Článek
To mě tedy fakt dnes rozesmálo, když čtu jak ten komoušský buran, co si říká „vidlák“, píše, že nás všechny ta změna režimu z diktatury na demokracii v 89. připravila o všechny úspory. Kdy za všemi těmi následujícimi zlodějinami stáli lidi z prognostického oddělení estébé v čele s estébákem Komárkem, takže vlastně jejich lidi!
Nechápu, co tím myslel. Kdyby si za nich, někteří a nebylo jich málo nenakradli nějakou zlodějnou nebo šizením spoluobčanů, nebo úplatky – třeba i za toaletní papír, pitomé cigarety, operaci, stavební materiál, náhradní díly, za získání provozovny se dávalo podle obratu a zájmu i elektrikáři do správy za deset tisíc v jedné mrtvé uličce pod kinem Alfou, ústící na Václavák, nebo za přiznání invalidního důchodu – tak jsme měli v devětaosmdesátém všichni holé zadky. Nebýt novomanželské půjčky, mladá rodina by neměla ani na nábytek. A ten často stejně neměla nejčastěji kam dát, když nešel nikdo z nich dělat kvůli bytu na noční s desetiletým otrockým úvazkem, jako já. Nebo jako můj kamarád taky z Prahy, který šel dělat někam do JZD v jižních Čechách ze stejného důvodu, a moje sestra zase někam do Kadaně na povrchový důl. A takových „merlšpauzu“ bylo víc.
Po tom, co ti komouši nejdřív všechno „znárodnili“, jako nikde jinde snad kromě Ruska a co provedli v padesátém třetím po pomalu deseti letech už od války, měnovou „reformu“. Tehdy nás okradli všechny mě dokonce už ve 3. letech směnným kurzem, který hotovost do tří set korun měnil 5:1, zatímco nad tři sta korun neuvěřitelných 50:1, a tak všechny oholili až na kost, a ještě jen snad do určité mizivé „výše“.
A kam to celé dopracovali? Nakonec se báli, že je lidé svrhnou, když zdražili brambory na uskladnění z osmdesáti haléřů na korunu. A od nás už dokonce ani Rusové, kteří byli poslední, nekoupili převodovku. Byli rádi, že se tohohle neskutečného všude přítomného bordelu, dámy mě snad prominou, co tady byl všude, v devětaosmdesátém zbavili a sami se divili, že se jim za to, co tady napáchali, nic nestalo. Takové to bylo svinstvo.
Co člověk potřeboval, to nebylo. A když to bylo, tak jedině pod pultem. Dostal jsi to jen za úplatek, devizový příslib, za svíčkovou nebo za banány. Na krámě ležela jen kližka za devatenáct korun nebo hovězí žebra za sedmnáct, když sis v pět ráno nestoupl do fronty s malou nadějí, že něco kvalitnějšího třeba na ptáčky zbylo. My tři sirotci jsme se často a nejvíc najedli obalovaného vemínka, za šest korun kilo, prasečích uší a býčích žláz za to samé. Hmmm. Jak může mít tahle neo komunistická sebranka a to jsem slušný takovou drzost, tohle mě říkat, to mě řekněte?
