Článek
Po více než třech dekádách od rozpadu Československa pochopili konečně i představitelé sportu, že mít na dresech úřední jméno státu je anachronismus, který nijak neprospěl propagaci naší země. Úřední jméno patří do mezinárodních smluv, ne na dresy sportovců. Letitá praxe se jménem CZECH Republic jen přispěla k tomu, že si ve světě mnozí mysleli, že se anglicky jmenujeme Czech (ostatně tento nesmysl měli na dresech naši „zlatí hoši“ v Naganu…). Zdůrazňování republiky bylo v módě po svržení monarchie před 106 lety, ale nyní, kdy těch republik je ve světě kolem 150, je to poněkud trapné. Ale třeba na webu sport.cz stále místo Česko vypisují Česká rep. Evidentně nepochopili, že by mohli používat krátké a nadčasové geografické jméno Česko. Nebo rubriku vede jeden z odpůrců krátkého jména.
Nedávný článek pana Vondráčka, a zejména diskuse pod ním, ukazuje, že stále existují lidé, kteří nepochopili, že síla každého státu je spojena s jeho historií – např. náš severní soused byl Polským královstvím, krátce Varšavským knížectvím, nyní je republikou, jeho území se měnilo, země ztratila suverenitu nebo zanikla úplně a byla rozdělena mezi sousedy, ale Poláci prostě vědí, že jejich země byla i v minulosti Polskem, přestože byla polská území zabraná cizími mocnostmi. Slovensko dokonce až do roku 1918 jako státní útvar neexistovalo, v rámci Československa se „ztratilo“ s malým „s“ přilepením za Česko, ale Slováci ani na chvíli nepochybovali, že geograficky Slovensko existovalo i v rámci Československa i uvnitř Uherska (Maďarska), i když ho Maďaři nazývali Feldivék (Horní země). Proto také svoje geografické jméno používali po celé období společného státu a Slovenskou republiku si od rozdělení Československa nechali pro oficiální účely. Na dresy sportovců je ani na chvíli nenapadlo našít Slovak Republic, ale jen a pouze SLOVAKIA.
Proč tedy u nás stále existují lidé, kteří odmítají jméno Česko? A stále opakují v diskusích nesmysl o tom, že se jedná o novotvar (škaredý, hnusný, slizský apod.), který vytvořili politici či novináři – to jedna sorta odmítačů. Ta druhá hledá geografické důvody a má jádro zejména na jižní Moravě – v Česku dle nich není zastoupena Morava (občas někdo zmíní i Slezsko) a Česko je prý jen synonymum pro Čechy. Zajímavé u této skupiny je, že Česká republika už jim nevadí (tam tu Moravu zřejmě někteří vidí). Ale zavilí moravisté se ani s tím nesmířili a přicházejí s alternativami typu Českomoravsko. A třetí skupina pro změnu sídlí v Čechách a bohorovně užívá jméno Čechy pro celý stát – ta v diskusích vesměs absentuje, zato je velmi početná, zejména mezi politiky.
Sleduji tu situaci jako profesionální geograf, který Česko používá od studijních 70. let v Bratislavě zcela analogicky k tomu, že se zde užívalo Slovensko. I naše země byla Českým knížectvím, Českým královstvím, poté součástí Československa, krátce nazývané i Česko-Slovensko, později moc komunistická vytvořila i Českou socialistickou republiku. Geograficky vzato stále to bylo Česko, i když se jeho geografické území měnilo – stejně jako v případě Polska. Tady může samozřejmě někdo namítnout, že v minulosti se země nazývala Čechy, a že toto jméno se v historickém kontextu užívá dodnes pro západní část naší země. A má samozřejmě pravdu – proto také jméno Česko geograficky zahrnuje i další území, která byla v minulosti politicky i kulturně s Čechami spojena, tedy Moravu a část historického Slezska. Tento jazykový dualismus dvou jmen odvozených od stejného základu je odrazem vývoje jazyka i politického uspořádání naší země.
