Článek
Úhlavní padouch Thanos posbíral kameny nekonečna, lusknul prsty a vymazal polovinu všeho živého. Přetvořil tím vesmír. Donald Trump má svoje vlastní kameny nekonečna. Lusknul celní politikou – a svět se otřásl.
Někdo v tom vidí promyšlenou strategii. Já spíš sázku all-in na červenou třináctku v ruletě v Las Vegas. Šance na výhru? Přibližně 1 ku 38. Nic moc. To už bych radši sázel na to, že Manchester United vyhraje do pěti let Ligu mistrů.
A propos, spojení „Trump“ a „casino“ nikdy moc nefungovalo. Vzpomínáte na jeho slavné Trump Taj Mahal Casino? Měl to být osmý div světa, který nakonec skončil krachem.
Dnes hraje Trump s novými žetony: tarify na dovoz z hlavních obchodních partnerů USA – Mexika, Kanady, Číny. A dopady už vidíme. DAX: -10 %, FTSE: -6 %. A to jsme teprve na začátku týdne.
Nejsem ekonom. Nechám detailní analýzy povolanějším. Ale vztahy a komunikace mě odjakživa fascinovaly víc než čísla. A z pohledu komunikace tohle nevěstí nic dobrého.
Nejde totiž jen o ekonomické náklady. Jde o důvěru. Systémovou důvěru. Důvěru v instituce, stát, předvídatelnost.
Dobře si pamatuji rok 2008. Byl jsem tehdy zrovna na kolejích v Hradci a sledoval pád Lehman Brothers. Bral jsem to s nadhledem, zatímco vrátný v hale to označoval za konec světa. Měli jsme pravdu oba. On v tom, že to byl pořádný průšvih. Já v tom, že to nakonec zvládneme.
Krize tehdy rozvrátila důvěru mezi bankami, v trhy, i v politiku. A trvalo roky, než se začalo něco napravovat.
Nicméně pokud je na Americe něco obdivuhodného, je to hluboko zakořeněné
přesvědčení, že každá krize je příležitost. Ke změně. K růstu. K inovaci.
V Avengers se nakonec objevil Tony Stark a (skoro) všechno napravil.
Úkolem Evropy a Západu dnes je být tím Iron Manem.
A vůbec nejlepší by bylo, kdyby k tomu měl znova jako parťáka Kapitána Ameriku.
Bude to bolet. Ale jiná cesta je v nedohlednu.
