Vím, že dělám guláš, tak prostě beru suroviny. Nepředstavuji si, jak bude guláš lesklý, jak bude vonět, jak majoránka vytvoří strukturu na povrchu omáčky, ani jak u něj budu hodovat s rodinou. Stejně tak v železářství si jdu koupit hřebík a nevidím u něj, jak ho budu zatloukat a jak mi bude držet hezký trám. Vidím jen mastný, studený hřebík za tři koruny dvacet, pro který jsem musel zajet. Tím to končí.

Ale když přijedu před IKEA, atmosféra toho místa a jeho parkoviště udělá z věcí úplně jiný zážitek. Chodím uvnitř, poslouchám tlumenou hudbu, která vlastně ani není hudbou, dívám se na vystavené předměty a představuji si, jak budu bydlet. Vidím stůl a hned vím, jak se mi u něj bude sedět, jak bude jeho deska vysoká a jak se mi v tom pokoji bude psát na psacím stroji. Představuji si příbory, které budu držet v ruce, a vidím sám sebe, jak se u toho stolu raduji se svými blízkými.

Je podzim a já jedu autem a přemýšlím. Než dojedu do cíle, odbočím a zastavím se u IKEy.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám