Článek
Když někomu řeknu, že jedu vystupovat na soukromou oslavu, občas vidím v očích lehké překvapení. Jako by si dotyčný říkal: „Aha, tak dneska žádný velký sál, žádné stovky lidí.“ Jenže ono je to přesně naopak a právě proto se na tyhle akce těším. Vím, že mě tam nebude vidět pět set, ale třeba jen stovka lidí. Někdy ještě méně. A přesně v tu chvíli začíná ta zábavná část.
Na soukromé oslavě
Menší publikum totiž neznamená menší zážitek. Znamená to jen to, že se nikam neschovám. V divadle vás trochu kryje vzdálenost, světla a tma v hledišti. Na soukromé oslavě vidím každého. Včetně pána v poslední řadě, který se tváří, že se přišel jen najíst, a dámy u stolu vlevo, která se směje o vteřinu dřív než ostatní. A to mám rád. Všechno je okamžité, upřímné a bez filtru.
Soukromé oslavy mají jednu kouzelnou vlastnost – nic se tam nedá jet „jen tak“. Autopilot zůstává doma. Člověk musí poslouchat, vnímat náladu, reagovat na to, co se děje v místnosti. Někdy je to víc o slovu, jindy o improvizaci na téma oslavenec, jindy o tom na chvíli ubrat plyn a nechat večer dýchat. Publikum vás vede a vy vedete publikum. Je to taková hezká spolupráce, i když o ní nikdo předem nepodepisoval smlouvu.
Navíc jsou to akce, kde lidé nejsou anonymní. Přišli slavit narozeniny, výročí, jubileum nebo prostě fakt, že se mají rádi a chtějí být spolu. Všichni se znají, mají společné historky, interní vtípky a očekávání. A vy do toho vstupujete jako host, který má za úkol večer trochu okořenit, ne ho přehlušit. Když se to povede, vystoupení nepůsobí jako vložený program, ale jako přirozená součást oslavy. A to je ten nejlepší pocit.
Ano, často je tam oproti divadelnímu sálu jen pětina diváků. Ale odpovědnost je úplně stejná. Možná větší. Protože tady nejde o „další reprízu“, ale o jeden konkrétní večer, na který se bude vzpomínat. Tady si lidé pamatují, co se řeklo, co je pobavilo a u čeho se smáli ještě cestou domů. A to vás udrží ve střehu spolehlivěji než jakýkoli reflektor.
Tyhle akce mi připomínají, proč mě tahle práce pořád baví. Učí mě být přítomný, hravý a pokorný zároveň. Připomínají mi, že humor a zábava nejsou o velikosti pódia, ale o tom, jestli se lidé cítí dobře. A tak si klidně vystoupím pro pětinu diváků. Pokud se budeme smát společně, je to víc než dost.