Český jazyk se po staletí vyvíjel, mění se a bude procházet změnami i v budoucnosti – přejímání slov z jiných jazyků je jasným důkazem. U geografických jmen také docházelo k vývoji. Běžné bylo užívání plurálu analogickému jménu Čechy – tedy Rakousy, Uhry, ale i Španěly, Bavory, Portugaly, Flandry a podobně. Jiná jména byla odvozována z latiny, jejíž přípony -ia se upravily do podoby -ie (Francie, Belgie, Albánie aj.), další byla přebírána z jiných jazyků, např. jsme měli Žaponsko místo Japonsko, někdy jsme přejali jméno s českou fonetickou výslovností (Jamajka, Mexiko), jindy jsme převzali originální tvar, ale s původní výslovností (Chile, srovnejte se slovenskou podobou Čile), jindy zase, podobně jako zmíněné dočasně užívané Žaponsko, jsme převzali Čínu (srovnejte s polskou plurální podobou Chiny, vyslovováno s „ch“). To jen na ukázku, jak variabilní bylo přebírání názvů států do češtiny (a to jsem nevyčerpal všechny možnosti). Čeština zejména v době národního obrození začala zejména evropská jména upravovat do podoby s příponou -sko, event. -cko, a tyto tvary postupně nahradily výše zmíněné plurály. Takže se prosadilo Španělsko, Portugalsko, Bavorsko, Rakousko apod. Většinu jmen převzatých z latiny čeština ponechala (výjimkou je Maďarsko, které oficiálně nahradilo roku 1918 Uhersko, resp. Uhry, nebo Moldavsko namísto Moldávie), naopak slovenština pokračovala ve „slavizaci“ i u těchto jmen (viz Belgicko, Francúzsko, Albánsko, Macedónsko, ale třeba i Turkménsko nebo Kirgizsko).
Plurály se ve slovenštině nikdy neprosadily a čeština je začala opouštět. Naopak v polštině některé přežily dodnes – nejen Czechy (označují Čechy i Česko), ale také Morawy, Niemcy, Węgry (Maďarsko) nebo Włochy (Itálie). Pragmatičtí Češi začali v 19. století rozlišovat Rakousko (císařství) a Rakousy (arcivévodství, nyní spolkové země Horní a Dolní Rakousy). A od toho už byl jen krůček k odlišení jmen Čechy (království) a Česko (tj. české země – Čechy, Morava a Slezsko). Takže žádný novotvar či škodolibost některých politiků, ale přirozený vývoj češtiny, který akceptovali i zakladatelé Československa. Původně to mělo být Česko-Slovensko, ale zřejmě proto, že s tím spojovníkem příliš připomínalo Rakousko-Uhersko, tak k nelibosti Slováků se spojovník v první ústavě roku 1920 „vytratil“. Přispěla k tomu i vize jednoho československého národa, kterou Češi vnímali vesměs pozitivně, ale Slováci negativně.
Odstraněním spojovníku vznikl novotvar, který se dočkal cizojazyčných novotvarů, v nichž se z Česka stalo „Čeko“ – Czechoslovakia, Tschechoslowakei, Checoslovaquia, Tchécoslovaquie a podobně (v několika asijských jazycích je v důsledku toho i dnes Česko foneticky přepisováno jako Čeko). Uvedené hybridy vznikly proto, že nebylo možno spojit dvě geografická jména bez spojovníku – prostě tvary Czechiaslovakia, Tschecheislowakei, Chequiaeslovaquia, Tchéquieslovaquie jazyková pravidla těchto jazyků nepřipouštěla. Ale chvíli to trvalo než se Československo (např. i Karel Čapek řadu let ten český novotvar odmítal přijmout) prosadilo v jiných mutacích (světoznámý časopis National Geographic ještě v roce 1921 tvar Czechoslovakia označil jako „awfull and handicap“ tedy hrozný a nevhodný).
Znovu tedy připomínám všem diskutérům, kteří šíří nesmysly ohledně jména Česko – jestli se vám nelíbí, tak ho neužívejte. Je to váš osobní problém. Teď už ale víte, že ho nevytvořili před pár lety zlí politici, ani škodolibí novináři, aby vás naštvali. Pokud vám to nebude trapné, nadávat můžete na české velikány obrozeneckého hnutí i na zakladatele česko-slovenského státu. Oni už vám ale odpovídat nebudou.
Jestli je odmítání jména Česko ryze subjektivní povahy, potom odmítání anglické verze Czechia je naprosto iracionální. Odmítači si vůbec neuvědomují, že do toho, jaká jména si vytvořili pro jakýkoliv stát lidé v jiných jazycích, jim vůbec nic není. Udivuje mě ta nabubřelost mnohých diskutérů, když haní anglické Czechia stejným způsobem jako Česko, jen proto, že zrovna jim se nelíbí. A vymýšlejí si ničím nepodložené pseudoargumenty typu „byl/byla jsem v Americe/Británii a nikdo to nepoužívá“ (zřejmě potkali milióny lidí a s každým se bavili o jménu naší země), nebo „Czechia se plete s Chechenya“ – jako by vedle sebe v angličtině neexistoval Niger a Nigeria, Austria a Australia nebo dokonce dva státy jménem Congo a Korea, nebo hned 4 státy, jež užívají jméno Guinea (také Guinea-Bissau, Equatorial Guinea a Papua New Guinea). A to opomíjím, že Chechenya není stát, takže v mezinárodní praxi se skutečně ani náhodou plést nebudou.
Pro ty chytrolíny, kteří mají pocit, že mohou změnit zažité jméno svými výplody v diskusích, musím ještě připsat, že třeba Němcům by se mohlo nelíbit, že jejich zemi nazýváme Německo, protože nejsou „zemí němých“. Helénům (česky Řekům) může také připadat Řecko jako divné jméno pro jejich zemi, ale kritizují to někde? To, že se někomu nelíbí Czechia a chtěl by třeba Czechlands, pomoci není. Geografická jména se v jazycích vžila a v průběhu minulého století byla kodifikována v národních seznamech geografických jmen, následně v kartografické tvorbě a mezinárodních organizacích. Každá země prostě přijímá to, že je nějak nazývána v cizích jazycích a využívá to pro propagaci. Němcům nevadí, že my máme Německo, francouzština Allemagne, angličtina Germany, nizozemština Duitsland, litevština Vokietija, finština Saksa atd. Stejně tak to mají jiné státy. Jen pár českých rebelantů má pocit, že mohou určovat, jak se máme jmenovat v cizích jazycích.
Rozumní politici využívají především jmen v globálně používané angličtině a nevymýšlejí ptákoviny, aby se zalíbili svým voličům. Japonci vědí, že Nippon nezná takřka nikdo, ale Japan většina světa. Číňané také přijali pro ně nezvyklé anglické jméno China, i když si vždy zakládali na tom, že se jmenují Čung-kuo, tedy „Říše středu“. Komunisté si mysleli, že prorazí ve světě tím, že psali na svoje produkty „Made in People´s Republic of China“, aby zdůraznili, že jsou „lidovou republikou“. Když zjistili, že je to moc dlouhé, zkoušeli „Made in PRC“, což bylo zábavné pro Čechy, ale propagaci to stejně neposloužilo. A tak přešli na krátké a jasné „Made in China“, na dresy sportovců začali také místo PRC psát China a výsledky se dostavily. U nás to bylo podobné, odpor k Czechia vedl „moudré“ politiky k prosazování značky „Made in Czech Republic“, a když jim odborníci vysvětlili, že je třeba počítat písmena, aby značka nebyla příliš dlouhá, tak kontrovali typicky českým mudrlantstvím a světlo světa spatřila značka „Czech Made“. Rychle z toho vznikl „čech šmejd“ a bylo vymalováno. Konečně se firmy odhodlaly začít užívat „Made in Czechia“. A ve sportu to bylo podobné – kouzlilo se s tím, jak vtěsnat na dresy dlouhé Czech Republic, až z toho vznikly vizuální zmatky, kde vedle velkých písmen CZECH se podél strany písmene H krčila malá písmenka REPUBLIC, která z dálky vypadala jako vykřičník (i když bez tečky). A opět se objevil nějaký filuta a někteří sportovci dostali na dresy nápis CZECH TEAM. Co na tom, že „český tým“ je obecně i Sparta, Slavia nebo nějaký tým z Horní či Dolní Lhoty. Hlavně nedat na dres CZECHIA, protože nějakým nevzdělancům se prostě nelíbila.
Odmítáním této anglické verze vznikly i v cestovním ruchu miliardové škody vymýšlením propagačních materiálů, které vyšuměly bez kýženého efektu. Paradoxem české propagace byl navíc od počátku výlučný odpor proti anglickému, a tedy nejdůležitějšímu ekvivalentu jména Česko. V němčině, francouzštině, španělštině a všech dalších jazycích krátké geografické jméno nikomu nevadilo. Že se za tím skrývala neschopnost lidí v propagaci naší země, jakož i ustrašenost politiků, kteří se zalekli „hlasu lidu“ ve webových diskusích, je bohužel fakt, který naší zemi hodně uškodil. Objevovaly se totiž i verze Czechrep nebo zkratka Cz. Rep., prostě lidová tvorba, která budila shovívavý úsměv – vždyť ti Češi ani nevědí, jak se jejich země jmenuje. Vzpomínám si na ty rezoluce a petice těch, kterým se Česko a Czechia nelíbily. Co na tom, že jediná petice toho typu měla cca 3 tisíce signatářů, další petice už jen pár stovek a časem se signatáři dali spočítat na prstech. Psali často, psali rádi a jak vidno, baví to mnohé dodnes – mají názor, tak ho musí sdělit světu. Navzdory věcným argumentům, že geografické jméno je nadčasové a nezávislé na politickém zřízení – království, knížectví nebo republika, geografické jméno Česko se nemění.
Naštěstí jsme se konečně dočkali a naši sportovci mají na dresech stejně jako ostatní krátké jméno naší země - CZECHIA. To je důležité, ne ta republika, kterou tam naprosto nesmyslně tři desítky let museli sportovci prezentovat. A snad tím i skončí komolení Czech Republic s Check Republic. CZECHIA je jedinečná a s šekem si ji nikdo nesplete.
